Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Příběh fotografie Tomáš Ruta: Revizor

    Spolupracuji s Divadlem Petra Bezruče v Ostravě. Malá scéna, odvážné stylizace, prostor, který funguje jako líheň talentů, kteří pak nacházejí uplatnění ve velkých divadlech nebo v Praze. Je to tak trochu sysifofská práce, ale velmi potřebná, dává příležitost. Naše spolupráce funguje, naladění je vzájemné.

    Tomáš Ruta: Revizor

    S letošní divadelní sezonou končí u Bezručů jeho umělecký šéf Martin Františák. Posledních sedm let jsem mohl sledovat proměnu jeho stylu v součinnosti živého vývoje divadelního tělesa. Stručně řečeno a viděno, Františák se posunul od velkých, epických obrazů k intimnějším a komornějším tónům. Pro mě osobně byla nejzajímavější Františákova inscenace Bezruč?! Freska o 20. století, jejímž malířem je básník, pošťák a turista Petr Bezruč. Přínosem inscenace byl nový pohled na básníka zprofanovaného komunisty a jeho vztah k ženám a k režimu. Ať hodí kamenem, v tomto případě spíše hroudou uhlí, kdo je bez viny. Svérázné ostravské prostředí bude vždy fungovat jako předpoklad pro velké růsty i pády. Do Ostravy přijde mladý člověk za prací a zaznamená výraznou akceleraci, nebo mu žena už 20 let připomíná, že tenkrát říkal, že je to na 5 let.

    Nejvýraznější režisérské počiny v tomto období zaznamenalo duo Mikulášek – Františák. Existují zvláštní paralely mezi inscenacemi Evžen Oněgin – Cyrano, 1984 – Správkař a možná i Větrná hůrka – Revizor. Z posledně jmenované inscenace jsem vybral publikovanou fotografii. V divadle mám rád situace, které vytvářejí zvláštní „prázdný“ prostor, časovou past, která na první pohled nesouvisí s dramatickým textem, ale je určující pro atmosféru a styl inscenace. Tanaka tančící v dešti. Léblovi se houpaly lustry. Pitínský posvítil na skleničku, zhasnul a pustil zvuk rozbíjení skla a znovu posvítil na celou skleničku. Morávek nechal po jevišti kutálet jablka. Mikulášek foukal do peříček. Františákovy jeptišky dlaní zvoní na kulatá akvária. Tyto momenty nesou zvláštní komplex významů a pro mě se stávají symbolem inscenace.

    Podobný „prázdný“ moment můžeme vidět na fotografii, na níž Sylvie Krupanská zrcadlí téměř jógovou pozici Tomáše Dastlíka při vypravování o tom, jaký je Chlestakov nóbl zajímavý pán. Co znamená ta pozice „váhy“? Zrcadlení pohybů je typické pro rozhovory lidí, kteří si rozumí. A v Ostravě jsme celí nakřivo z toho, když k nám má na návštěvu přijet nějaký Chlestakov…

    Snímek je fotografován aparátem Nikon D90.

    • Autor:
    • Publikováno: 27. června 2013

    Komentáře k článku: Příběh fotografie Tomáš Ruta: Revizor

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,