Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Užijme si svátky, nešpiňme si stresem čakry

    Těsně před Vánoci se s kolegy herci pokaždé trumfujeme, kdo získal přes svátky víc volna. Kdy máš první špíl po Vánocích? – nebo: Hrajete na silvestra? Už měsíce dopředu se všichni třeseme na prosincový ferman, který nám linkuje životy. Většina z nás si to nechce připustit, ale Vánoce vlastně čítají jen tři dny volna, plus jeden kocovinou zničenej první leden. Není žádné překvápko, že všichni chceme být s rodinou co nejdéle.

    Já mám to štěstí, že svátky trávíme tradičně v Bruselu, což je super, ale tím u mě vzniká i pravděpodobnost tzv. prosrání představení. Když proserete špíl, je to blbý. Trapas u diváků, pokuta u ředitele a řeči u kolegů: To jsem mohl zůstat doma a koukat se na Sám doma. Jednou se mi to stalo. Grilovali jsme zrovna u Liberce, na chatě dramaturga Honzy Tošovského, když mi volali z Rubínu, prý kde jako trčím, že za čtvrt hodiny začínáme. Neměl jsem šanci. Zakřičel jsem na celé Jizerky a hodil telefon do žhavých uhlíků. Utíkal jsem se schovat do oblíbeného baru a nechal se hýčkat barmankou Nikolou. Časem se stala mou spolubydlící, a když jsem jí tuto epizodku po letech připomněl, vysmála se mi. Přitom pro mě to byl vskutku frustrující zážitek! Nestihnout představení je pro herce děsivá zkušenost. Horší je už snad jenom… ne, ne, nic nemůže být horší.

    Proto si umíte představit, jak stresující pro mě je bookovat si letenku z Bruselu do Prahy. Na Štěpána hostuju v Šalďáku v Liberci, dokonce už odpoledne a letí mi to před obědem. Nechci na to myslet! Hajdom hajdom tydlidom, hajdom hajdom tydlidom. Když čtete toto číslo, už víte, zdali se muzikál Monty Python’s Spamalot odehrál.

    O. k., zatím se budu uklidňovat myšlenkou, že de facto vyrazím za divadlem do zahraničí. A cestovat za divadlem by se přece mělo. S kamarádem, hercem Kubou Albrechtem, si někdy vyrazíme na klučičí jízdu po republice. A abychom neměli výčitky, že jen vysedáváme v hospodě v cizím městě, spojíme to s návštěvou večerního představení místního divadla. Takhle jsme před pár dny odcestovali na OS-TRA-VAR. Na „neostravské“ herce docela slušný výkon. Většinou jste rád za volný večer a neodvážíte se pár minut před půlnocí na Richarda III. k Bezručům. Nás ale před tím energeticky nakopl Fričův Král Ubu v Národním. Taková divoká smršť je větší dryák než drink v absintovém baru Les – kultovním ostravském podniku, kde se jednou potkáme všichni. Nedostali jsme se ke stolu se studentkami divadelní vědy a museli jsme přisednout k režiséru Vojtěchu Štěpánkovi, který v Aréně zrovna zkouší Obraz od Yasminy Rezi. Celej večer nám vyprávěl o kvantové fyzice. Ano, je smutné, že se v dnešním uspěchaném světě zapomíná na superstruny. A měli bychom si víc vážit černých děr, přátelé. Cestou do Prahy jsme to vzali přes adventní Brno a zkoukli Běsy v Redutě. Tomu říkám vánoční inscenace! Stovky světýlek na scéně, bezmoc, dekonstrukce – takový Tři oříšky na Zelňáku. Umění jsme si tím pádem odbyli a s čistým štítem jsme mohli opět absolvovat tour the pub. Průvodčí v pendolinu si pak s námi zpívala koledy.

    Tato reportáž mě v něčem uklidnila. Opakuju si mantru: Všechno stihnu, představení neproseru! Bude to jen výlet. Užijme si svátky, nešpiňme si stresem čakry. Do nového roku nám všem přeju hodně výletů a hodně divadla. Je to zábava! Aspoň posledních pár tisíc let.


    Komentáře k článku: Užijme si svátky, nešpiňme si stresem čakry

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,