Anatomie sobeckosti
Jan Hurta
Kde končí láska a začíná sobectví? Právě tato otázka mě při letošní Antické Štvanici pronásledovala nejvíce. Inscenace Alkéstis režijně-dramaturgického dua Iva Kristiána Kubáka a Marie Novákové variuje stejnojmenný starověký mýtus, ve kterém je králi Admétovi přislíbeno, že unikne předčasné smrti, pokud se najde někdo ochotný zemřít místo něj. Břímě na sebe nakonec vezme jeho manželka Alkéstis. Zatímco v Eurípidově hře je její oběť výrazem manželské věrnosti, Matěj Samec ve své adaptaci vykresluje hrdinčino rozhodnutí jako zoufalý úprk z nešťastného života a nutí nás pochybovat, zda v tomto příběhu vůbec kdy existovalo něco jako láska.
Alkéstis (Rosalie Malinská) v inscenaci figuruje jako ztrápená žena, kterou zmáhají úzkostné stavy a lhostejnost ke všemu kolem. Ani ke svému manželovi a dětem už delší dobu nic necítí a z každodenní melancholie ji vytrhává pouze naprostá posedlost bohem Apollónem. Umírá v zahradě s pohledem upřeným k němu, do ostrého slunce. Už se nejedná o poměrně jednorozměrnou postavu, která slouží především jako katalyzátor děje tak jako u Eurípida. Zde se jí dostává více prostoru, prozkoumává se její psychologie a vnitřní motivace a stává se komplikovanou figurou, jejíž oběť je zcela nehrdinská...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory
