Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dobře střižený Kainar

    Ostravské Divadlo loutek uvedlo ke stému výročí narození jednoho z našich nejznámějších moderních básníků Josefa Kainara (1917–1971) scénickou montáž z jeho básní i písňových textů. Režisér a autor scénáře Václav Klemens vyšel z historických faktů, které Kainara spojují nejen s jeho rodným Přerovem, Olomoucí či Hlučínem, kde studoval, ale především s Ostravou, kde v mládí působil v Doležalově tanečním orchestru známé a módní kavárny Savoy.

    V kavárně Savoy si můžete vyslechnout, jaké byly osudy mladého básníka Josefa Kainara… FOTO ROMAN POLÁŠEK

    Tato poměrně krátká epizoda se stala základem pro prostředí, ve kterém a kolem kterého se příběh pátrání po osudech mladého Kainara odehrává. Tím je zcela logicky prostředí kavárny, v níž se pianista, barmanka a číšník snaží elegantně vyprovodit ze dveří ne zcela střízlivého hosta a přimět ho k zaplacení účtu, který v závěru večera tvoří kromě několika skleniček sauvignonu a šálků kávy i „jedenáct kainarů“ – tolik totiž je v inscenaci Stříhali dohola Josefa Kainara písní a šansonů.

    Podivný host se ale nedá odbýt, a tak se díky jeho neurovnaným vzpomínkám najednou ocitáme v kavárně Savoy, s orchestrem (je složen výhradně z herců divadla, kteří své muzikantské schopnosti už nedávno prověřili v inscenaci Dášenky) a zpěvačkou. Proměnou prostoru (pootočením šatní stěny se objevuje pódium pro orchestr) se současná kavárna stane tanečním restaurantem třicátých let se světelným nápisem Savoy v pozadí. A pomalu se začínají odehrávat a proplétat nejen osudy Kainara od jeho školních let přes dospívání až po jeho práci a konflikty v ostravském orchestru, ale i všech zúčastněných. S řadou momentů z básníkova života je seznamována poněkud naivní a zvídavá servírka (Vladimíra Krakovková), dojde i na pěvecký souboj mezi zpěvačkou (Jana Zajacová), houslistkou orchestru (Edita Bandyová) a servírkou (všechny mají svá působivá sóla). Je zde i poměřování hudebních i šarmérských sil v rámci kapely (Tomáš Rossi, Aleš Petrič, Ondřej Beseda). Roztančená scéna, na níž se hraje nejen na hudební nástroje, ale i na lžičky, stepuje, zpívá i muzicíruje v kytarových sólech, na chvíli opouští osnovu Kainarova příběhu a zaujme nakažlivě radostnou atmosféru.

    Sled písní, které jsou mixem nejrůznějších časových období Kainarovy tvorby (za všechny jmenuji – díky Mišíkovu provedení populární – Stříhali dohola malého chlapečka), ale i ilustrací nejrůznějších epizod z první třetiny Kainarova života.

    Ačkoli koncept sváděl k čistě činohernímu provedení a interpretaci Kainarových textů, režisér zde funkčně a nenásilně použil loutky. Jde o muppet (což jsou spíše mimické loutky ve stylu velkých manekýnů Nevilla Trantera), jež slouží jako figury při vyprávění o básníkovu dětství (malý Kainar a jeho kamarád), ale ve dvou případech i jako figury kavárenských hostů – zestárlé barové návštěvnice a především tajemného návštěvníka. Ve dvojroli Hosta a Číšníka exceluje Karel Růžička, a to nejen brilantní animací loutky Neznámého hosta.

    Loutky jsou figurami ze vzpomínek a „jiného světa“ a jsou důsledně kombinovány s hereckou akcí – v policejní scéně s rekonstrukcí mladického pokusu Kainara o sebevraždu, v taneční kreaci dávné básníkovy přítelkyně/Poezie a v působivé ilustraci písně o „stříhání dohola malého chlapečka“, kterému v oficíně místo vlasů odstříhají nitky balonků, na kterých se vznášel. Ostříhaný chlapeček je tak symbolicky zbaven poezie a stává se dospělým. Nemůže vzlétnout a ze scény je vynášen za ochotné pomoci dvou pochopů-animátorů.

    Inscenace zdařile využívá jak spojení Kainara s ostravským prostředím, tak ataků na mladé publikum, kterému je tento „kabaret Kainar“ evidentně věnován. Škoda jen, že jsou mu v inscenaci určeny i výrazy jako sem měl depku nebo pozdravy typu čao, které jdou publiku v rozporu s dobovými souvislostmi přece jen příliš naproti. Představení je dobře rytmizované, snad s jedinou připomínkou dvojího závěru, který sice dokončuje citováním úvodní básně jeho dramaturgický oblouk, ale v tomto jediném momentě přece jen retarduje.

    Divadlo loutek, Ostrava – Václav Klemens: Stříhali dohola Josef Kainara. Režie Václav Klemens, aranžmá a hudební nastudování Vlastimil Ondruška, loutky a kostýmy Tomáš Kypta, scéna David Bazika, dramaturgie Daniela Jirmanová. Premiéra 24. listopadu 2017.


    Komentáře k článku: Dobře střižený Kainar

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,