V galerii Kodl Contemporary se otevřela výstava šesti umělců, z nichž každý řeší prostorové vztahy jiným způsobem, ale přesto jejich tvorba určitým způsobem souvisí. Rozděluje je generační příslušnost, jiná životní i umělecká zkušenost. Spojuje je však smysl pro rytmus, pro vyjádření různých přírodních i civilizačních procesů, pro dosažení přísného řádu i pro využití náhody.

Připomíná se tu tvorba našich světově proslulých sklářských výtvarníků Jaroslava Brychtové a Stanislava Libenského, kteří se v tomto oboru stali průkopníky. Přinášeli nové technické postupy a využívali je dosud nezvyklým způsobem. Patřili k umělcům, kteří značnou měrou přispěli ke stále výraznějšímu využití skla ve volném umění. Došli k osobitému sochařskému projevu a radikálním způsobem zasáhli do architektury. Našli si svůj neopakovatelný způsob užití taveného skla. Ve svých charakteristických objektech originálně využili světlo.

Magdalena Jetelová patří k těm, kteří se nesmazatelně zapsali do dějin současného umění. Prosadila se nejdřív doma a po svém odchodu do Německa i v mezinárodním kontextu. Umí pracovat s klasickými i novými výtvarnými prostředky, citlivě reagovat na proměny ve společnosti, v politice i umění. Ve svých monumentálních projektech zkoumá charakter krajiny, stopy historie, která se do ní vepsala, vztah mezi přírodou, vesmírem a naší civilizací. Umí využívat změny měřítka, čímž dosahuje až nečekané působivosti na nových významů. Dokáže zvolit netradiční přístupy k řešení prostoru, ať už jde o interiéry nebo exteriéry. Z jejího uměleckého projevu vyčteme velkorysost a upřímnost. Ve své tvorbě využívá živly, na výstavě je zastoupena i staršími pracemi vytvářenými ohněm a kouřem. Velmi působivé jsou její světelné obrazy, v nichž můžeme objevit připomínky krajin plných příslibů a tajemství.

Michal Škoda má mimořádný cit pro vyvážení a provázání vnitřního a vnějšího prostoru. Pracuje se vztahy mezi jednoduchými geometrickými tvary, jejichž soustavy mají nevyčerpatelné možnosti proměn. Jeho objekty mají svůj charakteristický rytmus, vzniká v nich napětí. Působí sevřeně a koncentrovaně, navazují na tvorbu takových osobností, jako je Jan Kubíček, Radek Kratina nebo Stanislav Kolíbal. Škoda patří k pokračovatelům minimalismu či konkretismu, který má v Čechách tak výraznou tradici.

Jan Poupě také pracuje s geometrickými tvary, ale nejde mu jen o estetické vyjádření, jeho obrazy odrážejí strukturu současného světa, promítá se do nich řád, ale i možnost jeho narušení. Užívá klasickou olejomalbu k vyjádření stability i lability ve vztazích, pohybu i zastavení, procesů probíhajících na naší planetě i ve vesmíru. Jeho projev je soustředěný, ubírá se jedním směrem, ale tím hlouběji využívá možnosti promyšlených soustav jednoduchých prvků.

Ukrajinská umělkyně Veronika Hapchenko reaguje na projevy totalitních systémů. Pracuje technikou airbrush. Se strohou prostorovou strukturou kombinuje až dekorativně a přitom energicky ztvárněné symboly, čímž vzniká až mystické napětí. Zkoumá různé archivní materiály a filozofické systémy, její zkušenost se promítá do vizuální tvorby. Je plná náznaků a je na nás, abychom si domysleli jejich význam.

Není nijak snadné sladit tak výrazné a zároveň odlišné individuality, z nichž každá pohlíží na svět odlišným způsobem, na základě úplně jiných zkušeností a také s užitím zcela jiných výrazových prostředků. A kurátorky výstavy Eva Vele a Natálie Kubíková dokázaly vytvořit celek, který vypovídá o dnešní době ve vztahu k minulosti i budoucnosti. Prostor galerie je však zajímavým způsobem členitý a tak se podařilo vytvořit nové a zcela nečekané vztahy mezi díly vytvořenými umělci rozdílných generací a uměleckých přístupů.