Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Václav Novotný: Ne že bych si přál, aby mě divadelníci hnali kamením

    Požádal jsem pražského radního pro kulturu Václava Novotného o první názor na expertním týmem předložený Návrh řešení. Přirozeně jsme zabrousili do širokého politického, uměleckého a filosofického kontextu, k němuž bychom se chtěli v DN brzy vrátit na větší ploše.

    Václav Novotný

    Pane radní, co vás na přípravě expertního materiálu nejvíc překvapilo?

    Že se jeho projednávání zúčastnilo relativně velmi málo lidí – na dvě debaty na Novou scénu přišla tak stovka lidí. Dřív jsem míval pocit, že události v pražském divadle vyvolávají skoro celonárodní diskusi. Přitom možnost popovídat si nepředpojatě, nekorigovaně, bez apriorních zadání, s možností ovlivnit jednání města, se přece neobjevuje běžně. Včetně toho, že město celou diskusi hradí ze svých prostředků, včetně nájmu Nové scény, pronájmu internetových prostředků a podobně. Nejurputněji diskutovali ředitelé divadel, kterých se možné změny potenciálně týkají, a to ještě hovořili hlavně na téma, jak se jich změny týkat nemají. Čekal jsem dramatické, do noci trvající ostré debaty, a ono to proběhlo ve dvouhodinovém poklidu. Ani to, co jsem záměrně vyhrotil sám, nevyvolalo explozi nevole.

    Ne že bych si přál, aby mě divadelníci hnali z Nové scény kamením, ale tohle mě překvapilo.

    Máte po prvním čtení k Návrhu konkrétní připomínky?

    Studuji ho se svými kolegy nějakých čtrnáct dní, pár věcí nás překvapilo. Proto jsem požádal paní ředitelku IDU Pavlu Petrovou o upřesnění či prohloubení a zvážení některých podle nás problémových pasáží. Očekávám odpověď do konce června. Ale materiál už teď předkládám Výboru pro kulturu, kde předpokládám bouřlivější debatu než mezi divadelníky. Z připomínek by měl vzejít definitivní materiál, který bych chtěl zastupitelům předložit, když vše dobře půjde, na podzim.

    Můžete konkretizovat ony první výhrady?

    Jsou tam nejednoznačná doporučení, varianty. Jenže variantní doporučení jako by nebyla. U některých divadel se třeba připouští, že jejich transformovanou podobu založí buď město nebo současný management – a vyberte si! Jenže nám je nesnadno si vybrat. Navíc, jakékoli zakladatelství současného managementu naráží na právní problémy, třeba na převod autorských práv, ale hlavně na to, čemu Evropská unie říká „nepřiměřená podpora“. Skoro si myslím, že s jedinou výjimkou není možné říct managementu příspěvkové organizace: „Tak si něco založte, my vám všechno převedeme a nakládejte s tím, jak chcete“. Zdá se, že město musí být zakladatelem nástupnické organizace, aby mohlo učinit potřebné převody a nedostalo se do konfliktu s evropskou legislativou.

    Našli jste další právní problémy?

    Neumíme zacházet s již transformovanými divadly tak, jak elaborát předpokládá např. v návrzích u Divadla Archa. Tyto subjekty už město prostě neovládá, rozhodují o nich správní rady. Zakladatelská smlouva existuje řadu let a my nyní nemůžeme říct, že jsme si to rozmysleli a chceme ji napsat znovu jinak, jak nám doporučuje Návrh.

    Na Nové scéně jste zapochyboval nad požadavkem divadel mít pevné garance činnosti, které jsou z podstaty věci dané čistě politickou, tedy proměnlivou situací. Máte stejné výhrady i vůči Návrhu řešení?

    Ano, jsou tam dva asi nepřekonatelné momenty. Město má notifikovaný grantový systém, obtížně dohodnutý s bruselskými orgány a sotva se nalezne čas a energie jej celý znovu složitě dohadovat podle požadavků Návrhu. V Návrhu se třeba píše o grantech na 4 a více let, notifikovaný grantový systém však zná granty nejvýše čtyřleté. Ale hlavně tu zůstává požadavek „zajistěte, že do divadel půjde stále stejný objem prostředků“! Jenže rozpočty se vytvářejí na konkrétní rok, takže až v červnu začneme tušit, jak to bude v roce 2014. Na takový požadavek lze reagovat jen deklaratorně, nikoli závazně. Slíbit se může všechno, před volbami se slibuje nejvíc, ale jak to opravdu bude, závisí, kromě vůle, i na ekonomické kondici města a státu. Mám dojem, že Návrh přitom z této premisy silně vychází.

    Požadavek divadelníků je pochopitelný v tom, že musí plánovat na dva tři roky dopředu.

    Jenže je prostě nereálný. Já mohu pouze slíbit, že jestli nás z radnice nevyženou za měsíc nebo za dva, jestli tu budeme ještě z podzimka, kdy se tvoří rozpočet, že by měla částka na divadla zůstat řádově stejná jako letos. Totéž na rok 2015 – a pak budou volby a já mohu než deklarovat, že to tak má být i nadále. Skutečně činit v tom můžeme jen pokud tu po volbách budeme.

    Není přesvědčení o zajištěném financování příspěvkových organizací také jenom blud?

    Město tu povinnost vůči svým organizacím skutečně má. Nemůže to být ale bianco šek. Jestliže se totiž stane, že některá organizace je v dlouhodobé krizi, ekonomické i divácké, jak vidíme v současné době u Ypsilonky, nemá město k dispozici o moc jemnější způsob rozhodování, než ano – ne. Založit, zrušit, vyměnit ředitele. Kdežto správní rada v jiném typu organizace má daleko větší prostor pro nalezení dobrého, adekvátního a plynulého řešení.

    Tedy podporujete myšlenku transformovat příspěvkové organizace?

    Ano. Ale i v při jejich stávající existenci lze, myslím, realizovat dobrá řešení. Za velký den pražského divadla považuji výběrové řízení na Divadlo Na zábradlí: zveřejnily se koncepce, každý si je mohl přečíst, komise rozhodla podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, rada návrh schválila, pozvala si Petra Štědroně i Doubravku Svobodovou, té dala kytici za úspěšnou éru, a dozvěděla se, že oba hodlají udělat pro divadlo vše! Konečně normální situace!!

    Děkuji za rozhovor, těším se na pokračování.


    Komentáře k článku: Václav Novotný: Ne že bych si přál, aby mě divadelníci hnali kamením

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Ano, Doubravka Svobodová, to nebyl žádný technický intendant, „správce hřiště“. To byla činná záruka kontinuity s celou pogrossmanovskou érou, v dobrém i ve zlém. Divadlu se za její vlády dařilo tu lépe, tu hůře, dělala i chyby, třeba když pustila svého uměleckého šéfa na příliš dlouhé otěže (Maryša), ale vždycky jsme věděli, že ona a nikoli střídající se režiséři je zárukou „veřejnoprávnosti“. Zábradlí je ovšem už dlouho interpretačním divadlem, jeho problematika je s Ypsilonkou nesrovnatelná.
      Studio Y je solitér, nemá mezi stále ještě „městskými divadly“ analogii. Všechna ostatní autorská divadla v Praze jsou divadla „nezávislá“.

      16.05.2013 (5.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,