Divadelní noviny > Rozhovor Zahraničí
Rozhovor: Je pro mě důležité, že můžu psát a že mě to uživí
Stefan Vögel, rakouský dramatik a kabaretiér, je už v Čechách jako doma. Zatímco před časem jsme znali jen jeho Dobře rozehranou partii (měla premiéru v MDP v roce 2008). v posledních pěti letech se doslova roztrhl pytel s inscenacemi jeho her. Momentálně má Vögelovy hry na repertoáru devět divadel, a v příští sezóně přibydou nejméně tři další. Ostatně, zatímco česká divadla jej objevují až nyní, v Rakousku a Německu je dlouhá léta nejhranějším autorem. Zaměřuje se na prostředí rodiny a mezilidské vztahy, je mistrem vtipných situací a dialogů, ale zároveň se jeho hry ve stylu „lehkého bulváru“ často dotýkají nějakého vážného problému, který stojí za zamyšlení. Stefan Vögel rád jezdí na premiéry svých her v Česku, a líbí se mu u nás. Díky tomu se s ním setkávám už po několikáté. A musím říci, že je to vždy setkání velmi srdečné.
Dnes bezpochyby patříte k nejoblíbenějším autorům divadelních komedií v celé německy mluvící oblasti. Přitom jste žádný umělecký obor nestudoval. Naopak, máte IT vzdělání z univerzity ve švýcarském Curychu. Jak jste se vlastně dostal k divadlu?
Já jsem divadlu věnoval od mládí, začal jsem psát už ve čtrnácti letech. Od dětství mě bavilo psát skeče a s kamarády v nich hrát. Ale moje starší sestra, profesionální herečka, mě odrazovala, že divadlo není nic pro mě. Tak jsem vystudoval IT a business v Curychu. Ale stejně jsem v té době stále pilně psal, a moje hry se začaly porůznu hrát. Když jsem dostudoval, zjistil jsem, že se divadlem uživím. Tak jsem se rozhodl, že se tomu budu věnovat plně. Tohle rozhodnutí padlo před třiceti lety. A už u toho zůstalo. Nikdy jsem nebyl ajťák.
Stále žijete v Lichtenštejnsku?
Ano, je to kousek od hranic s Rakouskem a Německem, a když chci, lehce se dostanu kamkoli. Vyhovuje mi to. Naštěstí je dnes Evropa tak propojená, že spojení „s civilizací“ není problém.
Nicméně, jak jsem zjistila, ve Feldkirchu, 0 kde máte své divadlo Vo-vo, to docela žije. Pořádají se tam různé festivaly, a jak se se zdá, ani vy nemáte o diváky nouzi. Ale chápu, že tam máte větší klid na práci nežli ve velkém městě. Píšete každý den?
Ano, to velmi striktně dodržuju. Jsem ukázněný. Vstávám brzy, mezi pátou a šestou ranní – jsem skřivánek! Nedovedu si představit, že bych psal večer nebo v noci. Ráno jsem čerstvý, dám si kafe, a pak se vrhnu na psaní. Píšu tak do desíti.
A pak si jdete zaběhat?
Uhodla jste. Člověk potřebuje pohyb. Rád chodím do přírody, je to skvělý relax. Když se při psaní zaseknu, a nevím, jak dál, jdu se projít do hor, a když se vrátím, tak mi naskočí pokračování. Čerstvý vzduch mi pomáhá bystřit mozek.
A to je jediný čas, kdy píšete?
Když mi to jde opravdu dobře, tak se násilně nezastavuju. Ale je obvyklé, že v průběhu psaní hry (píšu ji většinou několik týdnů či měsíců) je jen velmi krátký čas, kdy vše běží jako po drátku.
My jste se ovšem setkali před premiérou vaší starší hry Bella Donna v Divadle Radka Brzobohatého.Vzpomenete si, jak vás napadlo téma?
Jsem velký fanoušek žánru černé komedie, zrovna nedávno jsem jednu dokončil. Na jejím konci žije jen jeden člověk, ostatní jsou mrtví. Ale je to hodně legrační. Pokud se ptáte na Bella Donnu,, je asi z roku 2011. Tehdy mě napadlo, že prozkoumám, jestli lze ztvárnit sériového vraha tak, aby byl lidem sympatický. Myslím, že hrdinka hry je pomilováníhodná, že rozumíme jejím důvodům. Ti chlapi jsou chudáci, ale přece jen je nám sympatická a svým způsobem pochopitelná. Je svými kouzelnými nápoji fascinována. A vlastně se nedivím, že muži ty její lektvary dobrovolně chtějí zkusit. Když jsem to psal, dost jsem se bavil.
Viděla jsme generálku, a myslím, že Kateřina Brožová je přesně ten typ, který si diváky získá na svou stranu. V Praze se s vámi setkávám už po několikáté. Jezdíte na každou premiéru svých her?
Pokud se mi podaří to zprodukovat, tak jezdím rád. Líbí se mi, jak se u vás přistupuje k textu. Myslím, že chápete způsob mého humoru. To je něco, co mi schází v Rakousku a Německu, tam nemají takový smysl pro (černý) humor). Určitě je to jeden z důvodů, proč to tady mám rád.
Stefan Vögel po pražské premiéře hry Bella Donna v Divadle Radka Brzobohatého s Kateřinou Brožovou. Foto archiv divadla
Možná je vám sympatické, že je Praha podobná Vídni?
Praha je nádherné město. Není na světě mnoho měst, které jsou tak krásná. Máte pravdu, že ta města se v něčem podobají, ale Videň utrpěla ve II. světové válce hodně ran, zatímco Praha zůstala zachována. Vypadá stále jako středověké město- Zdá se až nemožné, co všechno se zde zachovalo, je to jako z pohádky. A líbí se mi způsob života Čechů. Mám rád ty typické hospody s pivem, třeba k Tygrovi chodím při každé návštěvě. Je mi sympatické, že lidé sedí u jednoho stolu, a poovídají si, i s lidmi, které nikd ypředtím neviděli. Hodně hlasitě se tu vyprávějí intimní příběhy, je to inspirativní. Já pocházím z rodiny hospodských, moji rodiče měli hospodu, a tak jsem zvyklý na stůl štamgastů. U toho se semlelo všechno, co se ve vesnici stalo. Všichni se tu denně scházeli, nejdřív si vynadali, pohádali se, pak se společně napili a obejmuli. V Rakousku se tohle někdejší společenství rozplynulo, družnost už nefunguje. Každý sedí u vlastního stolu a mlčí. A myslím, že to není dobře. Dokud lidi spolu komunikují, tak je to v pořádku. ale takhle je to smutné.
Kromě psaní a cestování po Evropě ovšem stále máte ve Feldkirchu své kabaretní divadlo Vo-Vo.
Ano, hraju tam se svou starší sestrou Marií. V roce 1997 jsme měli úspěšný kabaretní titul Schaffa, schaffa. Teď jsme udělali jakési pokračování po 27 letech, je to pro nás velmi zábavné a máme pocit jako by to bylo včera. Jsme starší, zkušenější, nicméně ty postavy Iriny a Gunter nás provázejí stále. Někdy se přistihneme, že mluvíme v civilu jako oni. Tak jsme se rozhodli, že si to zase zopakujeme na scéně.
Stefan Vögel se svou sestrou Marií Neuschmid. Foto facebook
Momentálně je v Čechách k vidění hned několik vašich her a v příští sezóně přibydou nejméně tři další (hraje se Dobře rozehraná partie, Oko tygra, Přátelák, Sladké plody reality, a Vedlejší účinky). Co nového momentálně připravujete?
Právě přemýšlím o nové hře, která se bude zabývat penězi. Před nedávnem jsem měl velmi úspěšnou hru Ledvina (pozn. hraje se pod názvem Vedlejší účinky), která s ezamýšlela nad tím, zda jsme ochotni dát druhému svou ledvinu. A takhle hra bude o tom, co znamenají ve vztazích peníze. Co znamenají pro partnerství, manželství, přátelství. Co se stane, když někdo má najednou hodně peněz, jak to ovlivní jeho život a vztahy s ostatními. Zatím je to jen nápad, uvidíme, jak se to vyvine.
Tak mě napadla poslední otázka – co je pro vás v životě nejdůležitější?
V osobním životě je pro mě hodně důležité přátelství. Láska je samozřejmě taky důležitá, ale přátelství může vydržet celý život, což se v lásce málokdy podaří. Profesně je pro mě důležité, že můžu psát a že mě to uživí. Mám za sebou 55 her. Některé jsou úspěšné, jiné propadáky. Ale nikdy jsem neměl trauma z toho, že se něco třeba nepovedlo. Prostě to beru pragmaticky – někdy to vyjde, někdy ne. Jsem rád, že mám dost her, které se drží, hodně se hrají, a já můžu v klidu pokračovat v psaní. A že můžu psát to, co chci sám. Nikdy jsem naštěstí nepsal nic, s čím bych nebyl v souladu. To je podle mého velký luxus.
Komentáře k článku: Rozhovor: Je pro mě důležité, že můžu psát a že mě to uživí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
