Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Reinkarnace Edith

    Edith Piaf dodnes okouzluje neuspořádaným životem, slávou a hlavně svými šansony a jejich osobitou interpretací. Stala se námětem řady divadelních her i filmů, přiznejme, i proto, že připomínat ji a napodobovat je poměrně výnosné. Tak trochu to platí i o hře, vlastně životopisném pásmu maďarské spisovatelky Évy Pataki Edith a Marlene, uspěla s ní doma i po Evropě, a také u nás. Ovšem připomeňme, že jen po roce 2000 se tu opakovaně o Edith Piaf hrál i taneční muzikál Libora Vaculíka a Petra Maláska Edith, vrabčák z předměstí, a Malý muzikál o velké Edith Piaf Milovat k smrti si napsala a sama zahrála Táňa Nálepková, která si samozřejmě chtěla především zdůvodnit, proč na jevišti zpívat nádherné šansony Edith Piaf – v jiných hrách, včetně té Évy Pataki, tomu není jinak.

    Edith a Marlene

    Hana Fialová (Edith Piaf), Juraj Čiernik (Raymond Asso), Eva Zbrožková (Marlene Dietrich) FOTO MARTIN POPELÁŘ

    V Národním divadle moravskoslezském v Ostravě dostala na jevišti Myronova divadla možnost zazpívat si je Hana Fialová. A zpívá šansony vskutku famózně, navíc se s podporou režiséra Janusze Klimszy i kostýmního výtvarníka Tomáše Kypty tak věrně převtěluje do Edith Piaf, jak ji známe z fotografií a filmových záznamů. Premiérové obecenstvo strhla ke standing ovation, nemyslím, a doufám, že pro nic jiného v inscenaci by se ostravští diváci ze sedadel nezvedli. Hodně pomohlo i to, že šansony zpívá Fialová v původní francouzštině, což sice trochu oslabuje jejich účinek založený na kombinaci hudby a textu, ale zase posiluje jejich emocionální sílu i jejich charakteristický zvuk. Ostatně šansony vlastní průběh děje nanejvýš trochu ilustrují, ale bezprostředně se k němu nevztahují. V pěkně připraveném programu jsou pak otištěny jejich většinou informativní překlady.

    Inscenaci také vychází střet protikladných osobností Edith a Marlene, což začíná správným typovým obsazením: protipólem Hany Fialové coby živočišné Edith je Eva Zbrožková jako elegantní a vždy pečlivě upravená racionální žena, která ví, co chce a jak toho dosáhnout. V jejím zpěvu lze postřehnout zbytky operety, ale pro postižení Marlene je to možná i drobná výhoda. Zbrožková však přesně vytváří dokonalou ženskou krásu a tím pomyslné obrácené zrcadlo k Edith, na němž Pataki svou hru postavila. Zbrožková se prakticky zbavila operetních zvyklostí a jedná na jevišti přirozeně, což pro operetní divu není vůbec jednoduché! Po rozpacích nad inscenacemi Janusze Klimszy na nedávném OST-RA-VARu jsem s potěšením sledoval, jak ho opravdu silný příběh a silné charaktery opět vedly k neokázalé funkční režii. I když i tady strpěl, aby někteří herci texty drmolili, a třeba z Pavla Lišky nedokázal dostat víc než neobratného deklamátora přecházejícího z místa na místo.

    Nejsem také úplně srozuměn se zvukem a stylem orchestru, na druhé straně živý orchestr sám o sobě produkci posouvá ke skutečnému muzikálu, když takové označení je pro hru Edith a Marlene diskutabilní.

    Ostravská zpěvohra získala poctivou a divácky doufejme atraktivní inscenaci.

    Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Divadlo Jiřího Myrona – Éva Pataki: Edith a Marlene. Režie Janusz Klimsza, hudební nastudování a dirigent Marek Prášil, scéna David Bazika, kostýmy Tomáš Kypta, dramaturgie Patrick Fridrichovský. Premiéra 19. prosince 2013.


    Komentáře k článku: Reinkarnace Edith

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,