RECENZE: Manon v rokokových odstínech s mistrovskou choreografií

Balet Národního divadla v Praze uvedl v české premiéře a u nás zcela prvně dílo Kennetha MacMillana (1929-1992), britského choreografa, jehož práce si londýnský The Royal Ballet bedlivě střeží jako vzácné klenoty. Mezi ně patří rovněž L´histoire de Manon, jež se těší přízni publika od roku 1974 nejen v Covent Garden, ale i na dalších prestižních jevištích.

MacMillan vyšel z novely Abbého Prévosta Manon Lescaut u nás proslavené zásluhou Vítězslava Nezvala, jenž ji zdramatizoval. Ve své choreografii mistrně zachytil tragický příběh mladičké a okouzlující Manon Lescaut, která si stejně jako pařížská měšťanská společnost v období regentství Filipa Orleánského chtěla rozmařile užívat luxus. Šestnáctiletá Manon v prvním dějství přichází do hostince, očekávaná svým bratrem Lescautem, který ji má doprovodit do kláštera. Dívka se ale setkává s rytířem des Grieux, jenž se do ní zamiluje, společně utíkají a nechají se unášet milostným okouzlením. Ona se však nechává přesvědčit Lescautem, aby využila náklonosti bohatého obdivovatele G. M., jenž po krásce zatouží. Ve druhém aktu Manon přichází v černých šatech zavěšená do svého bohatého společníka, dělá jí dobře, že je středem pozornosti. Koketuje se svými obdivovateli, kteří si ji předávají, aniž by se dotkla země, aby nakonec spočinula u nohou Monsieura G. M., jenž ji obdarovává drahocenným náramkem. Kráska proplouvá nad scénou lehce a s laškovným úsměvem, a když se její pohled střetne s des Grieuxovým, zastaví se a zvážní.

FOTO Národní divadlo

MacMillan do baletu vkládá i řadu odlehčujících momentů, ať jsou to výstupy opilého Lescauta s jeho milenkou anebo Manon, která v jednu chvíli skočí na postel a kope nohama jako malé dítě. Je přece tak šťastná. Každý z obrazů tříaktového baletu je roztančenou freskou připomínající rokokové obrazy Françoise Bouchera. První dvě dějství jsou laděna do vínových, zelených a hnědých barev, třetí do modro šedavých odstínů s horizontem se zamračenou oblohou. Základ scénografického návrhu interiérů tvoří skleník s rozbitými skly porostlý břečťanem, vzdušná konstrukce asociuje křehkost hrdinky, vnitřně rozpolcené a nejisté. Choreograficky bohaté sbory střídají lyrická pas de deux Manon s des Grieuxem, jejich variace i sóla vedlejších postav. Ve výstupech Manon se opakuje motiv vlnících paží propojených s petits ronds de jambes (kroužení nohou), které provádí ve chvílích váhání. Taneční kompozice vychází z klasické taneční techniky, ale MacMillan jí v souladu s vnitřním nastavením postav dodává osvěžující ingredience, čímž dosahuje maximální věrohodnosti ve vykreslení charakterů a pocitů.

MacMillen je mistrem ve výstavbě duetů, které vyžadují od interpretů plasticitu a jistou techniku, neboť taneční vazby jsou rafinované, sóla náročná na balanc a plynulou provázanost obtížných kombinací. Plná zvláštního napětí a touhy je scéna, v němž Manon tančí s Lescautem a Monsieurem G. M. Muži ji několikrát pomalu přetáčejí a ona se zastavuje kousek nad zemí, aby se jejího těla chlípně dotýkal úlisný, movitý obdivovatel. Des Grieux zůstává oddán své lásce až za hrob, Manon si nechává otevřená zadní vrátka a Monsieur G. M. bere lásku jako obchod. Des Grieux po smrti Lescauta zastřeleného Monsieurem G. M. doprovází odsouzenou Manon do trestanecké kolonie, zabíjí dozorce, jenž jí znásilnil a v závěru naříká nad jejím mrtvým tělem. MacMillem ve vypjatých momentech pohyb zpomaluje, zastavuje a emoce tak mohou doznít a dojít do hlediště… Umocňuje je sytá hudba Julese Masseneta, jehož skladby balet doprovázejí.

FOTO Národní divadlo

V prvním obsazení Romina Contreras i v těch technicky nejtěžších momentech zůstávala Manon zamilovanou, laškující, pochybující, a nakonec bezmocnou. Danilo Lo Monaco v roli des Grieuxe nebyl až tak suverénní v provedení vazeb, což se odrazilo na jeho výrazu, nicméně ve finále spolu s partnerkou dojal; odpornost monsieura G. M. skvěle vystihl Marek Svobodník a Paul Irmatov bravurně zatančil variaci podroušeného Lescauta. Uvedení Manon je v rámci české taneční scény událostí a pro Balet ND výzvou, v níž obstál.

Kenneth MacMillan: L´Histoire de Manon. Hudba Jules Massenet, scéna Cinzia Lo Fazio, kostýmy Natalia Stewart, světelný design Jacopo Pantani, nastudování Robert Tewsley, hudební nastudování Martin Yates. Národní divadlo – Státní opera, balet ND, premiéra 20. února 2025.

Zdroj náhledového obrázku Národní divadlo.