Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vyšponovaný patos „středověké detektivky“

    Romantický thriller, tak bychom asi dnes charakterizovali osudově spjaté příběhy cikánské tanečnice Esmeraldy, fyzicky znetvořeného zvoníka Quasimoda a hříšnou vášní spalovaného arcijáhna Frolla z pařížského chrámu Notre Dame, tvořících osu slavného románu Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži. Vlastní úpravu nyní představilo svému publiku Východočeské divadlo v Pardubicích; režisér Petr Novotný je pod pseudonymem Petr Abraham také autorem dramatizace. Košatost výpravného románu musel pochopitelně zploštit, k čemuž dochází i v mnoha jiných adaptacích (také filmových), které na základě díla vznikly. V inscenaci, nazvané Zvoník Matky Boží, upozadil postavu Quasimoda, mnohé dialogy, zvláště ty mezi dámami, týkající se „ženských“ záležitostí, nabývají – při akcentování ležérního slovníku – rázu téměř současného.

    Styl jevištního ztvárnění je ovšem značně konzervativní. Jednoduchá scéna Ivo Žídka nabízí především jednoduchou prkennou šikmu a kopii sakrální mariánské skulptury, zato kostýmy Romana Šolce se snaží o historický kolorit, důkladné znetvoření Quasimoda (Miloslav Tichý) působí pak jako úkaz z lunaparku druhé kategorie. Také realistické „vyhrávky“ mučení s navlékáním „španělské boty“ a výtryskem červeného barviva odkazují k jiným podívaným, než jaké se snaží nabízet moderní divadlo.

    První část inscenace se vyznačuje poněkud statickým charakterem, je to způsobeno také tím, že Frollo (Martin Mejzlík), zpovídající se ze svých hříchů proti své vůli naslouchajícímu Převozníkovi (Josef Vrána), rozděluje plynulý tok děje na víceméně samostatné epizody. Ve druhé části se dění zdynamizuje hned zkraje výstupem temperamentní kuplířky (Dagmar Novotná), jímž začíná objasňování krvavé milostné zápletky, v níž kromě Frolla byli aktéry Esmeralda (Petra Tenorová) a kapitán Phoebus (Pavel Novotný). Vypjaté finále pak vyšponuje patos i sentiment do tenze téměř nesnesitelné, klobouk dolů před herci, kteří v tomto střetu napětí a vášní většinou obstáli. Týká se to především Petry Tenorové, která jímavý part soucitné a pronásledované Esmeraldy nikdy nezvrátila do „trhání kulis“, a Martina Mejzlíka, vykreslujícího s jemným psychologizujícím rozlišením dramatické zvraty v činech i cítění duchovního na šikmé ploše. Inscenace si svého diváka jistě najde, jde o projekt na jistotu, ale i v rámci žánru jsou některé „prohřešky“ myslím zbytečné.

    Východočeské divadlo Pardubice – Petr Abraham (na motivy románu Victora Huga): Zvoník Matky Boží. Režie Petr Novotný, scéna Ivo Žídek, kostýmy Roman Šolc, dramaturgie Jana Uherová. Premiéra 15. října 2011.

    • Autor:
    • Publikováno: 14. listopadu 2011

    Komentáře k článku: Vyšponovaný patos „středověké detektivky“

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,