Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Stát se členem Cirkopolis (No. 3)

    Středa festivalu Cirkopolis patřila české tvorbě a obrazovému, až snivému poetickému divadlu v kombinaci s cirkusovými technikami. Představení Lukase Blahy a Evy Staré vystřídal Opticon Elišky Brtnické.

    Lukas Blaha přizval ke svému bakalářskému projektu tanečnici Evu Starou a společně vytvořili představení s názvem DÓ, jež je kombinací tance a nového cirkusu. Foto Cirkopolis

    Lukas Blaha přizval ke svému bakalářskému projektu tanečnici Evu Starou a společně vytvořili představení s názvem , jež je kombinací tance a nového cirkusu. Dle jejich slov je to právě nový cirkus, jenž je posouvá dále, staví nové výzvy a nutí je překračovat hranice. Evu fascinuje tělo a jeho limity, Lukáše manipulace s předměty a hravost. Na projektu spolupracovali s dramaturgyní Janou Stárkovou z Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, pod jejímž vedením objevují cirkusové metafory a nové významy skrze dovednost, řemeslo a umění.

    Na počátku bylo jasné téma: japonská poezie haiku, do níž se performeři po deset dní nořili a zkoumali ji. Výsledkem je poetické, vizuální, hladké představení, koláž básní, kombinující techniky a symboly. Daná linie představení se mění s atmosférou nastavenou diváky a prostorem se světly a hudbou vytvořenou na míru. V přesné linii je toto haiku jen těžko ohraničitelné a filozofující duše v něm může nalézt celou řadu významů: uvažovat o samotě, přátelství a smyslu života v kombinaci s přírodními elementy a jejich metaforami. Je to cesta, která plyne, ale nikde nezačíná ani nekončí. Oslava přítomného momentu. Objevují se i hravé prvky, jako například sázení rýže rolníků za doprovodu zpěvů, a radost ze života. Tanec a cirkus se spojují v poetickém ztvárnění jednoduchosti, specifické pro asijskou, zejména pak japonskou kulturu.

    Bílé, čisté prostředí navozuje příjemnou atmosféru mísící se s napětím, co česká vzdušná akrobatka a performerka Eliška Brtnická, oděna v bílém, předvede. Foto Vojtěch Brtnický

    Z Paláce Akropolis se nyní přesuňme do Kasáren Karlín. Vcházíme po schodech do potemnělého prostoru vypuštěného bazénu. Bílé, čisté prostředí navozuje příjemnou atmosféru mísící se s napětím, co česká vzdušná akrobatka a performerka Eliška Brtnická, oděna v bílém, předvede. Plynulé, pohybově čisté a přesné představení s názvem Opticon má snivou atmosféru a pohybuje se mezi realitou a iluzí. Jeho tématem je fotografie, již pojímá jako novou formu halucinace a ukazuje jak její pravdivost v daném okamžiku, tak nepravdivou v rovině vnímání. Snahu a touhu zachytit pohyb, ale přitom jej nepřerušit, nezastavit.

    Využití prostoru bazénu k akrobacii a zábradlí coby hrazdy je skutečně vynalézavé. Prostor bazénu je ideálním místem k nahlédnutí těla z různých úhlů a Brtnická v něm kombinuje dvojitý rozměr fotografie s trojrozměrem “cirkografie” – tedy novocirkusové „choreografie“. Na rozdíl od tvůrců performerka uvedla, že ve většině případů začíná formou a až následně jí skrze ni vykrystalizuje téma. Sama sobě je navíc zároveň dramaturgyní i režisérkou – což je dle jejích slov někdy výhodou, jindy opakem.

    Prostor bazénu je ideálním místem k nahlédnutí těla z různých úhlů a Brtnická v něm kombinuje dvojitý rozměr fotografie s trojrozměrem “cirkografie”. Foto Tristan Ben Mahjoub

    Představení vzniklo ve spolupráci s performerčiným bratrem Vojtěchem Brtnickým, který se zabývá fotografií. Jejich společným záměrem bylo uskutečnit výstavu s hlubším významem a přesahem do jiné roviny. Jedná se tak o kombinaci instalace, výstavy a site-specific performance. Předcházela jí prý pečlivá příprava, například „výzkum možností zábradlí“ na mostě v Kodani. V budoucnu Brtnická plánuje představení rozvíjet, dostat jej do prostoru 360° tak jako u klasického cirkusu, a dát tak divákům možnost zkoumat pohyby a tvary těla ze všech úhlů. Z performerky zkrátka čiší náboj a chuť pouštět se do dalších výzev!

    Lukas Blaha, Eva Stará: . Hrají: Lukas Blaha, Eva Stará, dramaturgie: Jana Stárková, hudba: Jakob Schubert, kostýmy: Klára Bliss, light design: David Prokopič. Premiéra 24. 5. 2018 v Alfrédu ve dvoře. Psáno z představení 13. 2. 2019 v Paláci Akropolis v rámci festivalu Cirkopolis.

    Eliška Brtnická: Opticon. Koncept, choreografie, interpretace: Eliška Brtnická, námět: Eliška Brtnická, Vojtěch Brtnický, sound design: Stanislav Abrahám, light design: Prokop Vondruška, Vojtěch Brtnický, produkce: Iva-Hedvika Zýková. Premiéra 15. 12. 2018 v Kasárnách Karlín. Psáno z představení 13. 2. 2019 v rámci festivalu Cirkopolis.

    ///

    Více na i-DN:

    Cirkopolis


    Komentáře k článku: Stát se členem Cirkopolis (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,