Soukromý FDNJ 2015 (No. 1)
Pražský divadelní festival německého jazyka /PDFNJ/ se blíží. Od 5. do 29. listopadu přiveze do Prahy aktuální inscenace německojazykové divadelní oblasti. Kdo se zajímá o evropské divadlo, ví, že v Německu existuje řada dalších produkcí, jež by stálo za to poznat. Náš spolupracovník zajel minulou sezonu do Berlína a Drážďan a nabídl nám odtamtud čtyři – pro případnou návštěvu inspirativní – inscenace, jejichž reflexe nabízíme jako předznamenání blížícího se PDFNJ.
red.
Schaubühne am Lehniner Platz. FOTO archiv
Soukromý festival divadel německého jazyka 2015 (No. 1)
Berlín I.
Divadlo, jež byste si rozhodně neměli nechat v Berlíně ujít, je slovutná – kdysi Steinova – Schaubühne am Lehniner Platz. První představení, jež jsem zde loňskou sezonu navštívil, se jmenuje Never forever /Nikdy navždy/. Text napsal a inscenaci režíroval Falk Richter.
Nevím, kolik je v inscenaci „pravých“ tanečníků ze speciální taneční skupiny, ale „pravých“ činoherců jsem napočítal tři. FOTO ARNO DECLAIR
Nevím, kolik v ní je „pravých“ tanečníků ze speciální taneční skupiny, ale „pravých“ činoherců jsem napočítal tři. Z celkového počtu osmi účastníků… Nejstarší herečkou byla legendární Ilse Ritter /1944/, velmi jemná, křehká, afektovaná a svým způsobem i nepřirozená dáma.
V programu jsou krátce uvedeny jednotlivé příběhy, jež inscenace zpracovává: Terapeutka se silně identifikuje se svojí pacientkou a ztrácí hranici své identity. Muž, který opustil svoji manželku, by se chtěl vidět se synem. Mladý muž surfující na internetu. Profesor-filosof, který je šokován reakcí studenta zaměřeného na permanentní sledování svého smartphonu a čekající jen na upozornění… A tak dále a tak podobně. Poslední zmiňovaný výstup je monolog s prázdnou židlí…
Poslední zmiňovaný výstup je monolog s prázdnou židlí… FOTO ARNO DECLAIR
Autor v inscenaci nahlíží na lidi jako na vztahové fobiky plné silného vnitřního neklidu. Hovoří o utrpení ve virtuální době. Lidé se dají snadno kontaktovat, a přesto zůstávají mimo dosah kontaktu. Tedy jinými slovy, lidé (aspoň ti v inscenaci) nehledají klid, ale pohyb, a hkedajíce jej unikají do virtuální reality.
Do kaskády slov, jíž je inscenace až zahlcená, zmiňovaných tří činoherních herců je jako kontrast zapojen velmi ostrý, agresivní a svým způsobem i neestetický tanec pěti ostatnách aktérů představení. Jejich těla se svíjejí, válí se po zemi, skáčou proti zdi. Choreografem této skupiny nazvané v programu Total Brutal je izraelský choreograf Nir de Volff.
Přiznávám se, že jsem jednotlivé příběhy příliš neidentifikoval. FOTO ARNO DECLAIR
Přiznávám se, že jsem jednotlivé příběhy příliš neidentifikoval, snad kromě toho o terapeutce. V jednu chvíli se na scéně objevují dokonce čechovovské břízky. Na závěr přejemnělá Ilse Ritter recituje text z Fausta. Jedna z hrdinek ji oslovuje Mámo, ale Ritter odpovídá, že není žádnou mámou, že neměla děti.
Představení jsem musel vnímat intuitivně přes fyzické jednání a tanec. FOTO ARNO DECLAIR
Musel jsem tedy představení vnímat ne přes text, ale intuitivně přes fyzické jednání a tanec. I tak bylo vysoce působivé, a svým způsobem i apelativní. Místní publikum je vnímalo s obrovským zaujetím, reagovalo často i smíchem. Bylo patrné, že téma inscenace je výsostně současné, že odkazuje k aktuálním tématům doby a člověka v ní. Právě to je jeden z důležitých aspektů současného německého divadelnictví.
/Příště o Hamletovi Thomase Ostermeiera/
Komentáře k článku: Soukromý FDNJ 2015 (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
