Dogville jako jevištní metafora kruté společnosti
Michaela Svobodová
Soucit, morálka, lidskost a jejich limity v hraničních situacích. To zkoumá nová inscenace Divadla J. K. Tyla v Plzni Dogville v režii Natálie Deákové. Ačkoli se jedná o adaptaci slavného provokativního snímku Larse von Triera, inscenace film nikterak nekopíruje a nabízí vlastní a komplexní pojetí tématu.
Když dánský režisér von Trier uvedl v roce 2003 film Dogville, jednalo se o senzaci, a to nejen pro jeho netypické výtvarné pojetí. Děj je zasazen do období hospodářské krize třicátých let minulého století na americký venkov, tomu také odpovídají dobové kostýmy. Namísto filmové scenerie se vše odehrává na černé ploše s bíle vyznačenými půdorysy domů, jako bychom se ocitli na divadelní zkoušce, kamera ale zabírá detaily výrazů tváří. Hlas vypravěče komentuje děj buď s nádechem mravního odsudku, nebo ironie jako antický chór...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory
