Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřela Věra Chytilová

    FOTO archiv

    FOTO archiv

    Prof. Mgr. Věra Chytilová

    2. 2. 1929 Ostrava – 12. 3. 2014 Praha

    Významná česká filmová – a také divadelní – režisérka, pedagožka FAMU, jedna z hlavních osobností české nové filmové vlny 60. let 20. století.

    Své dětství strávila společně s o šest let starším bratrem Juliánem na Moravě. Otec František Chytil byl nájemcem nádražních restaurací, bojoval v první světové válce, byl raněn a upadl do ruského zajetí. Díky svému bratrovi se stal legionářem. Matka Štěpánka vedla s manželem několik restaurací.

    Dva roky studovala architekturu v Brně. Po odchodu z fakulty pracovala jako kreslička, laborantka, manekýnka. Od konce 40. let žila v Praze. Před kamerou se objevila v malé roličce ve filmu Císařův pekař a pekařův císař. Prošla několika profesemi filmového odvětví; za kamerou začínala na Barrandově jako klapka, odtud se vypracovala až na pomocnou režisérku. V letech 1957 až 1962 vystudovala FAMU v ročníku Otakara Vávry obor filmová režie, na který byla přijata jako jediná žena. Jejími kolegy byli Jiří Menzel, Evald Schorm, Juraj Jakubisko a Jan Schmidt. Spolu s nimi je řazena k osobnostem evropského formátu. V srpnu roku 1968 odmítla emigrovat do Francie. Kvůli televizní inscenaci Kamarádi (1971) nemohla šest let točit. StB se několikrát neúspěšně pokoušela přimět ji ke spolupráci., v roce 1977 odmítla podepsat Antichartu. Po roce 1989 začala učit na FAMU, od roku 2003 byla profesorkou, v roce 2005 se stala vedoucí katedry režie a působila zde jako pedagog.

    Ve své nejvlastnější roli. FOTO archiv

    Ve své nejvlastnější roli. FOTO archiv

    Jako filmová režisérka absolvovala hraným středometrážním snímkem o životě manekýnky Strop. Debutovala dokumentem Pytel blech (1962). Tyto snímky byly inspirované cinema-verité. Spolupracovala s významnými osobnostmi českého uměleckého života (např. s výtvarnicí a scenáristkou Ester Krumbachovou). K jejím nejvýznamnějším snímkům patří její první hrané snímky O něčem jiném (1963), Sedmikrásky (1966) a Ovoce rajských stromů jíme (1969).

    Sedmikrásky (1966). FOTO archiv

    Sedmikrásky (1966). FOTO archiv

    V období normalizace neváhala riskovat pronásledování, jen aby mohla svobodně tvořit. Vždy dokázala prosadit sebe a své názory. Je vnímána jako silná osobnost, známá svojí tvrdohlavou houževnatostí, jako průkopnice ženské filmové režie. Svou osobností i prací provokovala, odkrývala kontroverzní společenská témata, bourala zavedené stereotypy. Po úspěšné době 60. let nemohla delší čas točit. Její prvním „průlomovým“ snímkem 70. let byla Hra o jablko (1976), díky níž vstoupila do filmu herečka Divadla Husa na provázku Dagmar Bláhová. V roce 1981 pak následovala komedie Kalamita již s Bolkem Polívkou, s nímž pak spolupracovala i na svých filmech (Šašek a královna, Dědictví aneb Kurvahošigutntág). V roce 1983 natočila další svůj významný snímek Faunovo velmi pozdní odpoledne s nezapomenutelným Leošem Suchařípou v titulní roli. Koncem osmdesátých let objevila další divadelníky – společenství Pražská pětka, s jejichž členy natočila snímky Kopytem sem, kopytem tam (1988) a Pasti, pasti, pastičky (1998).

    Tomáš Hanák s Chantal Poullain v Kopytem sem, kopytem tam (1988). FOTO archiv

    Tomáš Hanák s Chantal Poullain v Kopytem sem, kopytem tam (1988). FOTO archiv

    I po listopadu 1989, v novém politickém i uměleckém kontextu, si její dílo podrželo umělecky, eticky a společensky „podvratný“ tón. Ona sama se nejprve angažovala v boji proti privatizaci Barrandova a odstátnění českého filmu, poté působila v zastupitelstvu hlavního města Prahy a neúspěšně kandidovala do Senátu.

    V roce 1994 se pokusila i o divadelní režii. V Divadle Na zábradlí režírovala hru britského dramatika Martina Crimpa Story. V roce 2001 natočila s mnoha divadelníky (Bolek Polívka, Jan Antonín Pitínský, Milan Šteindler,  Jiří Pecha, Pavel Liška, Chantal Poullain-Polívková, Josef Polášek, Tomáš Matonoha, Petr Vacek, Arnošt Goldflam, Zita Morávková, Otakáro Maria Schmidt, Marek Daniel, Pavel Zatloukal ad.) další kontroverzně přijatý snímek Vyhnání z ráje. Jejím posledním celovečerním hraným snímkem jsou Hezké chvilky bez záruky (2006) opět s řadou divadelních osobností (Jana Pehrová-Krausová, Bolek Polívka, David Kraus, Igor Bareš, Jiří Ornest, Barbora Hrzánová, Emma Černá, Igor Chmela, Věra Kubánková, Anna Polívková, Magdaléna Sidonová…).

    FOTO archiv

    FOTO archiv

    Jejím prvním mužem byl fotograf Karel Ludwig, druhým pak kameraman Jaroslav Kučera, s kterým má dceru Terezu Kučerovou, výtvarnici, animátorku a herečku, a syna Štěpána Kučeru, kameramana.

    V roce 1993 o ní natočila Irena Pavlásková dokument v rámci cyklu GEN. V roce 1992 jí bylo uděleno francouzské vyznamenání Rytíř umění a literatury. V roce 1998 převzala z rukou prezidenta Václava Havla Medaili za zásluhy. V létě 2000 pak získala na MFF Karlovy Vary Zvláštní cenu (Zlatý křišťálový glóbus) za dlouholetý přínos světové kinematografii. Roku 2000 získala cenu Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.

    Zemřela v rodinném kruhu dnes dopoledne v deset hodin ve svém domě.

    /Z více zdrojů pro i-DN připravil hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 12. března 2014

    Komentáře k článku: Zemřela Věra Chytilová

    1. DN

      Profilový obrázek

      Památku
      své dlouholeté pedagožky a vedoucí katedry režie uctí Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění (FAMU). Kondolenční listiny budou vystaveny v budově FAMU v Lažanském paláci (Smetanovo nábřeží 2, Praha 1) ve středu 19. března od 10:00 do 19:00.

      Poslední rozloučení s Věrou Chytilovou
      se uskuteční v pátek 21. března od 13:00 ve Velké síni strašnického krematoria v Praze.

      14.03.2014 (18.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. DN

      Profilový obrázek

      Reportáž z pohřbu
      najdete zde: http://kultura.idnes.cz/pohreb-chytilova-0eo-/filmvideo.aspx?c=A140321_124602_filmvideo_ts

      24.03.2014 (1.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,