Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Sokolský stadion Brno

    Historie Sokolského stadionu v brněnské Kounicově ulici se datuje do roku 1922, kdy byl otevřen letní stadion (architektem byl Miloslav Kopřiva) u příležitosti oslav 60. výročí založení spolku Sokol. Později byla postavena budova s tělocvičnou a společenskými místnostmi. V roce 1929 přibylo společenské centrum s velkým sálem, kinem a restaurací a došlo k otevření atletického hřiště. U vstupu do Sokolského sálu lze spatřit pamětní desku, na které stojí: Sokolský stadion s tělocvičnou a společenskými prostorami, postaven 1928–1929 podle projektu arch. Miloše Lamla v pojetí raně funkcionalistickém pro Sokol Brno I.

    Snímek velkého sálu na Stadci  FOTO ARCHIV DIVADLA

    Snímek velkého sálu na Stadci FOTO ARCHIV DIVADLA

    V minulosti zde hrála divadla Feste a Oorphane, do roku 2013 využíval zdejší prostory také Český rozhlas. Sídlí zde hudební klub Melodka a kulturní centrum Babylon. Od podzimu roku 2010 je Sokolský stadion – neboli Stadion či Stadec – také sídlem nezávislého souboru BuranTeatr, který založili v roce 2003 tehdejší studenti JAMU Jan Šotkovský (nyní dramaturg Městského divadla Brno) a Michal Zetel (nyní umělecký šéf Slováckého divadla v Uherském Hradišti).

    Od začátku divadelní sezony 2015/2016 je novým uměleckým šéfem BuranTeatru režisér Juraj Augustín, jenž repertoár obohacuje především o projekty, které využívají principů pohybového a fyzického divadla.

    Juraj Augustín

    Rozhovor s Jurajem Augustínem

    Vyhlásili jste sbírku na Hithitu, protože chcete přestavět vaše prostory. Co by se mělo změnit? Plánujete budovu otevřít i jiným než divadelním projektům?

    V současnosti chceme dotáhnout myšlenku, která v BuranTeatru dříme už od jeho dávných začátků, aby se náš prostor – 1000 m² v krásné funkcionalistické budově – stal pravým kulturním centrem se zaměřením na scénické umění. Centrem, kde lidé tvoří, diskutují a rádi tráví čas. Měl by to být otevřený prostor plný kvalitních workshopů, seminářů, přednášek, scénických čtení, rezidencí a večery by pak byly zasvěcené divadelním představením. Myslím, že BuranTeatr je organizací v takové kondici a s tradicí, že by se této úlohy mohl zhostit. Už dnes mnohé z těchto aktivit u nás probíhají.

    A proto se chceme na sezonu 2016/2017 náležitě připravit – cílem číslo jedna je zvelebit foyer a bar/kavárnu s malým jevištěm, aby vzniklo jádro celého kulturního centra –, mělo by to být především místo pro diskusi. Ve spolupráci s organizací Proraptor také připravujeme letní přestavbu jednoho z našich prostorů na workshopový sál. Do dvou let, když půjde vše dobře, bychom se měli rozrůst o další velkou zkušebnu. Kdo se chce přidat, nebo nás podpořit, ať mi zavolá (mobil: 776 400 028).

    V čem je prostor Sokolského stadionu inspirativní pro divadlo?

    Jednoznačně svou velkorysostí, ať už to je foyer, bar, nebo sál. Věřím, že jeho kapacita nám bude ještě dlouho poskytovat prostor pro růst! Také se jedná o prostor, který byl několikrát přestavovaný, probourávaný a zastavovaný. Několikrát změnil funkci a správce, který se ho snažil modifikovat po svém. Co je však důležité -– celou dobu sloužil kultuře, ať už jako kino, rozhlasové studio, stagiona… A to je v jeho útrobách cítit.

    Jak byste popsal současné dramaturgické směřování BuranTeatru?

    Trošku se vyhnu odpovědi a popíšu současný stav, který, doufám, o dramaturgickém směřování mnohé napoví. V BuranTeatru se nyní formuje několik skupin, které se navzájem prolínají, pomáhají si a inspirují se. Stálé a pevné jádro tvoří činoherní základna BuranTeatru, která vytvoří tři až pět činoherních premiér za sezonu, často zaměřených na chytlavý buranský humor a osobitý pohled na svět. Inscenacemi Moja a Šlabikář otevíráme novou linii pohybového divadla, která by se od příští sezony měla zhmotnit do ustálené skupiny herců pracujících dlouhodobě a kontinuálně.

    Letos se nám podařilo navázat úzkou spolupráci se skupinou Proraptor, která přináší improvizační tréninky a pohled na divadlo jako prostředek vzdělávání a seberozvoje. V budoucí sezoně plánujeme otevřít lekce s pracovním názvem DramaMámy pro maminky a tatínky s dětmi a dvě „amatérské skupiny“, kde budou s ne divadelníky pravidelně pracovat naše dvě lektorky. Už v této sezoně jsme zkušebně spustili dílny ke školním představením. Také usilujeme o to, aby se myšlenka a organizace Terapie loutkou, která má tendenci expandovat do Brna, usídlila právě v BuranTeatru. A také bychom chtěli nabídku rozšířit o workshopy s českými a zahraničními lektory a rezidenční pobyty.

    Jsou to smělé vyhlídky, ale když se nám podaří zrealizovat plány na léto a dosáhnout na další granty a oslovit sponzory, vybrat finance na už vzpomínaném serveru hithit.cz/buranboura, pomalu se budou stávat realitou.

    Funguje váš prostor také jako stagiona?

    Ano. Velmi rádi do našeho programu zařaďujeme kvalitní produkce hostujících souborů. Bohužel nás čeká ještě dosti shánění finančních zdrojů, abychom mohli brněnskému publiku představit všechny hostující soubory, které by se nám do programu hodily.

    Jak jste financováni? Jaký je roční rozpočet divadla?

    Finanční jistotu máme v grantu města Brna, ministerstva kultury a kraje. A jsem za to velice vděčný. Druhou, větší část příjmů získáváme z vlastních zdrojů – ze vstupného, zájezdů, komerčního pronájmu. Roční rozpočet se pohybuje kolem tří milionů korun. Peníze slouží především na správu budovy divadla (pronájem, energie a údržba techniky), spotřební materiál na vznik nových inscenací. Jako divadlo platíme jen produkční, dva techniky a osvětlovače, 90 % ostatních členů honorář nedostává.

    Jaká je návštěvnost vašich představení?

    Závisí to na konkrétním titulu (a také žánru). Některá jsou už dlouhá léta neustále vyprodané – například Pán Polštář, který je na repertoáru již devátý rok. Pohybové projekty (Moja, Šlabikář), které jsou určené především mladšímu publiku, mají návštěvnost průměrnou či slabší. Někdy se zase nesetká pohled odborné veřejnosti s diváky – například méně navštěvované představení Létajícího dítěte, které získalo Cenu Marka Ravenhilla.

    Co k návštěvnosti dodat… Naši herci vystupují pro radost se střetnutím s publikem, a tak hrajeme, dokud je diváků dostatek. Když je diváků málo, inscenaci stáhneme. A dnes máme na repertoáru 14 krásných inscenací. Tak neváhejte a přijďte!


    Komentáře k článku: Sokolský stadion Brno

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,