Námět k novému muzikálu Tak se nám stalo... dodala sama Petráková. Jeho hrdinkami je trojice kamarádek Hanka, Gába a Lída a ve formě jakéhosi kaleidoskopu zachycuje jejich celoživotní přátelství. Vypravěčem příběhu je Hančin syn Mikuláš přezdívaný Připosránek, o něhož se trojice starala a jemuž své příběhy vyprávěla. Inscenace je rámována návštěvou Připosránka v nemocnici, kam přišel za svou umírající tetou Lídou. Následné flashbacky ze života tří kamarádek se již odehrávají chronologicky a zachycují období od jejich dětství a pionýrského slibu přes složité dospívání v době normalizace, sametovou revoluci, narození Mikuláše až po současnost. Muzikál mapuje jejich vzestupy i pády, úsměvné historky i vážná traumata. A na pozadí toho všeho probíhají velké dějiny, které chtě nechtě životy hlavních hrdinek ovlivňují.

Největším problémem ostravské novinky je libreto zkušeného dramatika Tomáše Vůjtka. Až se nechce věřit, že ho napsal stejný autor, který si za své texty Slyšení a Smíření odnesl Cenu divadelní kritiky za nejlepší českou hru. První polovina představení se nese převážně v zábavném duchu, ale právě komediální linka je ta, která nejvíce selhává. Povedených vtipů je pomálu, převládá hrubozrnný humor, který rozhodně nekončí jen scénou, v níž se chtějí Hanka, Gába a Lída vyhnout pionýrskému slibu s pomocí projímadla.

Vážnější druhá polovina vychází lépe, byť je té nostalgie místy přespříliš. Postavy jsou v ní nuceny řešit vztahové či zdravotní problémy, podepisují se na nich některá rozhodnutí z minulosti, veškerá příkoří se snaží překonat pomocí pevného přátelství. Otevírá se zde prostor pro silné sólové výstupy, který skvěle disponovaný ostravský sobor dokáže plně využít (Střevíčky, Být).

Další problematickou stránkou libreta je hodně volná návaznost některých hudebních čísel na hlavní děj (Letadlo, Metan). Byť samotné songy nejsou vůbec špatné, o postavách toho moc neřeknou a jsou jednou z příčin, proč stopáž představení nabobtná nad tři hodiny. Zasadit děj do kontextu dějin není špatný nápad, nelze se ale zbavit dojmu, že se tak děje trochu mechanicky. Vůjtek vzal ty nejprovařenější události typu spartakiáda, které ale život postav v konečném důsledku moc neovlivňují, spíše jen prošumí kolem. Všichni soudruzi a soudružky jsou vyobrazeni jako karikatury a s aktivismem, jenž by jim mohli závidět i jejich soukmenovci v padesátých letech. Dobrý nápadem je ovšem upozornění na to, jak se normalizační pohůnci stranického aparátu bez ostychu proměnili v úspěšné byznysmeny hlásající neochvějnou víru v kapitalismus (třeba v hudebním čísle Chci být bohatá).

Po hudební stránce je ovšem nový muzikál povedený. Skladatel Zdeněk Král dokázal vytvořit řadu stylově různorodých písní, z nichž některé mají potenciál stát se hity, jiné dobře zapadají do normalizačního marasmu a další nabízejí velký potenciál pro sólové pěvecké výstupy. Šikovně působí i variování některých hudebních motivů.

Velkou zásluhu na tom, že návštěva představení není jen ztrátou času, mají herci. Martina Vlčková dokáže citlivě podat nejvážnější z trojice kamarádek Hanku, která v mládí čelila sexuálnímu zneužívání a v dospělosti se zase jako svobodná matka snaží zajistit co nejlepší životní podmínky pro svého syna. Veronika Prášil Gidová hraje Gábu jako hrdou dívku smířenou s tím, že její šlechtický původ je pro ni spíše prokletím a stoicky překonává všechny rány osudu. Michaela Horká ztvárnila Lídu živelně, dokáže být pořádně od rány, ale zároveň umí brát život s humorem, nenechá se ničím rozhodit. Lukáš Adam nemá v roli Připosránka v první půli moc co hrát, svůj talent ale může prokázat ve druhé části, jeho song Tety patří k těm emocionálně nejsilnějsím. Ambivalentní postavu otce Hanky dokázal Tomáš Savka vystavět na kontrastu mezi očividnou rezignací projevující se stupňujícím se alkoholismem a devótností vůči tyranskému bratrovi (Adam Živnůstka) a nenápadným hrdinstvím, s nímž se rozhodne ochránit svou dceru před zneužíváním za pomoci pančovaného alkoholu.

Tak se nám stalo... má své světlé momenty, ale bohužel přestřelená stopáž, nevydařená komediální linka a spousta oslích můstků, s jejichž pomocí jsou do děje naroubována některá hudební čísla, činí z tohoto muzikálu jeden ze slabších kusů na repertoáru ostravské scény.