Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Příští vlnu si udělej sám

    Krásně nekulatý dvacátý třetí ročník festivalu …příští vlna/next wave… skončil. Předvedl nové, kulaté logo, nové webové stránky, ale především řadu nových projektů od festivalových stálic i naprostých nováčků. Ohlédnutí za proběhnuvším ročníkem vždy nabízí možnost zamyslet se nad fenomény, které určují směr festivalu, nad tím, jak a zda vůbec naplňuje své poslání, a především, zda vůbec má koho ještě oslovovat – ať už z řad diváků, nebo přímo z tábora umělců.

    Projekt Pomezí v opuštěném domě na Florenci fascinoval svou tajemnou atmosférou FOTO ANDREA MALINOVÁ

    Projekt Pomezí v opuštěném domě na Florenci fascinoval svou tajemnou atmosférou FOTO ANDREA MALINOVÁ

    To, že Nextka sdružuje specifický druh lidí, už víme. Od jiných festivalů zaměřených na úzký okruh zájemců se liší především svou sevřeností a až rodinnou atmosférou. Těžko byste si na festivalu španělského filmu šli s organizátory a filmaři po projekci za doprovodu hráče flamenca sednout k Vltavě na paellu. Na Nextce není problém vydat se pěšky z Vršovic, kde zrovna skončilo představení Divadla X10 Vítání Herdy, na Žižkov do Venuše ve Švehlovce, kde má začít další bod programu – Kartografie pekla / Domov souboru Depresivní děti touží po penězích, ve společnosti lidí z organizačního týmu. Nemluvě o tom, že se ve Vršovicích s herci pekly špekáčky a pouť na Žižkov doprovázela na harmoniku známá figura pražských hospod a oblíbenec třeba Bohumila Hrabala Pepíček Čečil.

    Ten svérázným způsobem doplnil tvář festivalu, o které se zas tak často nemluví, ale která čím dál tím více nabývá na síle. Je to hudební část festivalu. Koncerty nejrůznějších kapel a uskupení se ojediněle vyskytovaly už v minulých ročnících a postupně se více a více prosazovaly. Letošní ročník nabídl hned čtyři hudební vystoupení kapel Fekete Seretlek, S/M, Vyčůrat a spát a DekadentFabrik. A to nepočítám celou řadu inscenací, v nichž hudba rovněž hraje stěžejní roli, jako V jako válka Alexe Švamberka. Představení, které bylo prakticky složeno jen z hudebních předělů výpovědí pamětnice nacistické okupace Andrey Švamberkové a dalších lidí ze záznamu. Pozoruhodné je složení muzikantů, mezi nimiž se vedle Švamberka, člena následně vystoupivších znovu obnovených S/M, objevil například baskytarista legendy českého punku Visací zámek Vladimír Šťástka zvaný též Savec.

    Zaujetí punkem ovšem Savcem nekončí. O sedmnáct let mladší a přesně sedmnáct let stará už téměř taky legenda Vyčůrat a spát je rovněž propojena s divadlem na Next Wave. A to konkrétně osobou Ondřeje Novotného, který hrál v kapele od počátku na kytaru a nyní na saxofon a v současnosti je v kruzích alternativního divadla znám především jako expresionistický dramatik apokalypsy civilizační i lidské. Momentálně působí coby dramaturg strašnického Divadla X10 a na letošním ročníku Nextky stál za textovou předlohou už zmiňovaného venkovního projektu Vítání Herdy.

    V širším pojetí není punk ale pouze rychlá muzika zkreslených kytar drtících tři akordy s texty, které byste babičkám, pokud to není zrovna Patti Smith, asi nepustili. Je to především životní postoj spřízněný s heslem DIY, Do It Yourself, udělej si sám, anebo asociativně udělej po svém. Je to jistý druh revolty vůči zaběhnutým řádům, mnohdy nepsaným pravidlům, tradičnímu přístupu k řešení nejrůznějších situací a v neposlední řadě taky určité umělecké naladění, které odmítá předvídatelnost, nudu nepřekvapivosti. S takovým přístupem samozřejmě nelze nenarazit na nepochopení, odmítnutí nebo rovnou zatracení. Takoví pankáči v širším slova smyslu by klidně mohli mít za vzor Karla Hynka Máchu, jemuž Máj taky nechtěl nikdo vydat. Na Next Wave tenhle princip ztělesňoval DekadentFabrik. Podivná to směs smyček, éterické kytary a naprosto nepředpokládatelné flétny. A podivných videoprojekcí německých továren v kolážích s ženskými ňadry. Anebo taky již zmiňované industriální S/M, pohrobka další legendy Suicidal Meditations. Uskupení pod taktovkou introvertního Alexe Švamberka, které se po letech dalo znovu dohromady, si taky příliš neláme hlavu s tím, jak a co hrají. V rádiích je asi jen tak neuslyšíte.

    Koncert Fekete Seretlek má silné divadelní prvky FOTO ANDREA MALINOVÁ

    Koncert Fekete Seretlek má silné divadelní prvky FOTO ANDREA MALINOVÁ

    Zdánlivě vybočující Fekete Seretlek, skupina zabývající se především balkánskou muzikou, klezmerem a world music obecně, zase nejvíce propojuje svou hudební tvorbu s divadelností. Ani to není příliš zvykem, v rádiích si jejich muziku ve finální komplexitě taky neužijete a DIY naplňují do posledních sil. O zmiňovaném Pepíčku Čečilovi, který i šestnáct let po začátku druhého tisíciletí vytváří v pražských putykách iluzi, že se vrátila doba první republiky a v hospodách nejnižší kategorie už zase řádí galerka, není třeba dlouho hovořit. Kdyby vystoupil na Mighty Sounds nebo TrutnOff open air festivalu, všichni pankáči s čírama až do nebes by svítili zapalovači, jako to dělali před deseti lety na koncertě Evy Pilarové právě v Trutnově. Vím to, byl jsem tam.

    Celé tohle vlastně spíše hudební než divadelní expozé samozřejmě směřuje k inteligentní pointě. Festival …příští vlna/next wave… vznikl jako dosud chybějící, a tedy nutná platforma pro setkání všech těch divadelníků, kteří odmítají velké kamenné scény, tak jako pankáči odmítají Pink Floydy jakožto zkamenělé dinosaury. Divadelníků, kteří si na sebe většinou vydělávají sami, stejně jako punkové kapely hrající často zadarmo nebo za dobrovolné vstupné. Divadelníkům, kterým spíše než o velkolepost a nákladnost jde o ryzost výrazu, hledání nových cest a nových možností uměleckého vyjádření. Této linie se Nextka drží už dvacet tři let a ukazuje se, že i takto dlouhá doba ještě nedošla k strnulosti. Program pořád překvapuje a mnohdy až vyráží dech – jako třeba fenomenální počin Pomezí, oceněný festivalem jako Projekt roku. A to, že se čím dál tím více prosazuje i hudební složka nerespektující současnou módu a zrovna není „in“, je jen logickým důsledkem a příjemným zpestřením.


    Komentáře k článku: Příští vlnu si udělej sám

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,