RECENZE: Ryba smrdí od výpusti

V Brně rostou malá nezávislá divadla jako houby po dešti. K dávno zavedeným společnostem jako je Divadlo Líšeň, Divadlo Feste, d’epoq či Divadlo Aldente přibyly v posledních několika letech Mikro-teatro, Vejminek a Kam jdeš? Všechny tyto spolky se mají čile k světu a obohacují brněnskou kulturní mapu o divadlo pro ty opravdu mrňavé i pro starší a životem otřískané. Kudy se ubírá nejmladší brněnské divadlo a o čem je jeho nejnovější inscenace?

Divadlo Kam jdeš? působící v centru města v prostorách dětského Divadla Koráb je sotva dvouletým dítětem manželského páru Petr Michálek a Kateřina Liďáková. Na začátku byla inscenace přenesená ze zlínského divadla, kde Michálek i Liďáková řadu let působili. Válka Roseových nebude! představovala (derniéra 19. 12. 2023) lehkonohou konverzační komedii na téma partnerského soužití přiznaně odraženou od skutečného manželství protagonistů při vědomí jejich dalších profesních rolí (rektor JAMU a herečka ND Brno).

Kateřina Liďáková, Veronika Lapková a Hana Briešťanská v inscenaci Bečva (true crime). FOTO Barbora Bachanová

Jako první brněnskou premiéru uvedlo divadlo citlivou dramatizaci trýznivého románu slovenské autorky Nicol Hochholzerové Tento pokoj se nedá sníst (premiéra: 9. 12. 2023, derniéra: 23. 3. 2024). Zpověď ženy (v roli Nicol Kateřina Liďáková, vedlejší postava Yuliia Yabletska), která si v dětství a dospívání prošla toxickým vztahem se svým učitelem, prokládaly silné metafory (potřeba pozřít všechno včetně sama sebe, protože jedině tak tenhle špatně narýsovaný svět zmizí), kterým šlo divadlo naproti zcela přirozeně svým vlastním jazykem, který líčené syrovosti neilustroval ale vdechoval jim novou obrazivou podobu.

Další inscenací, jež vznikla v koprodukci s divadlem Vejminek, je průzračná satira na dobu absolutní upřímnosti a atrofované péče, pod níž vřou obyčejné lidské emoce. Podcasty (premiéra 11. 1. 2025) navazují na starší hru Petra Michálka Domeček, která autorovi kdysi vynesla cenu Alfréda Radoka. Pokračování tohoto příběhu – rozvedené manželství po mnoha letech – napsal Jan Šotkovský, stále zručnější autor inteligentních „vztahovek“ (aktuálně uváděné komedie Třináctkrát za svědka nebo Čarodky aneb Žena bez espritu a muž s fluidem hledají společnou chemii). Minimalistický útvar pro pět herců, mikrofon a jeden lidový kroj je kousavou sondu do života rozkošně disharmonického páru (Kateřina Veselá a Miroslav Ondra) a jejich mladicky upřímné dcery Sáry (Terezie Holubová).

Kateřina Liďáková a Veronika Lapková v inscenaci Bečva (true crime). FOTO Barbora Bachanová

Zatím poslední premiérou je inscenace Bečva (true crime). Petr Michálek tentokrát v dvojjediné roli autora i režiséra se v ní pokusil s odstupem nahlédnout nepřehlednou kauzou otravy řeky Bečvy, k níž došlo v roce 2020. Koláž složená z prohlášení politiků, svědeckých výpovědí, úryvků ze znaleckých posudků, otázek novinářů i citací z rozsudku soudu prostupuje groteskní linie agenta Coopera, který přijíždí do Valmezu, aby tím správným způsobem zasáhl do dění. Po cestě si čte Kafkův Zámek a není náhodou, že se mu literatura s českou realitou začnou nebezpečně prolínat. Navíc se ukáže, že na personifikovanou chemikálii je krátký i agent FBI. Díky půvabným šansonům (texty Jan Duchek, hudba Pavel Čeněk Vaculík), v nichž vystupují osobně savo nebo kyanid, se spíše než o žánr true crime jedná o politický kabaret říznutý splatstickem. Michálek tak po letech navazuje na veleúspěšného Ovčáčka čtveráčka a jeho pokračování. Tři herečky (Kateřina Liďáková, Hana Briešťanská a Veronika Lapková) oděné do černých obleků s křiklavě červenými kravatami propůjčují na střídačku hlas bývalému ministrovi životního prostředí Richardu Brabcovi, soudkyni Ludmile Gerlové, novináři Jakubu Patočkovi nebo třeba řadovým rybářům. Jejich herectví je vzhledem k mozaikovitému útvaru stylizované a výrazně expresivní. Reálné předobrazy nekarikují napodobováním jejich vnějších charakteristik, vzhledem k absurditě sdělovaného to beztak není potřeba. Zároveň všechny excelují pěvecky – každé z nich patří jeden song a o další se dělí (doprovázejí se při tom na klávesy a akordeon). Scénograficky je inscenace řešená velmi střídmě (tři rybářská křesílka a girlanda dekoračních světélek), k čemuž vybízí nejen velmi komorní prostor sklepní scény, ale jistě i snaha neodvádět pozornost od explozivního tématu.

Kdyby to všechno nebylo k smíchu, bylo by to samozřejmě k pláči. Ačkoli inscenace žádný závěr nepředkládá (chemikálie z čí výpusti řeku kontaminovaly, zůstává stále záhadou), v divácích v průběhu představení narůstá zdravý vztek. Někteří aktéři téměř pět let staré kauzy by jistě byli rádi, kdyby se na případ Bečva zapomnělo. Část soudních sporů souvisejících s kauzou nicméně stále probíhá a konkrétní novináři se případu věnují s buldočí vytrvalostí. A do toho přicházejí komedianti, obracejí každý placatý kámen v zamořené řece, chcíplé ryby pokládají na předscénu a svítí na ně baterkou. Pojďme si to s nimi zrekapitulovat.

Petr Michálek: Bečva (true crime). Režie Petr Michálek, dramaturgie Iva Mikulová, výprava Petr Michálek, hudba Pavel Čeněk Vaculík, texty Jan Duchek. Divadlo Kam jdeš? Brno, premiéra 16. 4. 2025.

Zdroj náhledového obrázku kamjdes.art.