Mezi realismem a modernistickou parodií
Gabriela Špalková
Plzeňské Divadlo J. K. Tyla uvedlo operu Karla Kovařovice Psohlavci, což je záslužný čin a je také třeba ocenit, že inscenace zachovává dějovou linku, charaktery a vztahy postav. Ale bohatý potenciál Kovařovicova díla zůstal nevyužit jak v hudebním nastudování, tak v režii. Vše ustrnulo v povrchním přehrání známých událostí a ze silného psychologického dramatu se stala málo záživná a popisná inscenace.
Opera Psohlavci měla premiéru v Národním divadle naposledy roku 1985, v Plzni roku 1962. Současnému publiku jsou však Psohlavci prakticky neznámí, ačkoli od své premiéry 24. dubna 1898 patřili až do poloviny 20. století k nejhranějším českým operám. Podkladem pro dramaturgicky i literárně zdařilé libreto Karla Šípka podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska jsou historické události z roku 1695, kdy se Chodové snažili uplatnit svá privilegia, která získali od českých králů jako odměnu za střežení hranic, včetně osvobození od poddanství...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory
