Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vznikne nová diaspora komediantů?

    Dnes slaví divadelníci na celém světě Mezinárodní Den divadla. Autorem letošního Poselství je italský satirický dramatik, režisér, herec, skladatel a výtvarník, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1997 – Dario Fo (1926). Provolání bude dnes čteno v divadlech celého světa.

    Dario Fo v roce 1997 FOTO ULLA MONTAN

    Poselství k Mezinárodnímu dni divadla 2013

    V dávné minulosti mocní tohoto světa dali najevo svou nesnášenlivost tím, že vypudili z naší země herce COMMEDIA DELL’ARTE. Dnes v důsledku krize nacházejí herci a divadelní soubory jenom svízelně jeviště, divadla a diváky.

    Proto dnešní vládci nemusejí hledat způsob, jak kontrolovat osoby, které se vyjadřují ironicky a se sarkasmem, – neboť herci už nemají kde oslovit diváky. Ovšem v renesanční Itálii museli vládci vyvinout značné úsilí, aby udrželi „komedianty“ na uzdě, protože ti měli velmi početné publikum.

    Je obecně známo, že k hromadnému exodu herců COMMEDIA DELL’ARTE došlo ve století protireformace, které požadovalo uzavření všech divadelních sálů, především v Římě, neboť herci byli obviněni, že znesvěcují Svaté město. Roku 1697 papež Inocenc XII. nařídil, pod značným tlakem konzervativnější části měšťanstva a představitelů kléru, zbourání divadla TORDINONA, které podle názoru moralistů uvedlo největší počet obscénních představení.

    V období protireformace kardinál Karel Boromejský, který působil v severní Itálii, si vzal za úkol spasit „milánské děti“ a proto stanovil jasný rozdíl mezi uměním, nejvyšší formou duchovního vzdělání, a divadlem jako projevem rouhání a marnosti. V dopise svým spolupracovníkům, který cituji spatra, se vyjádřil víceméně takto: „Proto nám leží na srdci vykořenění hanebného plevele, a učinili jsme vše, abychom spálili texty obsahující hanebné řeči, abychom je vymazali z paměti lidí a zároveň abychom pronásledovali osoby, které šíří takové texty tiskem. Je však zřejmé, že zatímco jsme spali, ďábel pracoval s ještě větší mazaností. Do duše pronikne mnohem lépe, co oko vidí, než co si lze přečíst v knihách! Pro mysl dospívajících chlapců a mladých dívek je mnohem zhoubnější mluvené slovo, provázené odpovídajícími gesty než mrtvá slova vytištěná v knihách. Je proto nezbytně nutné zbavit naše města divadelníků právě tak, jako se zbavujeme nežádoucích duší.“

    Jediné řešení dnešní krize tedy spočívá v naději, že bude uspořádán velký hon na nás, divadelníky a zejména pak proti mladým, kteří chtějí dělat divadlo a vznikne nová diaspora „komediantů“, divadelníků, kteří z tohoto omezení nepochybně vytěží dosud nepředstavitelné výhody a inspiraci pro nová divadelní představení, pro nové divadlo.

    Dario Fo

    (překlad Dagmar Steinová)

    ///

    Mezinárodní den divadla byl založen v roce 1961 Mezinárodním divadelním institutem (International Theatre Institute – ITI). Při této příležitosti se organizují různé národní i mezinárodní divadelní akce. K nejvýznamnějším z nich patří Mezinárodní poselství – jeho autorem je každoročně vybraná světově proslulá divadelní osobnost.

    Autoři Poselství:

    1962: Jean COCTEAU

    1963: Arthur MILER

    1964: Laurence OLIVIER – Jean-Louis BARRAULT

    1965: Anonym

    1966: René MAHEU, generální ředitel UNESCO

    1967: Helen WEIGEL

    1968: Miguel Angel ASTURIAS

    1969: Peter BROOK

    1970: Dimitrij ŠOSTAKOVIČ

    1971: Pablo NERUDA

    1972: Maurice BEJART

    1973: Luchino VISCONTI

    1974: Richard BURTON

    1975: Ellen STEWART

    1976: Eugene IONESCO

    1977: Radu BELIGAN

    1978: národní poselství

    1979: národní poselství

    1980: Janusz WARMINSKI

    1981: národní poselství

    1982: Lars af MALMBORG

    1983: Amadou Mahtar M´BOW, generální ředitel UNESCO

    1984: Michail CARJEV

    1985: Abndré-Louis PERINETTI

    1986: Wole SOYINKA

    1987: Antonio GALA

    1988: Peter BROOK

    1989: Martin ESSLIN

    1990: Kirill LAVROV

    1991: Federico MAYOR – generální ředitel UNESCO

    1992: Jorge LAVELLI – Arturo USLAR PIETRI

    1993: Edward ALBEE

    1994: Václav HAVEL

    1995: Humberto ORSINI

    1996: Saadalla WANNOUS

    1997: Jeong Ok KIM

    1998: 50. výročí ITI – speciální poselství

    1999: Vigdís FINNBOGADÓTTIR

    2000: Michel TREMBLAY

    2001: Iakovos KAMPANELLIS

    2002: Girish KARNAD

    2003: Tankred DORST

    2004: Fathia EL ASSAL

    2005: Ariane MNOUCHKINE

    2006: Victor Hugo RASCON BANDA

    2007: Jeho Výsost šejk Dr. Sultan Bin Mohammed AL-QASIMI

    2008: Robert LEPAGE

    2009: Augusto BOAL

    2010: Judi DENCH

    2011: Jessica A. KAAHWA

    2012: John MALKOVICH

    2013: Dario FO

    • Autor:
    • Publikováno: 27. března 2013

    Komentáře k článku: Vznikne nová diaspora komediantů?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,