Za Pavlem Kohnem
14. října 1929 Praha – 18. června 2017 Figling, Německo
Pavel Kohn jako dítě židovských rodičů přežil internaci v koncentračních táborech Terezín, Osvětim, Blechhammer a Buchenwald (1942–1945) a pochod smrti. Po návratu do Prahy stanul před skutečností, že se nikdo z jeho početné rodiny nevrátil. Po maturitě (1949) studoval dramaturgii na Divadelní fakultě AMU, kterou zakončil v roce 1954 absolutoriem. Po pětiletém působení v karlovarském divadle byl z politických důvodů propuštěn a živil se jako divadelní kritik a publicista. V letech 1965–1967 působil jako vedoucí kulturní rubriky vysokoškolského časopisu Student. Na podzim 1967 emigroval s manželkou Rut a dvěma dětmi do západního Německa, kde se stal 1. ledna 1968 redaktorem rozhlasové stanice Svobodná Evropa. V mnichovské redakci Svobodné Evropy pracoval až do roku 1990, byl moderátorem a autorem několika set pořadů z oblasti kultury. V roce 1990 vydal v pražském nakladatelství Comet básnickou skladbu Ruce Goliášovy, která došla anonymně do Svobodné Evropy a k níž se jako autor přihlásil režisér Miloš Horanský. Závěr života věnoval památce křesťanského humanisty Přemysla Pittra, kterého poznal po válce v ozdravovně ve Štiříně a jehož osudům věnoval publikace Můj život nepatří mně (1995), Kolik naděje má smrt (2000), Zámky naděje (2011) a další. Ke svým osmdesátinám vydal sbírku básnických juvenilií z let 1945–1949 Kolikrát přešel mrak (2012). Pavel Kohn se podílel na vzniku dvou dokumentárních filmů – německého Děti z Buchenwaldu (2005) a amerického Dětský blok 66 (2012) – a přednášel ve Spolkové republice Německo jako „svědek doby“ pro mladé i starší posluchače. V bavorském Neuburgu na Innu uspořádali v roce 2009 výstavu o jeho životě a díle a vydali o něm obrazovou publikaci. Přes utrpení, které Pavel Kohn poznal, zůstal člověkem, jehož úsměv a humor byly všudypřítomné.
Marie Valtrová
Komentáře k článku: Za Pavlem Kohnem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Ivan Ryant
Figling, NE „Fielding“
03.07.2017 (20.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Opraveno,
omlouváme se.
Vladimír Hulec, editor i-DN
05.07.2017 (1.19), , Trvalý odkaz komentáře,