Divadelní noviny Aktuální vydání 2/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

2/2019

ročník 25
22. 1.–4. 2. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zemřel Amos Oz

    Oficiální snímek z roku 2013. Foto Colin McPherson

    Amos Oz (hebrejsky עמוס עוז, rodným jménem Amos Klausner)

    4. 5. 1939 Jeruzalém, Britský mandát Palestina (dnes Izrael) – 28. 12. 2018 Tel Aviv, Izrael

    Izraelský spisovatel, esejista, novinář a profesor literatury na Ben Gurionově univerzitě v Beerševě. Byl nejvíce překládaným spisovatelem v historii Izraele a zároveň politickým aktivistou, jenž dlouhá desetiletí hlásal usmíření mezi Židy a Araby. Byl nositelem řady ocenění a vyznamenání včetně Řádu čestné legie, Ceny prince Asturského, či Izraelské ceny. V roce 2005 byl v internetové soutěži 200 největších Izraelců deníku Ynet zvolen 41. největším Izraelcem všech dob.

    Amos Oz se svými rodiči Faniou Musman a Yehudou Arye Klausnerovými. Foto archiv

    Narodil se v Jeruzalémě ve čtvrti Kerem Avraham na Amosově ulici č. 18. Jeho rodiče, Yehuda Arye Klausner a Fania Musman, byli sionističtí přistěhovalci z východní Evropy. Otec vystudoval historii a literaturu v litevském Vilniusu, později pracoval v Jeruzalémě jako knihovník a spisovatel. Jeho dědeček z matčiny strany vlastnil mlýn v Rovně v západní Ukrajině. Rodina patřila mezi pravicové revizionistické sionisty. Ozův příbuzný Josef Klausner byl při prezidentské volbě roku 1948 protikandidátem Chajima Weizmanna za stranu Cherut. Rodina byla nábožensky vlažná, přesto Oz navštěvoval náboženskou školu Tachkemoni. Střední školu absolvoval v Rechavji.

    Rodinný snímek, přelom čtyřicátých a padesátých let. Foto archiv

    Hluboce ho poznamenala sebevražda jeho matky, ke které došlo v jeho dvanácti letech. V patnácti se odstěhoval do kibucu Chulda, kde ho adoptovala místní rodina (jejich první syn Ron Chuldaj je primátorem Tel Avivu). Tehdy si Amoz změnil příjmení z Klausner na Oz, což v hebrejštině znamená síla. Až do roku 1986 učil v kibucu na střední škole. Poté se kvůli astmatu syna Daniela přestěhoval se svou ženou Nily a synem do Aradu v Negevské poušti. Začal vyučovat literaturu na nedaleké Ben Gurionově univerzitě. Po prvních literárních úspěších postupně i díky honorářům snižoval svou angažovanost v kibucu.

    V padesátých letech sloužil v izraelské armádě v jednotce Nachal, zúčastnil se mimo jiné potyček na izraelsko-syrské hranici. Během Šestidenní války sloužil v tankové jednotce na Sinaji, během Jomkipurské války sloužil na Golanských výšinách.

    Portrét Amose Oze od Pieta van den Booga, 2007 (detail). Repro Marjolein Benard

    Po službě v jednotce Nachal studoval filosofii a hebrejskou literaturu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Roku 1965 mu vyšla první sbírka povídek Země šakalů (hebr. Arcot ha-tan). Jeho první román Jinde, možná (Makom acher) vyšel roku 1966. Od té doby vydával každý rok jednu knihu ve vydavatelství Strany práce Am Oved (Pracující lid). Toto vydavatelství později opustil a podepsal smlouvu s vydavatelstvím Keter, které mu nabídlo pravidelný příjem bez ohledu na pravidelnost publikování. Jeho knihy jsou přeloženy do více než čtyřiceti jazyků.

    Českým čtenářům se poprvé představil v roce 1993 románem Černá skříňka. Česky vyšly i další romány, Fima, Panter ve sklepě a Můj Michael, ale i výběr esejů Mír, láska a kompromis či Jak vyléčit fanatika. Naposledy vloni nakladatelství Paseka v českém překladu Lenky Bukovské a Mariany Fisherové publikovalo jeho román Jidáš, s nímž se ocitl v užším seznamu kandidátů na anglickou Man Bookerovu cenu. V devadesátých letech i po roce 2000 opakovaně navštívil Českou republiku. K české metropoli měl citový vztah i proto, že zde ve třicátých letech dvacátého století studovala filosofii jeho matka.

    Publikováno 14. září 2016. BBC

    Kromě beletrie pravidelně uveřejňoval eseje zaměřené na politiku, literaturu a otázky míru. Byl obhájcem mírové koexistence Izraele a Palestiny a spoluzakladatelem nevládní organizace Mír nyní, levicové nevládní organizace, jež vznikla roku 1977 během egyptsko-izraelských mírových jednání. Hnutí se snaží přesvědčit izraelskou vládu, že dohody s palestinskými Araby a sousedními arabskými zeměmi musí být dosaženo výměnou za územní ústupky. Každá tragédie za níž považoval také současné „soužití“ Izraelců a Palestinců má podle něj pouze dva konce. Buď shakespearovský, kdy je při závěrečné scéně sice vyhlídka na spravedlivější budoucnost, ale jeviště pokrývají mrtvoly, nebo čechovovský. Ten hrdinům přináší nepříjemný pocit deziluze z kompromisu, ale všichni zůstávají naživu. Oz se přikláněl k čechovovské variantě. Jsme dvě nešťastné rodiny. Musíme dům rozdělit na dva menší sousedící byty, řekl Oz letos v rozhovoru s Deutsche Welle u příležitosti 70. výročí vzniku Izraele. V uplynulých letech se stavěl proti politice prosazované izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem. Vyhýbal se oficiálnímu zastupování Izraele v zahraničí na protest proti tomu, co nazýval „rostoucím extremismem“ vlády své země. Řeknu vám, kde spatřuji hranici, řekl v rozhovoru s televizí BBC. Když lidé o Izraeli tvrdí, že je odporný, do jisté míry s nimi souhlasím. Jestliže v něm spatřují zosobnění ďábla, jsou podle mého posedlí, pomatení, ale i to je pořád legitimní (názor), pokračoval. Když jdou ale dál a hlásají, že by neměl být žádný Izrael, tak zde se protisionistický postoj stává antisemitismem.

    Amos Oz – The Roots of Fanaticism (Sternstunde Philosophy). Yves Bossart speaks to Amos Oz about the conflict between Israelis and Palestinians, about spiritual scars, well-meaning fanatics and about the peace-making power of literature. Publikováno 24. května 2018.

    Své politicky zaměřené texty publikoval v izraelském deníku Davar, po jeho zániku v devadesátých letech uveřejňoval své články v deníku Jediot Achronot. Mimo Izrael publikoval například v magazínu New York Review of Books, u nás vycházely jeho články v deníku Mladá fronta DNES.

    Ve svém bytě v Tel Avivu. Foto Dan Balilty

    Byl nositelem velkého množství izraelských a mezinárodních ocenění. V roce 1992 obdržel Mírovou cenu německých knihkupců, 1998 prestižní Izraelskou cenu za literaturu, roku 2005 mu byla ve Frankfurtu nad Mohanem udělena Goethova cena za literaturu, v roce 2007 získal ve Španělsku Cenu prince Asturského za literaturu. V roce 2013 obdržel literární Cenu Franze Kafky. Pamatuji si, že když jsem Kafkovo dílo přečetl poprvé ve svých 16 letech, změnil se mi svět. Připadalo mi, že na světě není vůbec nic jisté, řekl poté, co na Staroměstské radnici cenu převzal. Připomněl také, že se v Izraeli setkal s Kafkovým přítelem Maxem Brodem.

    O jeho úmrtí informovala včera jeho dcera Fania Oz-Salzberger. Můj milovaný otec právě zemřel na rakovinu. Nemoc měla rychlý průběh. Zemřel v poklidu ve spánku, obklopen těmi, kteří ho milují, napsala na Twitteru:

    Fania Oz-Salzberger פניה עוז-זלצברגר‏ @faniaoz 
    My beloved father, Amos Oz, a wonderful family man, an author, a man of peace and moderation, died today peacefully after a short battle with cancer. He was surrounded by his lovers and knew it to the end. May his good legacy continue to amend the world.
    7:01 – 28. 12. 2018

    /Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 29. prosince 2018

    Komentáře k článku: Zemřel Amos Oz

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,