Kategorie článků:

Musíme spolu jednat

Po půlročním uzavření divadel vysvitla před několika týdny naděje, že se divadla začnou postupně otevírat. Bylo tedy nutné přijít na to, za jakých podmínek bude jejich provozování bezpečné.

Aprílové počasí

Víc než rok přidušen rouškou myslím na svět, jako Thomas Bernhard, dýchavičně. Všichni žijete s půl plícemi a kolem panuje nevyzpytatelné počasí. Aprílové. Šprýmuje s námi řádně! Chvilku se pozdává, že snad bude lépe, že… Slunce vysvitlo, pupence se nalévají, tlamy...

Co by na to řekl Pavel Tigrid?

Když Pavel Tigrid jako druhý polistopadový ministr kultury odcházel po dvou letech v červenci 1996 z úřadu, navrhoval zrušit ministerstvo kultury. Patřil jsem k těm hloupým, kteří mu to rozmlouvali.

Rukojmí přes palubu

Před rokem patřily kultura a školství k prvním zavřeným oblastem našeho života. Návrat dětí do škol je, alespoň verbálně, prioritou i naší vlády očividně a jednostranně stranící průmyslu. Rozhýbání kulturního života zůstává na okraji zájmu.

O naději

Psát o naději je v němčině jednodušší než v češtině. „Ich hoffe“ je téměř totožné s podstatným jménem „die Hoffnung“. Jenomže psát o vztahu ke slovu naděje už tak snadné není.

Lockdown

Nařízení, povinnost, ochota, dobrovolnost, kolaps, vyčerpání, vakcinace, svoboda, totalita – pojmy, které pronásledují každého z nás.

Normalita je jen jiné jméno pro rezignaci

Pandemie je s námi přesně jeden rok a krize pozvolna přechází do dalších fází. Míra rezistence této globální hrozby nepřestává překvapovat.

Záznamy prchavých dní za koronamoru

Když Boccaccio sepsal svůj proslulý Decameron, zavázal tak další, i ještě nenarozené spisovatele, aby ho v této látce následovali, neboť nepochyboval, že k moru bude znovu docházet.

Moc se mi do úvodníku nechtělo

Poslední týdny věnuji psaní první prózy, abych se odreagoval, abych nakoukl do klubu, kam zatím nepatřím.

Rovný svět jen naoko

Ještě než pandemie zastavila zkoušení v divadelním Studiu Marta, svůj malý návrat na Janáčkovu akademii jsem si užívala. Pracovala jsem na autorské inscenaci Ašanti/Babi, dej mi hašlerku! s ženskou částí posledního ročníku herectví. Po prvních dnech práce jsem si nemohla...

Na ústupu?

Když jsem před pár lety poslal Milanu Kunderovi do Paříže několik čísel Divadelních novin, reagoval nadšeně. Tvrdil, že pouhá existence takového časopisu je hodná uznání a obdivu. Podobná periodika specializovaná na kritiku divadelních inscenací a na problematiku soudobého...

Nebojme se, neděsme se

22/2020 Docela dobře začal, a když má teď na kahánku, pořád ještě ukazuje spíš tu svoji horší stránku. Rok 2020. Dvě dvojky, dvě nuly, a jak s námi hnuly! Napište o tom, koumejte o tom! Ale co nejdřív a co potom? Viry tančí, viry víří, v celém světě na pranýři, nechtějí...

Spílání čtenářům

21/2020 Těm, kteří Divadelky čtou, ale nekupují. Zvláště v odborných kruzích považují za samozřejmost, že je jaksi dostanou na pracovní stůl nebo si je přečtou na našem webu.

Ohlédnutí za sto lety českého divadla

20/2020 Pokora a úcta. Nechybí nám obojí? Dne 11. září 1937 píše E. F. Burian členu Osvobozeného divadla a otci sedmnáctiletého Rudolfa...

Od nekončícího potlesku k hnusobě

19/2020 Máloco je tak depresivní jako prázdné ulice města, na které jsme si stěžovali pro nekončící hluk. Školy bez dětského křiku a poletujících papírů od svačiny, které připravovaly učitelky o rozum.

Staré koleje, bába tě poleje

18/2020 Asociace nezávislých divadel v Izraeli pořádala ve spolupráci s Ministerstvem zahraničí Izraele a také tamním Ministerstvem kultury a sportu dvoudenní mezinárodní online konferenci s názvem Theatre of Uncertainty.

Číslo S, faktor strachu

17/2020 Po vypuknutí pandemie COVID-19 se do popředí mediálního zájmu dostalo tajemně znějící číslo R ukazující, jakou rychlostí se nemoc šíří.