STUDENTSKÁ PARTA: Schovám se do balíku s adresou BYDLIŠTĚ NEZNÁMÉ
Malá princezna Martinka (Martina Znamenáčková) a chlapec s maskou pandy Míša (Michal Sikora) sedí vedle sebe na zemi v gafou ohraničeném obdelníku. Každému z nich patří dřevěná loutka chlapce a dívky sedící ve stejné poloze s nataženýma nohama vedle obou performerů. První promluví princezna, která navzdory své roztomilé tělesné drobnosti, mluví sebevědomě ostře. Kluk jí odpovídá stejně příkře – propuká první hádka v podobě vzájemnému nadávání a posmívání. Ani jeden si nebere servítky. Už od začátku je jasné, že My děti z druhé ruky bude představení se silným nábojem.
Statická slovní akce se rychle transformuje do fyzické, oba performeři nešetří svou energií a jednotlivé situace rozehrávají vždy se zdařilou reakcí na toho druhého. Téma života dětí žijících v dětském domově a jejich cestě k adopci se v některých momentech komunikuje přímočaře (jako v monologu Martiny „Kdybych byla dítě v dětském domově, tak bych…“), jindy se však odbíhá k jiným tématům souvisejícím s rodičovstvím, rasismem nebo LQBTQ+ komunitou.
Martina Znamenáčková, Michal Sikora, FOTO Lucie Urban
Nejvýrazněji se všechna vyjmenovaná témata nastiňují ve scéně tzv. aukce. Martina sedí na vyvýšeném sedátku a Michal s ukazovátkem v ruce popisuje její stavbu těla a vlastnosti, jako by se jednalo o exponát na prodej – ostatně tak celý výběr dětí k adopci také z vyprávění performerů působí. Poté se vymění a Martina popisuje Michala. Nejvíce komentují právě jejich etnicky menšinový původ a v jeho případě také homosexualitu. Být z dětského domova, a ještě k tomu „jiný“ znamená být marginalizovaný mezi marginalizovanými.
Martina Znamenáčková, Michal Sikora, FOTO Lucie Urban
Během představení nás oba performeři neustále upozorňují na to, že se nejedná o skutečné příběhy, z anotace a určitých pasáží však vyplývá, že se jedná o autofikci. Ta vrcholí na konci, kdy se pouští nahrávky rozhovorů s matkami obou protagonistů, Martina dokonce čte rozhodnutí o osvojení jí samotné. Celé představení tak nabere na síle, nezbývá než obdivovat oba performery za jejich výkony a odhodlání hrát o tak osobních a citlivých tématech.
Eliadova knihovna, Divadlo Na zábradlí, Praha – Nová krev DAMU, Kolektiv: My děti z druhé ruky. Režie Róbert Štefančík, dramaturgie Ilona Smejkalová, scénář a výprava kolektiv, hudba Michal Sikora, hrají Martina Znamenáčková, Michal Sikora. Premiéra 25.05.2024. Psáno z reprízy 21.12. 2024. Foto náhledového obrázku Lucie Urban.
Komentáře k článku: STUDENTSKÁ PARTA: Schovám se do balíku s adresou BYDLIŠTĚ NEZNÁMÉ
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
