Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Punková férie

    V domě ve Vršovicích uvedla skupina Kartel svůj nový projekt. Hlavní inspirací pro inscenaci s názvem Marbacka byla režisérovi Janu Kačenovi finská spisovatelka Tove Janssonová, především její slavná postava skřítka Muminka. Ve scénické koláži se objeví také odkazy na švédskou novoromantičku, nositelku Nobelovy ceny za literaturu Selmu Lagerlöfovou. Právě ona spojila svůj život se švédským městem Marbacka.

    Kartel-marbacka_spek

    Skromnému vnitrobloku, který se na jeden večer proměnil v hrací prostor, dominovalo týpí z březových větví, uprostřed něhož hořel oheň rozdělaný ve staré litinové vaně. Obklopovalo ho několik objektů jako velké akvárium zpola napuštěné vodou, papírový lampion pověšený na drátě v zadním plánu či maketa domku. Nad tím se tyčila lehce mrazivá podzimní obloha jako neopomenutelná součást přichystané scénografie Pavla Ptáčníka a Kláry Suché.

    Dětsky naivní bílý chlupáč – Muminek Julie Goetzové – se nejprve snažil usilovně vyprávět o velkém údolí a nebezpečí komety. Pro neobeznámené s pohádkovým světem skřítků Tove Janssonové, ale z jeho nesouvislých a zmatených replik zbyl jen pohled na roztomilou  figurku. Jasno neměl divák ani po příchodu postavy čarodějnice Venduly Příhodové. Z jejího dialogu s Muminkem však vytušil, že jde o hrozbu zničení země, nebo snad komentování již proběhlé katastrofy – výbuchu sopky.

    FOTO MAREK BROŽEK

    Ve finále obě herečky rituálně zapálily symbol domova – maketu domku a nehnutě sledovaly jeho destrukci. FOTO MAREK BROŽEK

    To, co text jen naznačoval, ilustrovaly scénické efekty. Černá tekutina, která pomalu obarvovala vodu v akváriu, byla spíš z ranku lacinějších (byť prověřených). Hořící papírový lampion vzbudil větší pozornost, stejně jako zapálení prskavek, z nichž bylo na zadní stěně vymodelováno několik písmen. Plameny jitřily smysly a dramaturgický chaos je zase tupil. Nakonec obě herečky rituálně zapálily symbol domova – maketu domku a nehnutě sledovaly jeho destrukci. Tímto aktem mohla vzrušující, leč bezobsažná, punková férie skončit.

    Pokračovala ale niternými monology dvou víl ve sklepení přilehlého činžáku. Příhodová a Goetzová se proměnily v bíle oděné žínky, které v sedě na zemi pronášely patetické fráze o lásce. Tady se, předpokládám, dostala ke slovu Selma Lagerlöfová. K čemu měl odkazovat „oživlý éterický obraz“, nebylo patrné, jelikož ani v tomto sklepním apendixu nedávaly slovní traktáty žádný smysl.

    Marbacka je vizuálně přitažlivá, rituálností načichlá seance, jejíž smysl je ovšem těžko postižitelný.

    Kartel: Marbacka. Režie Jan Kačena, dramaturgie Anna Marie Maxera, scéna Pavel Ptáčník a Klára Suchá, kostýmy Michal Kubíček, hudba: Julie Goetzová, Vendula Příhodová a Pavel Lukáš. Premiéra 2. listopadu 2015 v Praze Vršovicích.


    Komentáře k článku: Punková férie

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,