Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Zasláno

    Milý pane řediteli,

    jde mi o Váš vztah s kritickou vesničkou. Stačí dva příklady: od ledna jste zrušil předplatné 4 kusů Divadelek s tím, jak mi psal Jan Vedral, ať si každý kupuje a předplácí DN podle svého. Udělal jste zřejmě i čistku mezi recenzenty, kteří jsou hodni pozvání na premiéru (Lidovky s Machalickou je příklad za další). Předplacené máte pouze Hospodářky, s nimiž máte smlouvu o mediální spolupráci. Moje otázka je logická: myslíte si, že takto můžete postupovat jako ředitel nikoli soukromé scény, ale veřejnoprávní instituce, která podléhá veřejné kontrole? Kontrola, uznávám, je ošklivé slovo, ale jistě víte, že jedním z kritérií hodnocení je pro Vašeho zřizovatele také odborná reflexe. Můžete rozptýlit stručným vyjádřením mé informace z druhé ruky? Děkuji předem za odpověď a zdravím srdečně.

    Richard Erml

    Tomáš Töpfer

    Tomáš Töpfer v úloze vrchního četnického velitele Arazíma v populárním televizním seriálu Četnické humoresky FOTO ARCHIV

    Vážený pane Ermle,

    s potěšením jsem si přečetl Váš dotaz, ve kterém, když si jej znova sám přečtete, naleznete několik kuriózních paradoxů.

    Za prvé: Odhlásil jsem nejen Divadelní noviny, ale také další periodika. Zrušil, a ještě dál zruším, některé trvalé platby za služby, které divadlo nezbytně nepotřebuje. Zredukoval jsem, jak jste si možná nepovšiml, předpremiéry, premiéry A, B a premiéru pro „premiérové“ publikum. Premiéru máme tedy jednu, neboť jich ve skutečnosti ani více být nemůže. Z několikanásobné přesily „premiérových a VIP“ hostů jsme museli zredukovat počet pozvánek na jeden jediný sál DnV, a to ještě s ohledem na reklamace některých diváků, kteří se cítili dotčeni, že nesedí na nejlepších místech v předních řadách parteru.

    Zajímavý je tedy už první paradox, na který se mě ptáte. Podle Vás mám, jako ředitel městské organizace „rozdávat“ volné vstupenky? Proč například Vy neposíláte výtisky divadelních novin divadlům veřejné služby též zdarma? Pokud vím, tak požíváte finanční podpory z veřejných zdrojů podobně jako naše divadlo. Bylo by to logické.

    Za druhé: Nejsme, jak mně připomínáte, „soukromé“ divadlo, tedy jsme otevřeni a přístupní všem bez rozdílu. Vstupenku si k nám může zakoupit kdokoliv, může o nás psát, kritizovat, často i urážet. Svoboda slova je u nás takřka bezbřehá. Proto se podivuji nad tím, že bych snad někomu měl bránit ve vstupu do hlediště. Zvu, ve zcela omezené a redukované formě především média partnerská, veřejné služby, včetně Divadelních novin, které za takové považuji, a pokud vím, tak pozvánky ve většině případů DN využívají. Jsem si jist, že redakce komerčních novin, časopisů na tom nejsou ještě tak špatně, aby k výkonu jejich redaktorů nevynaložilo těch několik málo korun na vstupenky.

    Ani naše divadlo nedostává zdarma výtisk od médií, která bychom podle Vás měli zvát. Něco zcela jiného jsou naši mediální partneři, mezi něž patří například ČRo, který přináší o našich premiérách informace, ale také kritické reflexe.

    Za třetí: Paní Machalickou jsem přestal zvát do divadla nikoliv kvůli její činnosti jako redaktorky soukromého média (MAFRA, dnes majitele A. Babiše), ale již jako ředitel Fidlovačky, protože se neumí v divadle chovat. Hlasitě komentuje, baví se při představení a vyrušuje diváky ve svém okolí. Nezval bych takového hosta, ať už by to byl kdokoliv. Konfliktu, po kterém jsem ji byl nucen vykázat z divadla, přihlíželo několik diváků.

    Za poslední: Jako ředitel instituce veřejné služby podléhám mnoha kontrolám. Především ze strany zřizovatele. Nikdy jsem nebránil a ani bránit nebudu nikomu, aby „veřejnou kontrolu“ prováděl. Obzvláště má-li pocit, že je k tomu oprávněn a získal kredit k tomu, aby veřejnost zastupoval. Pokud vím, tak na místo ředitelů veřejnoprávních divadel je vždy vypisováno výběrové řízení, uplatňována náročná kritéria a obvykle je uchazečů, již splňují náročné požadavky konkurzu několik. Nevím nic o tom, že by podobným sítem procházeli ti, kteří veřejnost tak zvaně zastupují.

    Žádný předpis, ani úkol, který mám od zřizovatele, se nezmiňuje o tom, koho mám, měl bych, či musím do divadla zvát.

    Na samotný závěr musím potvrdit slova našeho šéfdramaturga, že pokud má někdo z našeho souboru potřebu číst nebo odebírat Divadelní noviny, bude tak jistě činit sám a dobrovolně, z vlastního zájmu a za své peníze. Přesto, že jsou platy herců v Divadle na Vinohradech hluboko, opravdu hluboko pod celostátním průměrem, přeci jen si ti, kdo považují četbu Divadelních novin za prospěšnou, výtisk koupí. Budu jim to vřele doporučovat, neboť je to náš (divadelníků) legitimní způsob podpory vaší redakce. Nemůžeme přeci příspěvkem z veřejných zdrojů podporovat jiný subjekt dotovaný z veřejných rozpočtů. To ovšem neznamená, že bych jakkoliv zpochybňoval existenci, veřejnou prospěšnost a budoucnost Divadelních novin.

    Tomáš Töpfer

    • Autor:
    • Publikováno: 10. prosince 2013

    Komentáře k článku: Zasláno

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,