Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Tak tklivá, tak univerzální, tak krásná…

    Příprava účasti Dejvického divadla na Mezinárodním divadelním festivalu ve finském Tampere trvala asi rok. Umělecké a technické podrobnosti se domluvily během několika dní, ale otázka peněz – jak je v kulturním světě běžné – se ukázala jako skutečný problém. Podle ředitelky festivalu Hanny Rosendahl byl Muž bez minulosti největší festivalovou produkcí (víc než 30 osob + pes) za jeho čtyřicet tři let existence.

    Přes problémy byla nakonec Krobotova dramatizace filmu Akiho Kaurismäkiho dvakrát s velkým úspěchem uvedena na hlavní scéně Tamperského divadla. Obecně trochu zdrženlivé finské publikum tleskalo už při jednotlivých hereckých výstupech a konečný aplaus, zvlášť po prvním představení, byl neskutečně spontánní a dlouhý. Chvílemi jsem měl pocit, že snad ani nejsem ve finském divadle. Opravdu seděli v hledišti zamlklí Finové?

    Také hodnocení odborné kritiky bylo mimořádně kladné. Maarit Saarelainen v deníku Aamulehti (Tampere) hodnotila Muže bez minulosti jako nejlepší představení celého festivalu. Mimo jiné píše: Zdá se, že myšlenková krajina Čechů není od finské daleko. Bylo možné báječně rozpoznat Kaurismäkiho minimalismus a jemu typická nenápadná gesta a tragikomičnost. (…) Úžasní muzikanti po stranách hlediště si poradili se vším, od evergreenů po Aleluja, od valčíku po rock’n’roll.

    Pertti Julkunen z deníku Uutispäivä Demari (Helsinki) ve svém hodnocení uvádí, že inscenace Muž bez minulosti je univerzální óda na lidskou důstojnost. Důstojnost a humor se proplétají v jednotlivých replikách. Je až podivné, že někdo dokáže napsat tak přísně humoristický dialog jako Kaurismäki. Je zvláštní, že někdo dokáže na podkladě takového textu vystavět tak lehké a smysluplné divadelní pasáže jako Krobot. (…) Krobot se zjevně zajímá o podstatné rysy finské kultury. (…) Pro divadlo upravená filmová píseň Vzpomínka na Monrepo na konci představení je nádherná. Tak tklivá, tak finská, tak pražská, tak absurdní, tak slovanská, tak kompaktní, tak multikulturní, tak univerzální, tak krásná.

    Ilkka Kuosmanen z deníku Etelä-Suomen Sanomat (Lahti) vidí v dramatizaci otisk českého charakteru. Krobot se nesnažil vytvořit z pohádkově krásného Kaurismäkiho filmu divadelní kopii, skvěle se soustředí především na zachování původní atmosféry. (…) Vedle hudby je významnou změnou scéna na policejní stanici, kde byrokratičtí policajti útočí na hlavní postavu příběhu paragrafy zákonů. Scéna vyústí v bezmeznou absurdní hříčku, což můžeme považovat za malé mrknutí směrem k českému velikánovi F. Kafkovi.

    Suna Vuori z Helsingin Sanomat (Helsinki) viděla ale všechno jinak. Měla pocit, že to, co funfuje ve filmu, nefunguje nutně na jevišti. Některé scény nepochopila vůbec, ale z konečného potlesku diváků usoudila, že finskému obecenstvu se představení ohromně líbilo. Na závěr své recenze položila otázku finským divadelníkům, proč ještě nikoho z nich nenapadlo uvést Kaurismäkiho.

    Mnohé další finské listy, například Lapin Kansa z Rovaniemi, citují Miroslava Krobota: Vidím mezi našimi národy mnohé spojnice. Především v tichém humoru. (…) Podstatou Kaurismäkiho příběhu je lidská samota a touha po blízkosti druhého. Proto má inscenace podtitul Hra o lásce.

    Více k tématu v článku Vladimíra Hulce S Dejvickým divadlem ve finské sauně.


    Komentáře k článku: Tak tklivá, tak univerzální, tak krásná…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,