Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Vážení a milí čtenáři

    Vážení a milí čtenáři,

    přeji nám všem v roce 2017 pevné nervy a pevnou volební ruku, neboť nejdéle na podzim se bude rozhodovat o dalším směřování této republiky. Lidé budou volit podle svých představ, jak nejlépe žít. Divadlo a divadelníci mají jaksi z podstaty své činnosti možnost do debat, jestli si žijeme lépe, nebo hůře, zasáhnout. Ne moc velkou možnost, nepřeceňujme se, ale zas tak bezvýznamná také není. Nemám na mysli propagandu, chraň bůh, ale životní hodnoty, stanoviska, smysl lidské existence. Mravní postoje. Pozitivní činy. Udělat pěknou inscenaci, festival – jako třeba naposledy Zarás (čtěte na straně 10).

    V minulém čísle na tomto místě polemizoval Milan Uhde s Pavlem Kohoutem o Chartě 77, resp. o Antichartě, kterou podepsala drtivá většina umělců. Pavel Kohout níže Uhdemu krátce odpovídá, každý má svou pravdu pevnější ocele. Jenže na otázku podepsat–nepodepsat si každý musel odpovědět sám. S námi to není a nebude jiné, vždycky tomu tak je.

    Mám trochu patetickou náladu možná proto, že tyto řádky píšu přesně v den čtyřicátého výročí Charty 77, která, zdá se, je dnes lidem zase spíš na obtíž. Lidé prostě nemají pocit, že se jim žije dobře, a hledají viníky. Pojďme s tím pocitem něco udělat. Za redakci slibuji, že přispějeme, jak budeme umět.


    Komentáře k článku: Vážení a milí čtenáři

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,