Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    V Ponci se odhalovala barokní těla

    Divadlo Ponec uspořádalo v rámci cyklu výuky různých tanců ve svých prostorách Barokní večer, jehož součástí bylo taneční představení Andrey Miltnerové Barokní tělo odhaleno. Spolu s Andreou Miltnerovou tančila a tance vyučovala Romana Konrádová.


    Duet Barokní tělo odhaleno se odehrával na čtvercové scéně ohraničené na protilehlých stranách reflektory a svíčkami a rozdělené bílou páskou na menší čtverce. Obě tanečnice byly oblečeny do stejných sametových barokních kostýmů odlišených pouze barevně (červeného a tyrkysového) v délce uzpůsobené tanci, tedy ke kotníkům. Identičnost kostýmů se odrážela i v tanci samotném, choreografie byla v některých pasážích symetrická. Obě aktérky byly nalíčeny podle barokních konvencí bílým pudrem, ovšem velmi jemně, bez růžového líčení tváří i bez zvýraznění obočí, které se často používá právě při podsvícení účinkujících svíčkami v popředí scény – ovšem zde byla mimika téměř potlačena a veškeré dění se vyjadřovalo především pohybem. Barokní vzhled doplňovaly bílé paruky (jedna s lokýnkami, druhá s kudrlinkami).

    Choreografie vychází z prvků barokního tance. Snímek ANETA ŠEBELKOVÁ

    Choreografie třičtvrtěhodinové pohybové inscenace vychází z prvků barokního tance a z pohybu, postojů a gest barokního divadla. Sekvence autentického barokního tance, předchůdce dnešního baletu, se v představení objevují na dvou místech, jsou vždy signalizovány doprovodem barokní hudby. Právě v těchto pasážích se uplatňuje ona výše zmíněná symetrie v tanci obou aktérek. Naproti tomu v choreografiích barokním tancem pouze inspirovaných je většinou pozornost upřena na jednu z tanečnic, druhá jí pouze sekunduje, či dokonce strne v určité póze. Současné choreografie nejsou doprovázeny hudbou, nýbrž nejrůznějšími zvuky. Objevuje se v něm například tikot metronomu, kovové zvuky mečů či burácení hromu. Důležitým prvkem je však i ticho. Choreografie jednotlivých částí inscenace (které se vážou na konkrétní zvukové sekvence) je postavena na zdůrazňování určitého pohybového prvku a na odhalování postupu, jakým byl prvek vytvořen. V tom můžeme spatřovat vnitřní význam názvu Barokní tělo odhaleno.

    V pasážích barokním tancem pouze inspirovaných je pozornost upřena na jednu z tanečnic. Snímek DAVID DOMINICI

    Předěl pak tvoří moment, kdy obě tanečnice prolomí cudné konvence barokního tance a svalí se na záda s nohama nahoru. Odhalenýma nohama v bílých punčochách pokračují v pohybu, jako by se vysmívaly barokní vznešenosti předchozích pasáží. Vtom z reproduktoru zazní hlasitý dusot koňských kopyt. Tanečnice vyskočí a šokovaně hledí do prázdna. Pak začnou odkládat svůj kostým, až zůstanou na scéně v bílém prádle a ve spodničce – barokní tělo je odhaleno doslova.

    Představení bylo zdařilou ukázkou toho, jak lze spojit autenticky pojatý a pečlivě studovaný historický tanec s moderním způsobem práce a s autorskou invencí. Jediným rušivým elementem v této taneční produkci byly svíčky, které – kdoví proč – nebyly rozmístěny ve stejných rozestupech, jak by se na barokní iluminaci slušelo. Navíc byly dost neústrojně vsazeny v různě velkých a různě barevných sklenicích od zavařenin či jiných produktů. Pohled na takto neuspořádanou řadu, jež tvořila (či spíš měla tvořit) rámec scény, trochu rušil. Nicméně jde jen o drobnou výtku.

    Tanečnice, stále v barokních kostýmech, vybídly diváky k účasti. Snímek VOJTA BRTNICKÝ

    Slabší byla ovšem druhá, méně formální část Barokního večera. Po skončení taneční produkce nastalo hluché místo, kdy diváci zůstali sedět na svých místech, zatímco personál upravoval scénu, zhášel svíčky, přinášel stoly a sklenice. Následující program ale nikdo neohlásil. Jedinou akcí pro diváky byly v tu chvíli korzující hostesky v zajímavých kostýmech à la baroko – v papírových živůtcích a igelitových sukních. Teprve za hodnou chvíli jeden z organizátorů vybídl diváky, aby přešli z hlediště ke stolkům na jevišti, kde právě k nástrojům usedali členové orchestru Hipocondria ensemble. ve večeru, který má být reminiscencí barokních slavností, takové prodlevy velmi ruší. Přitom stačilo program lépe sladit a diváky například pozvat hned po potlesku na skleničku vína.

    Na parketu přišla na řadu výuka tance. Obě tanečnice, stále v barokních kostýmech, vybídly diváky k účasti. První byl na řadě kruhový tanec s názvem Sběr lusků. Zde šlo ještě všechno hladce. Problém však nastal u řadových tanců (Matelot a Díra ve zdi), které jsou pro začátečníky poměrně složité. Lektorkám se nedařilo jednotlivé prvky ani celý princip tance srozumitelně vysvětlit, převládal čím dál větší chaos, až nakonec většina účastníků na výuku rezignovala a tanečnice ohlásily konec programu. Rovněž tento bod večera působil jako ne příliš promyšlený či – přinejmenším – domyšlený. Navíc bylo škoda, že hráči souboru Hipocondria Ensemble neměli možnost ukázat ve větší míře svůj um – k poslechu hráli pouze malý okamžik před zahájením taneční lekce a pak už fungovali jen jako zvuková kulisa a doprovodné těleso k výuce, tedy opakovali jednotlivé skladby stále dokola. Bylo by například příjemné, kdyby soubor dostal po skončení lekce (která mohla být i kratší) prostor pro samostatné vystoupení.

    Jako divačce mi bylo líto, že celý večer neměli organizátoři citlivě dotažený až do konce, že ho nenaplánovali do všech detailů. Nápad uspořádat večer v duchu barokních slavností je rozhodně atraktivní a stálo by za to ho zopakovat v dotaženějším provedení.

    Divadlo Ponec Praha – Andrea Miltnerová: Barokní večer. 1. část: Barokní tělo odhaleno, námět a choreografie Andrea Miltnerová, hudební a světelný design Jan Komárek, realizace kostýmů Kamila Čubová a Josef Formánek, produkce SE.S.TA, prem. České muzeum hudby 29. října 2008. Celý večer – Ponec, 19. ledna 2012.

    Odkazy na další recenze:

    Lenka Eidlpesová, Taneční zóna 1. 11. 2008: Barokní tělo odhaleno


    Komentáře k článku: V Ponci se odhalovala barokní těla

    1. tim

      Profilový obrázek

      zzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz

      25.01.2012 (15.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,