Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zlá pohádka

    Pohádky nebývají vždy idylické, tato je však obzvláště krutá a ještě navíc, což u pohádek není právě obvyklé, beznadějná. Byl jednou jeden opričník, zákonem nepostižitelný člen carovy osobní gardy – opričniny (nejsme ovšem v dobách Ivana Hrozného, ale v Rusku nedaleké budoucnosti – historie se nám opakuje), a ten pocítil potřebu se vyzpovídat ze svého nelehkého úkolu chránit gosudara, udržovat v zemi pořádek pomocí teroru a vražd. Současný ruský prozaik Vladimir Sorokin napsal svůj realistický sci-fi román Den opričníka vtipně archaizovaným jazykem inspirovaným stylem ruských bohatýrských bylin, čímž posílil nejen jeho čtivost, ale i kritičnost (ve smyslu parodie samožerného opájení se slavnou minulostí).

    Den opričníka

    Většina sólových akcí opričníka (Vladimír Benderski) probíhá mezi stoly, za kterými sedí diváci… FOTO TOMÁŠ BRABEC

    Na české scéně se pyšnil a dojímal svým osudem opričník Pařez už jednou: prostřednictvím herce Karla Dobrého ve Studiu Hrdinů v režii Kamily Polívkové (2013) vznikl snad jeden z nejpůsobivějších sólových hereckých výkonů, jaké lze na divadle spatřit, bez pachuti exhibicionismu, absolutně oddaný duchu předlohy. Je velmi odvážné chopit se námětu znovu. V intimním sálku VILY Štvanice se hraje Den opričníka v dramatizaci Marie Novákové a Vladimira Benderského, překladatele izraelské poezie a příležitostného herce rusko-izraelského původu, který je též hlavním hereckým protagonistou večera. Režii i dramaturgii měla na starost dvojice Ivo Kristián Kubák a Marie Nováková.

    Inscenaci skupiny Tygr v tísni považuji za více slibující než své ambice naplňující. Večer začíná docela podmanivě. Diváci sedí za vnější stranou stolů rozestavených do písmene „u“ (scéna Eva Matoušová) jako hosté někoho, kdo je s napětím očekáván. Přes opěradla židlí jsou přehozeny rudé saténové župany, jaké mají na sobě též uvaděčky, na stole leží asijské jídelní hůlky, ubrusy jsou posypány plátky květů živých lilií.

    Ze tmy prostoru foyeru se přibližuje zpomaleným během opričník – Benderski, jeho většinou sólové akce budou probíhat v centru hrací plochy mezi stoly, na stolech (s patřičně ráznými dupy), pod stoly a ojediněle v rovině diváků na jedné ze sedaček za stolem. Muž přichází skládat účty zatím neviditelnému šéfovi (později mu sekunduje s kamennou tváří podstatně mladší Adam Langer); rekapituluje svůj den. Demonstraci začíná sérií kliků. Tělesná síla již nemladého muže je přesvědčivá. Bohužel s přesvědčivostí síly mocenského nebezpečí je to již obtížnější.

    Dramaturgický výběr situací z románu má svou logiku. Rámec tvoří mítink u představeného, zvaného lidově Táta, rekapitulovaný děj začíná rutinní vraždou a znásilněním. Po tomto „úspěchu“ dostává Pařez jako v pohádce od nadřízeného tři úkoly. Z knížky jsou vybrány takové, které se opričníkovi zase tak moc nepovedly, nebo, kde nebyl zcela pánem situace: návštěva u obskurní věštící stařeny (je představována také Benderským), cenzurování produkce populárního lidového pěvce (rovněž Benderski) a audien­ce u monstrózní vilné gosudarky (o té se pouze mluví, a to s náležitou emfází). Den končí opričník v psychedelickém opojení a perverzním obětí se svým velitelem.

    Kromě fyzické dispozice pomáhá herci černý kostým s bojovými znaky zdůrazňujícími sílu (kostýmy Anna Hrušková). Benderski umí po celou dobu udržet divákovu pozornost, hraje stále s plným nasazením. Hrůza z nebezpečnosti takovéhoto moci věrného psa se však upozaďuje do roviny jakéhosi plošně načrtnutého komiksu, kde je sice padouch vypodoben se zarputilým výrazem, fanatickým šklebem či zbabělým pokroucením těla i tváře, v podstatě je však pro naše duševní rozpoložení neškodný, pochází z říše ilustrací k pohádkám pro dospělé. Katarzní mrazení v zádech se nekoná. Můžeme mít strach snad jen z toho, že nám dupne na ruku či kousne do nohy, nebo přinejhorším, že budeme vyvoláni ke scénické spolu­účasti.

    Tygr v tísni – Vladimir Sorokin, Vladimir Benderski, Marie Nováková: Den opričníka. Překlad Libor Dvořák, režie a dramaturgie Ivo Kristián Kubák a Marie Nováková, scéna Eva Matoušová, kostýmy Anna Hrušková, hudba Myko, light design Ondřej Růžička, choreografie Zuzana „Zizoe“ Veselá. Premiéra 29. února 2016 ve VILE Štvanice.


    Komentáře k článku: Zlá pohádka

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,