Divadelní noviny Aktuální vydání 1/2025

Kulturní měsíčník pro divadlo a jiné umělecké obory

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

1/2025

ročník 34
28. 1. 2025
Můj profil

Divadelní noviny > Kritika

RECENZE: Jak znějí koule a misky

Před pár dny se v Praze 7 rozezněly koule a misky. Shodou okolností dvě zdejší malé scény uvedly performance, v jejichž centru figurovaly předměty/objekty a lidé se svým způsobem ocitli na druhém místě. Nejprve se uskutečnila premiéra Zákon řady ve Studiu Hrdinů a pak přidala skupina Handa Gote Misky v Alfredovi ve dvoře.

Chaos a řád

Režisérka Apolena Vanišová se čtyřmi performery (Jan Bárta, Dora Bouzková, Eliška Brtnická a Sára Märc) se v představení Zákon řady inspirovala myšlenkou rakouského biologa Paula Kammerera, který ve své knize Das Gesetz der Serie upozornil na jev, který jej fascinoval, totiž že události se ve variacích neustále opakují. Objevil v tom skrytý zákon, který pojmenoval zákon řady a na mnoha stech stránkách popsal. Byť ani ve své době s touto teorií příliš neuspěl, troufám si říci, že v jádru měl bezpochyby pravdu – jak víme z historie, opakují se nejen situace, ale i struktura historických událostí.

Studio Hrdinů. Inscenace Zákon řady. FOTO Kristýna Burýšková Šaarová

To, co vytvořil tvůrčí tým na rozlehlé prázdné scéně Studia Hrdinů, lze nazvat hračičkářstvím, scénickou meditací nad pohybem věcí a lidí v prostoru, ale skrze tento koncept lze zároveň vyprávět symbolický příběh fungování lidstva a společnosti. Východiskem jsou sice na počátku stále se opakující pohyby procházejících performerů v neutrálně laděném oblečení, kteří se příležitostně snaží vytvářet „řadu“ (ta ovšem nikdy není dokonalá, neboť se vždy někdo ukázněnému seřazení vymkne). Pozvolný začátek je posléze obohacen pohybem znějící a chrastící koule, která vpluje na scénu ze tmy. A než se nadějeme, koulí je tu najednou na padesát. V chaotickém reji vytvářejí na rozlehlém prostoru neustále se měnící obrazce, mezi nimiž se proplétají živí lidé, působící proti živoucím koulím chvílemi až roboticky, ve snaze udržet si své pohybové zvyklosti. Toto hemžení, v němž ovšem stěží nacházíme ony kýžené zákony řady, vzápětí vyústí v to, že se lidský faktor snaží pomocí tyčí a budovaných „ohrádek“ koule uklidnit a uzavřít v omezeném prostoru.

Můžeme to brát jako symbolický obraz světa, v němž se vždy najdou manipulátoři, kteří se snaží přetvořit společnost ke svému obrazu. Koule se ovšem chovají po svém, a tak není vůbec snadné nad nimi a jejich hektickým pohybem s trochu výhrůžnou zvukovou kulisou zvítězit. Performeři tedy musí prokázat pohybovou vynalézavost, aby se jim podařilo koule zkrotit. Ovšem umístění všech koulí do ohrádek evokuje situaci, která (ani ve společnosti) nemůže vydržet navždy, a tak následně dochází k osvobození – a koule se opět svobodně rozběhnou prostorem. Dalším, tentokrát úspěšnějším pokusem o „umlčení“ neposedných předmětů se stává jejich vypnutí, ale na konci přece jen zůstane v prostoru jedna stále se pohybující koule, jako věčný symbol čehosi, co se vymyká svému okolí. A co vyvíjející se společnost ke své existenci koneckonců potřebuje…

Rituál a všednodennost

Performance Misky v divadle Alfred ve dvoře týmu Handa Gote research & development (Tomáš Procházka, Veronika Švábová, Vavřinec Němec) nabízí „cestu světem prázdných nádob, které se plní – jídlem, světlem, zvukem, námi samými“. A podobně jako předchozí zmíněné představení nabízí rozmanité interpretace, od prostého pohrávání si s objekty v prostoru, se zvuky i světlem až po symbolický obraz světa a jeho fungování.

Handa Gote ve svých performancích vycházejí z fascinace estetikou smetiště či blešího trhu, neboť objekty, které se se na scéně objevují a které jsou pečlivě ohledávány a znovu objevovány v nejrůznějších možných významech a funkčnosti, nikdy nejsou nové, ale nesou patinu starodávnosti, paměť věcí a tušené příběhy minulosti, jejíž byly součástí. Když se po štrachání ve tmě v zákulisí na scéně objeví bizarní trojice poutníků ověšená bizarními rekvizitami a osvětlená jen spoře drobným bodovým reflektorem, staneme se svědky zahajovacího očistného rituálu. Stálí diváci Handa Gote vědí, že veškeré akce tohoto týmu působí do jisté míry jako rituální záležitost, jsou napůl směšnou a napůl poetickou vizí detailního zkoumání světa. Když posléze oba pánové rozvinou velkou patchworkovou deku, objeví se před námi na nízkém, tři metry dlouhém stole desítky nejen kuchyňských objektů, roztodivných nádob, konviček, misek na krmení králíků i lidí, ale i trampský ešus, pohřební nádoby, tibetské misky či nádoba na mytí rukou tsukubai.

Alfréd ve dvoře. Inscenace Misky. FOTO Martin Špelda

Přepestrý svět příběhů, v nichž jak předměty denní potřeby, tak symbolické a rituální artefakty nabízejí pro fantazii diváků bezpočet asociací, vzpomínek či lákavých hádanek (k čemu tohle proboha slouží?!). A hned vzápětí se k vizuálnímu vjemu připojuje vjem zvukový. Mezi nádobami jsou umístěny reproduktory a po stranách stolu je umístěna technologicky vynalézavá aparatura, která umocňuje zvuky až do pocitu jakési zázračnosti. Tento pocit vzniká kombinací zcela obyčejných nádob, jejich atakování stylizovaným cepem a házení ořechů, mincí či koulí, které vytvářejí svůj specifický zvuk, se sofistikovanou technologií (mimo jiné looper umožňující opakované zvuky s postupným přidáváním dalších zvuků či program, který si dokáže pohrávat s echem a intenzitou zvuků). Dohromady tak vytváří jakousi koncertní platformu, doslova jam session, která by se dala vnímat i se zavřenýma očima. A opět diváka může napadnout symbolická vize světa, kde každý sebebizarnější předmět má svůj účel, ať už v užitečnosti, či pouhé radosti z nonsensu.

 

Studio Hrdinů, Praha – A. Vanišová: Zákon řady. Překlad Petr Soukup, režie Apolena Vanišová, dramaturgie Jan Horák, Vojtěch Honig, scéna A. Vanišová, P. Havrda, kostýmy M. Krobová, hudba M. Šenkyřík, světlený design P. Havrda. Premiéra 12. a 13. ledna 2025.

Alfred ve dvoře, Praha – Handa Gote research & development: Misky. Premiéra 15. ledna 2025.

Zdroj náhledového obrázku Studio Hrdinů, inscenace Zákon řady. FOTO Kristýna Burýšková Šaarová.


Komentáře k článku: RECENZE: Jak znějí koule a misky

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*



Obsah,