Kategorie článků:

Kultura buranství

2/2018 Jelikož přelom roku je celkově na kulturní akce chudý a protože občané žili prezidentskými volbami, zamyslím se nad tím, proč kultura a s ní spojená sebeprezentace této země tak hrubě upadá.

Víte, co je nejdůležitější?

1/2018 Začínáme nový, už 27. ročník Divadelních novin. Děkuji všem, kteří s námi loňské Divadelky sledovali, četli nebo psali. A věřím, doufám, že spolu vydržíme i letos. Za redakci jsme odhodlaní být nadále názorově otevření, psát o všem podstatném, co se v našem divadle,...

Vánoční mše posměšná

22/2017 Už víc než deset let si ordinuji k vánočnímu poslechu kromě „rybovky“ její moravskou předchůdkyni – Moravskou mši vánoční „Čuj, Miko, čuj!“.

Něco pro mě, nic pro všechny aneb Politické divadlo

21/2017 Soubor Schauspiel Hannover v režii Dušana Davida Pařízka přivezl na letošní Pražský divadelní festival německého jazyka dramatizaci románu Iliji Trojanowa, líčící snahu bulharského anarchisty a revolucionáře nalézt důkazy, jak s ním zacházela někdejší tamní státní...

Senioři jsou top!

20/2017 Napsat úvodník pro Divadelní noviny jsem se rozhodla po několika kouzelných a milých zkušenostech se seniorskými diváky ve Studiu ALTA, kde pracuji jako PR.

Ministerstvo mrtvé kultury

19/2017 Bonviván a scénograf Daniel Dvořák svého času při veřejné příležitosti prohlásil, že cizinci k nám nebudou jezdit, aby obdivovali půvaby našeho strojírenství, ale přijedou za kulturou. Očividně tím nemínil pouze hrady a zámky.

O hlasování nohama

18/2017 Chci vám vyprávět operní pohádku. Povolební. Není vymyšlená, zainteresovaní snadno poznají, kde se odehrála. Ale může být, doufám, poučná.

Světec a čurák

17/2017 Bloudíme labyrintem hrozeb a možností, banalit a blbých slibů. My už obstarožní i ti, co je jim dvacet. Je to ten samý labyrint.

Divadlo, které si nerozumí

16/2017 Mám dojem, že účastníci Mezinárodního divadelního festivalu DIVADLO Plzeň byli tentokrát z předvedeného programu poněkud nesví.

Kazatelna jevištěm

15/2017 Jest jeden divadelní prostor, u kterého se už zapomnělo, že je to divadelní prostor. Přesněji: který je kromě jiného i divadelním prostorem. Ještě přesněji: který býval kromě jiného i divadelním prostorem. Totiž kazatelna. Když jsem před nějakými třiceti lety začal chodit...

A kolotoč se znovu roztáčí!

14/2017 Skončily divadelní prázdniny, pojem to spíše už patřící do škatulky zapomnění, kde se smutně vrtí jiné bývalé radosti jako „máslo pod 50 Kč“, „Vánoce na sněhu“ nebo „kouření v hospodách“.

Divadelní sezona končí

13/2017 Divadlům i Divadelním novinám, které vyjdou zase až v září, začínají divadelní prázdniny. I když to není tak úplně pravda – divadelníci čím dál častěji hrají i v létě podle dávné moudrosti divadelních principálů, že hrát se má tehdy a tam, kde se sejde dost lidí...

O sochaři, jehož zabil Stalin?

12/2017 Říkalo se mu „fronta na maso“. Obludný Stalinův pomník byl na pražské Letné slavnostně odhalen v roce 1955 a následujících sedm let kamenný „vožď“, provázený devíti postavami – dělníka, sovětského vojáka, partyzána, družstevnice a bůhví koho ještě –, hrozivě...

Zemička naše, středisková

11/2017 V kterýchsi těsně poválečných novinách, tak někdy z podzimu 1945 až z jara 1946, otiskli kreslený vtip: blahobytný tatík po dobré večeři pročítá noviny a říká (zhruba, doslova si to už nepamatuji): Mámo, tady píšou, že komunista Emil František Burian ve svém divadle...

Náš dialog, naše odpovědnost

10/2017 Byl to Václav Havel, který charakterizoval divadlo jako rozhovor svobodných lidí se svobodnými lidmi. Myslím na to často, dokonce i ve chvílích, kdy na schodech divadelní školy potkávám mladé lidi, kteří zapomínají pozdravit. To není počínající stařecká nevrlost, jen smutné...

Devadesát let Vest pocket revue

9/2017 Jsou výročí, jejichž připomínání časem ztrácí na intenzitě. Jsou ale i taková, jimž zvětšující se časová vzdálenost přidává na aktuálnosti. Mezi taková dodnes živá data pro mne patří 19. duben 1927, kdy se v revuálním pásmu Vest pocket revue objevili na scéně...

Běloruské divadlo ve Strašnicích i v Minsku

8/2017 Vždycky mě fascinuje, když se nějaký čin, provedený víceméně pro potěšení přátel, bez jakýchkoli světodějných ambicí, stane něčím, co inspiruje a ovlivňuje lidské životy ještě po desítkách let. A to i na místech tisíce kilometrů vzdálených. To je i případ Havlovy...