Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Spectacula mezi šašky a královnami (No. 3)

    Dávám přednost inscenacím, které využívají loutky nikoli jako náhradu živých herců, ale hledají jejich specifické možnosti, díky nimž pak divákům nabízejí nové, neotřelé pohledy, kontexty, vytvářejí metafory a podobně. Loutkové divadlo nemá být jen řemeslem, ale mělo by divákům poskytnout také myšlenkový či pocitový zážitek, názor, reflexi…, mělo by tedy mít nějaký obsah, důvod, proč se představení vůbec koná. Bohužel třetí den Spectacula Interesse přinesl spíše loutkářské exhibice než představení, která by okouzlila svým významem.

    Osamělý diváka televize, který se nechá strhnout nejen pořadem Cvičme v rytme, ale také fotbalovým zápasem a v neposlední řadě porno filmem (Clown´s houses souboru Merlin Puppet Theater z řeckých Athén). FOTO MICHAL DRTINA

    Osamělý divák televize se nechá strhnout nejen pořadem Cvičme v rytme, ale také fotbalovým zápasem a v neposlední řadě porno filmem (Clown´s houses souboru Merlin Puppet Theater z řeckých Athén). FOTO MICHAL DRTINA

    Porno loutky nespasí

    Do jednoho domu, pěti bytů a do života šesti postav nechalo diváky nahlédnout představení Clown´s houses Merlin Puppet Theatru z řeckých Athén. Jak sám režisér Dimitris Stamou v programu přiznává, nepokoušel se ve své inscenaci o analýzu, ale o zobrazení moderního způsobu života v jeho obvyklé formě. Spolu s herečkou Demy Papada tvoří dvojici mistrů animace. Před zraky diváků odehrají pět příběhů: představí osamělého diváka televize, který se nechá strhnout nejen pořadem Cvičme v rytme, ale také fotbalovým zápasem a v neposlední řadě porno filmem. Svou extázi vystupňuje natolik, že při ní televizi zdemoluje, a ta se nakonec stane jeho vražedným nástrojem. Dále nám ukážou zdrchanou matku, která uklízí, žehlí prádlo a kojí své dítě, resp. je jím vysávána. Jejím osudem se stane kabel od vysavače, který ji sváže, a elektřina vykoná své… Ve třetím bytě žije životem „vyhořelý“ muž. Za jeho zády se odehrávají každodenní konflikty vlastní ženy a dětí… a jemu nezbývá než podlehnout žáru opravdového ohně. Obyvatele dalšího bytu umoří peníze, které schraňuje, a poslední dva hrdiny řeckého představení zabijí prášky a Měsíc, který se chová jako gilotina. Bohužel ani technicky skutečně virtuózní hra s loutkami nedokáže zachránit představení plné klišé nabízené bez jakékoli nadstavby, přesahu, reflexe.

    Ekvilibristika, nic víc

    série výstupů s loutkou nazvaná Second hand puppets nabídla sice řemeslně zdařilé kousky. FOTO MICHAL DRTINA

    Série výstupů s loutkou nazvaná Second hand puppets nabídla řemeslně zdařilá čísla, například skeč přžírajícího se muže. FOTO MICHAL DRTINA

    Obdobně prázdně působila loutková show německé herečky Karin Ersching, která za režijního vedení a ve výpravě Franka Soehnela hrála s loutkami z Figuren Theateru Tübingen. Celá série výstupů s loutkou nazvaná Second hand puppets nabídla sice řemeslně zdařilá čísla, od vystoupení gumové černošské zpěvačky přes pána, který toužil létat, a výstup sršně a kouhouta až po etudu smrtky v podobě pudla či skeč přežírajícího se muže. Ale nepřinesla nic víc než jen krátké, někdy vtipné etudy dokazující, že zručné vodění loutek už zdaleka není výsadou jen české loutkářské školy; ba právě naopak: Češi dnes v tomto ohledu mají hodně co dohánět. Možná právě to je důvod, proč zrovna tato dvě představení doslova okouzlila mladé diváky Spectacula, kteří je odměnili velkými ovacemi.

    Kdo hýbe hvězdami?

    FOTO MICHAL DRTINA

    Pohyblivé obrázky Hany Voříškové zachycují malé události odehrávající se mezi Nebem a Zemí. FOTO MICHAL DRTINA

    Paradoxně zcela naopak je to s inscenací Hany Voříškové z Chocně Pohyblivé obrázky, s níž tato herečka, režisérka a především výtvarnice letos objela mnohé divadelní přehlídky a všude sklízela nadšené ohlasy nebo alespoň příznivé a pochvalné reakce. Pohyblivé obrázky zachycují malé události odehrávající se mezi Nebem a Zemí. Hana Voříšková obrázky před diváky přímo kreslí a dodává načrtnutým mikropříběhům nečekané pointy. Právě to způsobuje, že ač jsou jednotlivé obrazy na sobě nezávislé – a jak sama autorka potvrdila, neměla v úmyslu je nijak významově propojovat – pohled na ně spojený s vnímáním hudby hrané Helenou a Jiřím Vedralovými vyvolává u diváků nutkání hledat si mezi výjevy nějaké skryté poslání, ba i metafyzický přesah.

    Když chceš létat, musíš myslet na něco pěkného

    Představení Peter Pan je nabušené energií herců, přeplněné různorodými loutkami, nápady i prostředími. FOTO MICHAL DRTINA

    Inscenace Peter Pan je nabušená energií herců, přeplněná různorodými loutkami, nápady i prostředími. FOTO MICHAL DRTINA

    Dramatizace známých příběhů a jejich jevištní zpracování mívají svá úskalí. Diváci očekávají konkrétní stavbu vyprávění, výtvarné zpracování, podobu hlavního hrdiny, určité vyznění příběhu. Petra Pana skotského spisovatele Jamese Matthew Barrie lze vidět jako muzikál, balet, němý, hraný i animovaný film a také jako loutkové představení. Bábkové divadlo Žilina jej nabízí v režijním nastudování Petera Palika, v dramaturgii Petry Štorcelové a ve výpravě Kláry Fonové a Zuzany Malcové. Začíná se na prázdném jevišti, na něž herci přivezou kruhovou točnu s kostýmy, které si rozeberou a obléknou. První čtvrthodinka, která má představit hlavní postavy Wendy a jejího bratra Johna a samozřejmě Petra Pana, se odehrává na forbíně a divák si v duchu říká, že v tomto představení asi neuvidí žádnou loutku. Je to však velký omyl, protože Peter Pan v podání Bábkového divadla Žilina je loutkami všech druhů doslova přecpaný. Mnohé z nich se objeví jen na docela krátkou chvíli a o své potřebě pro příběh nestačí diváky příliš přesvědčit. Nutno však podotknout, že loutky jsou velmi vkusně výtvarně vyvedené a lahodí oku. Bohužel to ale nejsou loutky, které by si kladly za cíl překvapit nejen svou podobou, ale také funkcí, hlubším smyslem, jako prostředek metafory. Jsou použity spíše jako náhrada živých herců (s výjimkou loutky dvojčat či momentů, kdy postavy létají), kteří by se nestačili převlékat tak hbitě, aby dokázali v rychlém sledu výstupů a situací vstupovat na scénu. Představení, které je nabušené energií herců, přeplněné různorodými loutkami, nápady i prostředími, v nichž se odehrává, nakonec diváka spíše utluče přemírou podnětů, než aby ho dokázalo zasáhnout nějakým hlubším zážitkem. Je to škoda, protože většina přítomných v sále „věřila na víly“. Svět her a fantazie jim byl blízký a jistě by se do něj rádi nechali vtáhnout.


    Komentáře k článku: Spectacula mezi šašky a královnami (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,