RECENZE: Mladoboleslavskému Kyanidu o páté chybí lehkost

Na Malé scéně Městského divadla Mladá Boleslav měl premiéru komorní psychothriller Pavla Kohouta Kyanid o páté. Režie byla svěřena jedné z nejvýznamnějších dam české divadelní režie Heleně Glancové, jež byla léta spjata s Krejčovým Divadlem za branou. V hlavních a jediných rolích se představily Ivana Nováčková a Svatava Hanzl Milková.

Hra Pavla Kohouta Kyanid o páté měla českou premiéru v prosinci 1996 na komorní scéně Divadla Kolowrat, kterou tehdy disponovalo pražské Národní divadlo, s Vlastou Chramostovou a Kateřinou Burianovou. Tehdy šlo o velkou událost, inscenace se hrála šest let, přičemž dosáhla úctyhodného čísla devětadevadesáti repríz.

Ke (z nepochopitelných důvodů) zřídka uváděnému textu (na českých jevištích se hra objevuje teprve potřetí, v roce 2007 ji ještě nastudovalo Západočeské divadlo Cheb v režii Marty Ljubkové, pozn. redakce), nyní sáhlo mladoboleslavské divadlo, aby ji uvedlo na Malé scéně.

FOTO Jarmila Vlčková

Drama otevírá moment, kdy za světoznámou spisovatelkou Zofiou (Ivana Nováčková) přijíždí mladá žena Iréne (Svatava Hanzl Milková), již osudově oslovil její bestseller Zeď mezi námi. Během následujícího devadesátiminutového dialogu vyjdou najevo nečekané události a okolnosti, za nichž jediná autorčina kniha vznikla…

Malá scéna disponuje zhruba sedmdesáti místy, přičemž právě rozvržení komorního prostoru je jednou z hlavních potíží nastudování. Diváci sedí po obvodu tří stěn, jenže právě toto uspořádání je značně diskomfortní pro dvě třetiny diváků, kteří často nevidí do tváře Svatavě Hanzl Milkové. Například důležitý úvodní zhruba deseti až patnáctiminutový dialog probíhá právě v tomto módu, kdy většina publika nemá možnost sledovat mimiku herečky a její reakce na poznámky Zofie. Přitom by stačilo málo, buď křeslo, v němž Zofia téměř po celé představení sedí, situovat k širší stěně Malé scény, nebo postavu Iréne k Zofii posadit vpředu dění zboku, čímž by se špatná viditelnost vyřešila.

FOTO Jarmila Vlčková

Samotná inscenace Heleny Glancové postrádá lehkost, herečky nejsou ve svých rolích uvolněné. Zatímco Ivana Nováčková v mnoha scénách působí, jako by se soustředila především na text, kvůli čemuž chvílemi vypadává z role, Svatava Hanzl Milková dbá na režijní vedení, jež oběma herečkám předepisuje velké množství zbytečných pomlk a odmlk, až příliš. V pozici diváka jsem pak také často netušil, zda během zmiňovaných pomlk herečky vzpomínají na text, nebo jde o promyšlený režijní tah, který však není dobře natimován a rozhodně nebuduje napětí. Nutno podotknout, že Ivana Nováčková v momentech, kdy se zbaví textového břímě, dokáže Zofii prodat v plné herecké kráse.

Inscenace působí „přerežírovaně“ a z jeviště na mě doléhalo zdání, jako by se herečky v takové koncepci necítily komfortně. Možná i proto mezi nimi nevzniká potřebná chemie a pocit tajemna textu se z inscenace vytratil. Také samotný závěr Kohoutovy hry skýtá zajímavé možnosti režijního výkladu, mladoboleslavská verze ovšem žádný invenční nepřináší.

Premiéra byla z provozních důvodů o týden posunuta. Nechci na tomto místě spekulovat, z jakých důvodů k tomu došlo, nicméně, pokud by se její první uvedení odehrálo o dva týdny později, čímž by se prodloužilo zkoušení, určitě by to výsledku, a především zmiňované lehkosti inscenace, prospělo.

Pavel Kohout: Kyanid o páté. Podle novely Tecie Werbowské „Zeď mezi námi“. Výprava: Marta Roszkopfová. Režie: Helena Glancová. Městské divadlo Mladá Boleslav. Premiéra: 2. 5. 2025 (psáno z předpremiéry 29. 4. 2025)

Foto náhledového obrázku Jarmila Vlčková.