Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Povědomý svět Samka Táleho

    Nakladatelství Host označilo Knihu o hřbitově při prvním českém vydání v roce 2004 za slovenský bestseller. Asi po právu, vždyť knížka byla během krátké doby přeložena do devíti jazyků a doma byla od roku 2000 již čtyřikrát vydána (naposledy v roce 2012). Její první divadelní verzí bylo scénické čtení v rámci cyklu Slovenskýma očami v Městském divadle Zlín před třemi lety; autor tehdejšího pořadu, dramaturg Vladimír Fekar, nyní spolu s režisérem Jakubem Macečkem připravili „skutečnou“ inscenaci Knihy o hřbitově v nedalekém Slováckém divadle v Uherském Hradišti.

    Ploché kulisy jsou monotónně vyvedeny v hnědi papírových kartonů, zdařile však odkazují k Samkově zaměstnání sběrače FOTO MAREK MALŮŠEK

    Ploché kulisy jsou monotónně vyvedeny v hnědi papírových kartonů, zdařile však odkazují k Samkově zaměstnání sběrače FOTO MAREK MALŮŠEK

    Spisovatelka Daniela Kapitáňová se ve svém relativně pozdním knižním debutu skryla za jméno Samko Tále, smyšleného hrdinu jejího rodného Komárna, kterému opilec Gusta Rúhe předpověděl, že napíše „knihu o hřbitově“. Samko, místní blázen trávící dny svážením starého papíru do sběrny, tomu nerozumí, ale ve své prostotě se do „úkolu“ pustí. Specifickým jazykem zachycuje každodennost okresního města někdy od šedesátých do devadesátých let 20. století: v naivních, bezděčně humorných větách je črtáno panoptikum figur až hrabalovsky pábitelského půvabu, jež však nabývá temných odstínů s tím, jak se postupně vyjevuje Samkova úloha „užitečného idiota“ zapojeného do služby ideologiím (komunismus, na­cio­na­lismus), jejichž navenek jasným pravidlům dětsky důvěřuje.

    Deformovaný a v podstatě neměnný, přestože v časové lince od dávného pionýrského slibu k vzedmutému slovenskému národovectví rozprostřený, myšlenkový obzor hrdiny je v dramatizaci vyjádřen opakovaným návratem výchozí situace (setkání s někdejší spolužačkou Darinkou) a bizarními zpověďmi nebožtíků. Ty jsou v inscenaci realizovány projekcemi formálně totožných dotáček. Takto přiléhavě symbolicky vyjádřený moment Samkova života, jenž je podmíněn nejen mentální dispozicí, ale v přeneseném významu také ideologickým stereotypem doby, však ve scénickém ztvárnění ztrácí mnoho ze svého účinu: inscenaci spíš retardačně přerušuje, než rytmizuje.

    Příčinu lze hledat v ne zcela šťastně řešené scéně, kterou tvoří do hloubi jeviště stoupající stupně zanesené směsí atributů hrdinova příběhu. Ploché kulisy jsou monotónně vyvedeny v hnědi papírových kartonů, a zdařile tak odkazují k Samkově zaměstnání sběrače, jenže scéna je jimi přeplněna tak, že značně limituje prostor pro aranžování výstupů. Postupem času tak vyniká opakovaná banalita příchodů a odchodů vedlejších postav, jejichž jevištní život až na několik pozoruhodných výjimek (rezignovaný Névéry v minimalistickém podání Josefa Kubáníka, strýc Ota v půvabně insitní podobě hostujícího Stanislava Nemravy) režie nepovýšila nad laťku povšechné ilustrativnosti (včetně kostýmů). Obecné figurkaření herců na omezené ploše tohoto zvláštního „betlému“ má ještě jednu zásadní vadu: divák jeho vinou nemá šanci vnímat inscenaci jako svět viděný Samkovou subjektivní optikou, i když se z výtvarného pojednání scény zdá, že právě to měli tvůrci na mysli.

    Tento nedostatek samozřejmě oslabuje i pozici hlavního hrdiny, a je proto potřeba přičíst jeho představiteli Zdeňku Trčálkovi ke cti, že jej i tak vybavil silnou výpovědní schopností. Zformoval jej vnějšími znaky (šmatlavá chůze, až zpěvavě výrazná melodie řeči), ale i soustředěným vnitřním prožitkem bez stínu karikatury do věrohodné podoby čisté duše, která, aniž by si toho byla vědoma, dokáže být výmluvným svědectvím o znameních doby, v níž žije. Lze říci, že hercův výkon je s to orientovat diváka v inscenaci, jejíž smysl je pro naznačenou rušivou nesouladnost místy zastřen.

    Slovácké divadlo Uherské Hradiště – Samko Tále: Kniha o hřbitově. Dramatizace (s využitím překladu Miroslava Zelinského) Jakub Maceček a Vladimír Fekar, výprava Eva Jiřikovská, hudba Mario Buzzi, dramaturgie Vladimír Fekar, režie Jakub Maceček. Premiéra 30. dubna 2016.


    Komentáře k článku: Povědomý svět Samka Táleho

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,