Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Viděno ovocnářsky

    Školní výchovou jsem byl přiveden k přesvědčení, že jedním z nejhorších životních prohřešků, jehož se člověk může dopustit, je sčítání jablek a hrušek.

    Ta hrozba se mi přízračně vrací každoročně v čase ovocnářské sklizně. Když mám v obchodech před očima nabídku obou právě dozrálých plodů, uhýbám očima, abych je náhodou nezačal početně spojovat.

    Memento je ve mně vklíněné nejen ze školních let, nýbrž zůstává revitalizováno průběžně.

    Když byl vloni Tomáš Julínek, exministr zdravotnictví, obviněn v souvislosti se smlouvou o provozování letecké služby, hájil se vyjádřením, že „vypočtená škoda je sčítáním hrušek s jablky“.

    Bylo mi okamžitě jasné, že při své obraně nasadil nejvyšší kalibr.

    Na sčítání – případně míchání – těchto dvou plodů musí být něco výrazně zavrženíhodného. Nevím sice co a proč, ale možná radši netušit.

    Jaký asi může následovat trest za onen případný počtářský přešlap? Doživotí? Nebo snad flastr ještě delší?

    Nedávno jsem četl, že v USA byl vynesen rozsudek ve výši 550 let. Snad ne za nepatřičné „srovnávání jablka a pomeranče“, což je v rámci tamního rčení pokládáno za cosi obdobně nepřijatelného jako naše sčítání jablek a hrušek.

    Přitom jablkům a pomerančům to spolu na Cézannově obrazu sluší. Stejně tak se na mnoha malířských zátiších k sobě tulí hrušky s jablky; žádná vzájemná xenofobie.

    Taky hruškovice a jablkovice si nejdou po krku: v tom našem pálí přibližně stejně.

    Uvedu-li, že v počtářské oblasti nejsem žádný lumen, není to skromnost, nýbrž reality show. S Albertem Einsteinem mě spojuje pouze stejný den březnového narození.

    Můj táta byl výtečným počtářem, nuž jsou i jablka (když už je o nich řeč), která padají daleko od stromu.

    Budiž tedy prosím brána jako zcela nekvalifikovaná moje domněnka, že jablka a hrušky by se možná daly sčítat v případě, kdybychom je převedli na společného jmenovatele, jímž by bylo ovoce.

    Promiňte mi tu amatérskou domněnku.

    Tuším, že by se venkoncem (i koncemven) nelíbila jak stoupencům tradičního varování, tak ani dietologům.

    Proč i štíhlodoktorům?

    Někdy používají pro vyjádření obéznosti lidské postavy označení Hruška a Jablko. Jestliže se vám tuk ukládá především na stehnech a bocích, jste hruškoidní. Tíhne-li někdo k přibírání váhy na hrudníku a v břišních partiích, je typovým Jablkem.

    Neradno však vynechat názor filozofa, který v případném sčítání obou plodů velkoryse nespatřuje provinění.

    Profesor Miroslav Petříček, žák Patočkův, si symbolicky a nadovocnářsky v jedné ze svých úvah v Salonu v deníku Právo položil otázku, zda „sčítání jablek s jablky není nudná a neplodná aktivita, z níž nás nevysvobodí jejich porovnávání.“

    Následně – téměř pomologicky – dodal:

    „Některá jsou zelená, jiná červená, jedna sladká, druhá kyselá, avšak pořád to jsou jablka; čím déle je sčítáme, tím větší dostaneme chuť nejen na hrušky, ale i na něco ještě méně sčitatelného.“

    Ta slova mě potěšila, neboť vitaminů není nikdy dost.

    Rudolf Křesťan

    Literární noviny číslo 39/2013 vyšly 26. září 2013.

    www.literarky.cz predplatne@literarky.cz


    Komentáře k článku: Viděno ovocnářsky

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,