Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 743)
Na okenní římse se tetelí hrdličky. Je máj, pátek – třináctého.
Múza nespí. Mává prstem a povídá: Je čas na pohádku. Mezi ptáky roste dýně, mění se v kočár, fousaté myšky se vyšvihnou na kozlík, prásknou bičem a bílí koníčci letí s andělskou Popelkou do oblak.
Mám sváteční náladu a chuť pod schody divadla pokleknout. Míjím pamětníky i pamětnice. Zlato stěn je haleno oparem mámení. Bleskne stříbrný proutek a hudba zvedá oponu.
Dějí se kouzla… Foto NdB
Dívenka září. Její krůčky však štěstí nedojdou. Magicky černá macecha s rozmazlenými dceruškami opanují prostor domu i jeho majitele, vdovce. Malou dcerušku nazývají Popelkou.
Dějí se kouzla. V krbu vzplane oheň, bělostná víla se svitou skřítků a skřetů jdou dívce na pomoc. Je tu dobračisko král, zlobivý princ i vdavek chtivé princezny. Jeviště víří rejem tanečníků. Zářivé démanty se prolínají se stěnami zámku, jsou paloukem, potokem i lučinami. Zrak neví, kam se koukat dřív. Je to rozverné, pohádkové i komické.
Je to rozverné, pohádkové i komické. Foto NdB
O přestávce beru nohy na ramena a bloudím ve vzpomínkách labyrintem chodbiček. Stará schodiště prozrazují tajemství. Vidím Iva Váňu Psotu, Jiřího Nermuta, diagonálou prochází Romeo Mistra Kůry, Jano Šprlák Puk skáče a Luboš Ogoun se usmívá. Sergej Prokofjev, rodák z ukrajinské dědinky Sosnovka, byl hudební génius.
Snažím se o taneční krok, vracím se do pohádky.
Královský ples a valčík. Foto NdB
Královský ples a valčík. Princezny v řízách divokých barevností se vtírají do princovy přízně. Kmotřenka víla odívá Popelku a plecatí svalovci s bílými hlavami vlků ji nesou na ramenou jako vzácný šperk. Princovo okouzlení je veliké. Jeho zalomené skoky se málem nevejdou do prostorné síně. Půvab Popelky jej dojímá. V princově náruči poletuje jako peříčko.
Princezny v řízách divokých barevností se vtírají do princovy přízně. Foto NdB
Křehké kráse tance milenců kontrastuje komická zběsilost pohybů nápadnic a nepochopitelné křepčení macešiny dcery přemáhající lidské puzení, končící zvukem spláchnutí zámeckého klozetu.
Komická ztřeštěnost je znakem i tanečních scén s nalezeným střevíčkem.
Plná světelných kouzel a čar je scéna v pohádkovém lese. Foto NdB
Plná světelných kouzel a čar je scéna v pohádkovém lese, kde vládne víla kmotřička a bedle jedlé jsou vysoké jako stromy. Křidélka bílých vážek spolu s bělostnými hlavičkami prapodivných mužíčků poletují paloukem, aby ukryli Popelku před záři žlutého srpku měsíce. Víla mávne proutkem a nebe nad lesem je poseto hvězdičkami.
Múza šeptá: To je nádhera! Sen. Nechci se probudit, nechci se probudit…
To je nádhera! Foto NdB
Princ za pomoci kouzelné kmotřičky svou milovanou Popelku nachází, lid šťastného království jásá a pohádka končí, neboť dobro zvítězilo nad zlem.
Opatrně a prkenně opouštím kouzelný dům. Jedu domů do Komína. Múza říká: Bylo to takové rodinné, vánočně pohádkové. Skvěle tančené. Koukejte, padá žlutý sníh…
Je páteční máj, třináctého. Země je zasypána pylem vonících květů.
Třeba bude líp.
Brno – Komín, 16. 5. 2022
Národní divadlo Brno – Sergej Prokofjev: Popelka /baletní pohádka o 3 dějstvích/. Libreto: Nikolaj Volkov, úprava, choreografie a režie: Markéta Pimek Habalová, dirigent: Ondrej Olos, scéna, světelný design: David Janošek, kostýmy: Pavel Knolle. Obsazení – Popelka: Klaudia Radačovská, Princ: Arthur Abram, Macecha: Ivona Jeličová, Sestry: Barbora Bielková a Kristýna Kmentová, Dobrá víla kmotřička: An Se Hyun, Otec: Petr Hos, Maminka: Klaudie Lakomá, Přátelé prince: Manuele Bolzonello a Ryunosuke Ishikawa, Učitel: Petr Hos, Král: Uladzimir Ivanov, Královna: Jana Přibylová, Ruská princezna: Klaudie Lakomá, Francouzská princezna: Sarah Dadonova, Španělská princezna: Gloria Benaglia. Dětské role – Malá Popelka: Monika Sedláčková, Malé sestry: Karolina Litterová a Sofie Pimková. Účinkují sólisté a sbor Baletu NdB, hraje orchestr Janáčkovy opery NdB. Premiéra 13. 5. 2022 v Mahenově divadle.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 743)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vojtěch Polášek
Děkuji za reflexi
nové brněnské Prokofjevovy Popelky. Používáte poetické, zvukomalebné a přiléhavé věty, z kterých si člověk dokáže živě představit, jaké to asi bylo. Krásné čtení.
28.05.2022 (23.14), , Trvalý odkaz komentáře,