Iluze o mužích pražského jara už padly dávno, přesto není marné naplno pojmenovat, co tito hoši byli zač. Všichni vyšli z komunistické strany, podíleli se na budování totality a také to byli aparátčíci spojení pupeční šňůrou s mocenským systémem Sovětského svazu. Petr Erbes a Boris Jedinák, jeden pětatřicátník a druhý třicátník, kteří se museli spolehnout na historické prameny, se odvážně pustili do skládání divadelního obrazu této „věrchušky“ v inscenaci Konec jara. Ve sžíravé nadsázce se jim podařilo vystihnout podstatu permanentního živení iluzí, neschopnosti a bezpáteřnosti tehdejšího československého vedení.