Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2024

ročník 33
2. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Tam v Karviné?

    Ostravské Divadlo Petra Bezruče uvedlo ve světové premiéře dramatizaci bestselleru Karin Lednické Šikmý kostel. Jde o volbu logickou i racionální, neboť populární románová kronika je pevně spjata s regionem, a inscenace tak dramaturgicky navazuje na dlouhodobou tematickou linii. Po Tomáši Dianiškovi, Januszi Klimszovi, Martinu Františákovi, Lukáši Brutovském či Filipu Nuckollsovi se zde lokální tematiky poprvé chopila žena: režisérka a někdejší umělecká šéfová divadla Janka Ryšánek Schmiedtová, která se dlouhodobě zaměřuje na osudová dramata silných žen.

    Lukáš Melník (Pawel) a Barbora Křupková (Barbora) FOTO JIŘÍ ZERZOŇ

    Netřeba se ovšem osidel feminismu báti. Politikum spí, mnohem spíš jde o obecnou jevištní definici ženského údělu. Podobně jako v režisérčině předchozím zdejším pokusu o moderní ibsenovskou variaci, inscenaci Heda Gablerová: Teorie dospělosti.

    Autorka adaptace Anna Saavedra, jež ke spolupráci kolegiálně přizvala i autorku předlohy, rámcově vychází z prvního dílu dosud nezavršeného triptychu, jenž se odehrává v letech 1894–1921, v epilogu se pak dotkne i budoucích osudů svých hrdinů. Podobně jako v Ondříčkově filmové rekonstrukci důlní tragédie Dukla 61 je stereotypně machistické prostředí havířského mikrokosmu nahlíženo prizmatem ženských postav. V rozporu s předlohou, která pracuje s triadickou koncepcí ústředních postav Barbora/Julka/Ludwik, je v divadelní verzi kladen důraz především na první dva vrcholy pomyslného trojúhelníku. Otevírá se nekompromisně ženský svět, v němž jsou muži odsouzeni být jen mrtvými stíny, alegoriemi nebo vedlejšími postavami. Ačkoli propagační teze poněkud pateticky žonglují s autentickým svědectvím o životě obyčejných lidí, v podstatě se hraje genderově obrácená varianta jobovského údělu, tedy o člověku drsně zkoušeném všemožnými útrapami světa, avšak nikdy zcela zlomeném.

    Režisérka jako obvykle inklinuje k pozorné nápodobě nejrůznějších vzorů, a tak se v inscenaci průběžně objevují odkazy na antickou tragédii, režie však zároveň koketuje s estetikou italského neorealismu, a dokonce i se všemožnou výrazovou veteší domácích zabijaček, hospodských dramat i hříšných lidí nejrůznějších měst. Síla jevištního sdělení je často, zřejmě z důvodu režijní nedůvěry v obraz, nemístně oslabena zbytnými slovy, vrcholem budiž explicitní předání darované obuvi, komentované extatickým výkřikem: Nové boty! Výprava Davida Janoška kombinuje estetická východiska Wilderova Našeho městečka s Karafiátovými Broučky. Kostel, hospoda, postel. Domečky, svítilny, peřiny, dým. Lépe fungují kostýmy, které důvěryhodně demonstrují vzestupy a pády jednotlivých charakterů i jejich sociální status. Výsledkem je sice povrchně dynamický, v jádru však nepřehledný eklektický pastiš.

    Nespornou předností režisérky zůstává schopnost empaticky nakládat s tvůrčím potenciálem herců. Scénická adaptace je tak především přesvědčivou zprávou o strhující síle zdejší dámské šatny, již tentokrát (a už zase!) jednoznačně deklarují Barbora Křupková, Markéta Matulová a Yvona Stolařová. Místní pánové zároveň dokážou zaujmout i na malém prostoru. Vojtěch Johaník z charakteru Jurka vytěžil živelnou figuru hrabalovského střihu a Ludwik Jáchyma Kučery je přesvědčivou studií outsidera, který se postupně transformuje v pilíř společnosti. Mírným paradoxem dominantně femininní inscenace zůstává, že alegorickou postavu genia loci, duše staré Karviné, znázorňuje muž. Norbert Lichý jí propůjčil šibalský šarm kolotočáře i stoicky unavenou dikci kavárenského povaleče.

    Ostravský Šikmý kostel je jednoznačným příkladem mechanického převodu literárního artefaktu v divadelní produkt. Knize zásadním způsobem ublíženo nebylo a návštěva divadla může posloužit jako její připomenutí či naopak motivace k četbě. Nové pestré vrstvy se ale nezjevily. Sehranému ansámblu však budiž vyslovena chvála!

    Divadlo Petra Bezruče, Ostrava – Karin Lednická, Anna Saavedra: Šikmý kostel. Režie Janka Ryšánek Schmiedtová, dramaturgie Anna Smrčková, scéna a kostýmy David Janošek, hudba Ivan Acher. Premiéra 22. dubna 2022.


    Komentáře k článku: Tam v Karviné?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,