Divadelní noviny Aktuální vydání 1/2025

Kulturní měsíčník pro divadlo a jiné umělecké obory

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

1/2025

ročník 34
28. 1. 2025
Můj profil

Divadelní noviny > Kritika

STUDENTSKÁ PARTA: Každý máme v sobě svého Boha masakru

Inscenace, v nichž dva páry vedou dialog, který vyústí v konflikt, se na českém jevišti objevují nenápadně, přesto se většinou těší nemalému úspěchu. Mám na mysli především dramata typu Kdo se bojí Virginie Woolfové?, Pan Kolpert, ale i text Yasminy Rezy Bůh masakru. A právě ten se rozhodla ostravská Komorní scéna Aréna uvést v režii Petra Svojtky jako jednu z premiér letošní sezóny.

Děj je velmi jednoduchý. Manželský pár podepisuje list pro pojišťovnu s druhou manželskou dvojicí, neboť jejich syn uhodil druhého chlapce větví do obličeje. Na základě toho začne všelijaké bouřlivé moralizování, překrucování pravdy, povyšování se nad ostatní, ale hlavně vykreslování charakterů každé ze čtyř postav, které spolu vedou nepříjemný dialog. V zásadě nejde o nic jiného, než o snahu předat těžké životní pravdy a společenské světonázory mileniálské západní Evropy formou násilných a hysterických konfrontací.

Zleva: Marek Cisovský, Renata Klemensová, Tereza Cisovská, Vojtěch Lipina. FOTO Roman Polášek

V souboji se „utkají“ čtyři různé charaktery, které mají velmi odlišné ideály. Bodrý a jednoduchý majitel velkoobchodu Michal (Vojtěch Lipina) spolu s manželkou Veronikou (Tereza Cisovská), milovnicí umění a pseudo-spisovatelkou, stojí ve své síle proti advokátovi farmaceutické firmy Alan (Marek Cisovský) a finanční poradkyni, ale převážně ženě v domácnosti, Anetě (Renata Klemensová). Pozoruhodné mi však přijde, že režisér vyznění postav natolik umocnil, že ve výsledku vytvořil koláž nesourodých temperamentů, které se překřikují svými pravdami a navazují každý jen sám na sebe.

Zápletka se rozžívá na obdélníkové vyvýšené platformě, kde se nachází obývací pokoj poškozené rodiny. Vše, co je mimo, herci rozehrávají trhaně, roboticky, jinak jsou přirození a ve svém herectví civilní. Vyvýšení umožňuje dát do popředí jejich „malicherné“ problémy oproti civilizačním chorobám a problémům třetího světa. Tento fakt umocňuje závěrečný obraz, kdy v postupném stmívání začne platformou problikávat světlo a my můžeme vidět lidské lebky ukryté uvnitř ní.

Zleva: Vojtěch Lipina, Renata Klemensová, Tereza Cisovská, Marek Cisovský. FOTO Roman Polášek

Už samotný text zdůrazňuje fakt, že se dospělí lidé snaží vyřešit konflikt potomků komunikací kulantní a na vysoké úrovni, ve finále se však chovají ještě více dětinsky a nerozumně. Jenže na ně už neplatí argument „vždyť jsou to jen děti“. Hra může v této interpretaci bojovat proti zaslepenosti a jednotné svaté pravdě. Bohužel je tento význam skryt pod nánosem šovinismu, plytkého útočení na ekologický aktivismus a feminismus a téma se tak odvíjí od snad již překonaného střetu ženských a mužských stanovisek. Což lze alespoň částečně pochopit pro rok 2006, kdy text vzniknul, ale nikoliv pro současnost. Takto se pouze naplnila slova anotace, že je inscenace „stejně zábavná jako dojemná“. Ale není přece jen škoda ponechat její význam pouze na touze diváky pobavit a nechat je dojímat se nad pohnutkami křehkých osudů, které si přejí jen hájit štěstí svých dětí, a přitom málem přijdou o manželství?

Komorní scéna Aréna, Ostrava – Yasmina Reza: Bůh masakru. Režie Petr Svojtka, dramaturgie Tomáš Vůjtek, hudba Vladimír Nejedlý, výprava Michal Syrový. Psáno z premiéry 18 ledna 2025.

Na náhledovém obrázku Tereza Cisovská a Renata Klemensová. FOTO Roman Polášek.


Komentáře k článku: STUDENTSKÁ PARTA: Každý máme v sobě svého Boha masakru

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*



Obsah,