Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Prázdné rámy obrazů

    Hrubínova Romance pro křídlovku je otisk dospívání, se kterým se ztotožní snad každý mladý člověk. Objevování erotiky, uvědomování si smrti, prožívání romantiky, vědomí odpovědnosti. Původní text je lyricko-epická báseň (poprvé vyšel v roce 1962 v časopise Plamen), kterou později Hrubín upravil i do filmového scénáře. Z něj vychází nejen slavný film Otakara Vávry z roku 1966 s Jaromírem Hanzlíkem v hlavní roli, ale i mnohé divadelní adaptace (celkem jich dosud bylo dvanáct) včetně té, kterou na jevišti Městského divadla Kladno připravil Miroslav Hanuš.

    Ústřední dvojice Terina (Anna Kratochvílová) a Vojta (Matěj Vejdělek) FOTO TOMÁŠ GLASBERGER

    Vysoce esteticky působící scéna (Nikola Tempír) je pojata velkoryse. Prázdné jeviště, vlevo postel s umírajícím dědečkem (Vlastimil Čaněk), vpravo s lavičkou, na níž se občas objevuje teta (Zuzana Mixová), vzadu šikmo stoupající chodník, po němž vcházejí postavy z vnějšího Vojtova světa. Zadní horizont je využíván pro snové projekce filmových koláží (à la Laterna magika), ve kterých se téměř neustále prolínají obrazy řeky, trávy, oblaků, pouťového kolotoče s postavami hry a obrysy nahého ženského těla, tak trochu ve stylu fotografií Tarase Kuščynského. Z výšky provaziště občas padají růže a spouštějí se prázdné rámy obrazů. Po scéně se pohybuje mytická femme fatale s křídlovkou v ruce, možná Smrt, možná věčná touha do života se deroucího mládí v emotivním podání charismatické Gabriely Vermelho. Dění i pocity hlavní postavy komentuje zpěvem a písněmi. Na premiéře byla možná až příliš dramatická, jisté zintimnění, upozadění by bylo vhodnější.

    A tu jsme u jádra věci. Jak převést na jeviště sen, touhu a bolesti dospívání z – v podstatě – nedramatického textu. Režisér Hanuš se rozhodl pro velkolepé jevištní obrazy s důrazem na výtvarné působení, víceméně bez dramatických situací a dění. Herce vede k recitacím na pozadí jednoduchých výjevů hlavních dějových motivů (dialogy Vojty s otcem a dědečkem, procházky s ním, erotické vášně Tonkou, setkávání s Terinou, hádky s Viktorem…), často pouze stojí na forbíně, s pohledem upřeným do diváků. Vzniká tak těžko překlenutelná disproporce intimních zpovědí a situací s až opulentními opisnými obrazy (růže, řeka, vodopád, rámy).

    Herci navíc své texty pronášejí sošně, nepatřičně apelativně, bez vhodně nalezené stylizace. Jako by postavy byly bez srdce, ač například Anežka Rusevová jako Tonka se z chladu situací snaží vymanit. Ústřední dvojice Terina (Anna Kratochvílová) a především Vojta (Matěj Vejdělek) se, bohužel, přes pouhý popis svých stavů nedostává. A to ani během schůzek a setkávání, jimž chybí intimita prvních doteků, kterými by překlenuli vodopád slov.

    Jako bychom sledovali na technicky vybroušených recitacích postavenou inscenaci někdy ze sedmdesátých let minulého století, kdy srdce nemohla veřejně tlouci, v elegantních wilsonovských kulisách, jež oslňují formou, ale postrádají křehkost, jemnost a snovou citovost. Jako by wartburg jel po dálnici.

    Městské divadlo Kladno – František Hrubín: Romance pro křídlovku. Divadelní adaptace a režie Miroslav Hanuš, dramaturgie Anna Smrčková, scéna Nikola Tempír, kostýmy Zuzana Ježková, hudba Gabriela Vermelho. Premiéra 6. května 2017.


    Komentáře k článku: Prázdné rámy obrazů

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,