Jana Pilátová: Cesta životem a divadlem 5
Jana Soprová
Když jsme se s Eugeniem Barbou seznámili, zjistili jsme, že můžeme – Ital a Češka – mluvit polsky, a to nás vrací k začátkům, do šedesátých let. Četl polsky a překvapily ho vzpomínky na mou stáž a rozdíl mezi jeho a mým Grotowským. Eugenio se však nemění. Devadesátku má na krku, ale pořád ještě v sandálech naboso při vysvětlování tancuje a kdekomu pomáhá.

V zemi popela a démantů Pro Teatro e Storia dal přeložit texty, které mi vyšly v odborném časopise Pamiętnik Teatralny, věnoval mi své knížky, videozáznamy, plakáty a programy, pozvánky na Odin Week, dostala jsem i truhličku s popelem a démantem. Nejčastěji jsme se viděli v Polsku. Oba tam máme druhý domov a to nás sbližuje. Polsko mu zosobňují stejní lidé jako mně, bez ohledu na jejich vyznání. Věřící Leszek Mądzik, tvůrce divadelní skupiny Scena Plastyczna KUL (Katolické lublinské univerzity), říkal, že divadlo mu dovoluje zanořit se do „sacrum“, a tak mu Eugenio při jubilejní oslavě dal hrací kolotoč na klíček s husary...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory