Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2024

ročník 33
26. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Zpráva o odvaze i vkusu!

    Tvůrčí smělost lze definovat různě. Disponuje širokým spektrem podob, od totálních múzických excesů, až k bezprostřední pokoře intimního sdělení, a ohledávání její úrovně je neopominutelnou součástí zevrubného průzkumu uměleckého díla. Tentokrát se překvapení stalo zdrojem radosti publicistovy: palcát intenzivní odvahy nejen dramaturgické totiž aktuálně extaticky třímá Městské divadlo Brno, jež důležitou metu zdolalo historicky prvním domácím uvedením scénické adaptace Miltonova Ztraceného ráje.

    Charismatický Satan Petra Štěpána (uprostřed) v doprovodu Hříchu (Igor Ondříček) a Smrti (Erika Kubálková) FOTO TINO KRATOCHVIL

    Je logické, že se nejslavnější dílo proslulého barokního veršotepce ocitlo v hledáčku jednoho z předních mystiků současného středoevropského divadla, režiséra a autora scénáře Doda Gombára, jenž je přibližuje dnešku coby veskrze současnou, jasnozřivě kreativní a formálně i ideově atraktivní tragikomickou disputaci nad věčností střetu idejí dobra a zla. Inscenace se přitom vzpírá nežádoucí didaktice i dogmatismu, a je naopak bujarou oslavou svobody, jevištní inteligence i svůdnosti. Je sice škoda, že správci místního chrámu Ztracenému ráji nedopřáli luxus nového překladu alespoň v adaptaci použitých pasáží (viz Goethův Faust v pražském Národním divadle), tvůrčí tým zato hravě nakládá s archaičností dosud poslední české verze díla, jež z pera Josefa Julia Davida vzešla již v roce 1911.

    Nesrozumitelnost košatých promluv je zde permanentně ironizována, jinak rétoricky zdatní interpreti však narážejí nejen na akustické disfunkce činoherní scény, ale i své vlastní limity, které snad na ideální stupeň povýší provozní život inscenace. Herecký ansámbl si hedonisticky vychutnává radikální odklon od obvyklého stylu, a rozpustile hýří v záplavě jevištní imaginace i uměleckých impulzů. Kolektivní energie díla je nepřehlédnutelná a hbitě rozpouští bariéry mezi jevištěm a hledištěm. Vztahy mezi anděly, démony, bohy, alegorickými postavami i lidmi jsou přehledné a tepou komplexními emocemi i humorem nezřídka sarkastickým.

    Ztracený ráj je darem především pro trio mužských aktérů, z nichž největší pozornost na sebe poutá Petr Štěpán. Jeho Satan je charakterem ryze současným – charismatickým sólistou i podzemním revoltérem a důstojným, přestože opakovaně selhávajícím, soupeřem Bohu. Zdánlivě samolibé hrátky s hlasem jsou zde v souladu s nonverbální stránkou postavy, jež poutavě implikuje nejen falešného hráče, ale i mnohokrát citově polámanou bytost. Hospodin je v interpretaci Zdeňka Junáka čistou definicí potměšilé moudrosti stárnoucího stvořitele, jemuž poklidné spočívání značně komplikuje vědomí věcí příštích i neutuchající touha k hrám. Sympaticky neokázalá kreace je pokorným gestem kapitána týmu, jenž pevně vede, jsa dobře skryt. Korunu krále večera si však přisvojil Milan Němec coby Uriel. Archanděl světla a moudrosti je v Gombárově paralele divadla a světa režisérem, tedy skutečným srdcem Ráje, i autorovým alter egem. Zdánlivou fádnost Urielova vzhledu kompenzuje vynikající úroveň jevištní mluvy, plastičnost ve spojování lidských atributů s andělskými, a především autenticita soucitu s lidským údělem. Zrod podstaty humanismu v reálném čase.

    Gombárova moderní revize barokní ikonografie spřízněnou duši našla v autorce výpravy Evě Jiřikovské, v jejíž umělecké vizi Peklo i Ráj shodně být mohou rejdištěm divákovy imaginace. Asociativně propojené znaky casina za zenitem a postapokalyptické estetiky vytvářejí působivý svorník, dílčí výhrady lze vyslovit snad jen ke kostýmům postav Smrti a Hříchu, jež připomínají výsledky smilstva mezi Křemílkem, Vochomůrkou a Einstürzende Neubauten.

    Brněnský Ztracený ráj je počinem, jenž nesmí být přehlédnut. Ústy díla klasického v něm totiž naléhavě a aktuální formou promlouvá odvaha, krása, rozum i cit. Divadlo stvořené z lásky!

    Městské divadlo Brno – John Milton a Dodo Gombár: Ztracený ráj (zpráva o člověku). Režie Dodo Gombár, výprava Eva Jiřikovská, dramaturgie Miroslav Ondra, hudba David Rotter, světelná režie Martin Seidl. Premiéra 15. února 2020 (psáno z druhé premiéry 16. února).


    Komentáře k článku: Zpráva o odvaze i vkusu!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,