Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Příběh fotografie – Jiří Štrébl: Václav Havel a jeho herci

    Tahle fotografie má pochopitelně především dokumentární hodnotu. Psal se začátek devadesátých let, kdy Spolek Kašpar sídlil v Divadle Rokoko. Měli jsme takový měsíční projekt premiér – derniér. Jedna z prvních byla Havlova aktovka Chyba. Když Václav Havel seděl v kriminále, Samuel Beckett mu dedikoval hru Katastrofa a Havel pak napsal Chybu jako svou odpověď. Aktovka se odehrává ve vězeňský cimře, kam přišel nemluvný nováček. Ostatní vězňové mu zdůrazňují svá pravidla soužití, nováček se jen blbě usmívá, a tak mu nakonec dají přes držku. Teprve pak pochopí, že jim nerozuměl ani slovo, protože je Maďar. Jeho chyba, vyhodnotí to šéf cimry. Vtipné bylo, že jsme měli vězeňské postele a mundůry vypůjčené z Pankráce. A při úvodním poděkování sponzorům jsme tvrdili, že nám zapůjčili také pár vězňů i s dozorcem, co je mezi diváky přivedl. Po představení následovala hodinová pauza na raut, během níž se psaly kritiky. Nejvíc pohotový býval Sergej Machonin, na Chybu psal recenzi i její autor a přiznal, že naší mystifikaci s autentickými vězni skutečně uvěřil.

    Jiří Štrébl: Václav Havel a jeho herci

    Díky Vandě Hybnerové, která fotografii studovala, začalo mít moje fotografování profesionálnější parametry. Fotil jsem sice od dětství, ale od osmdesátých let se mu začal věnovat seriózněji. Nevím, jestli má fotící herec větší cit pro divadelní situaci, kdy to mezi postavami křísne a on to zachytí jako obraz uprostřed pohybu, jedno ale vím jistě, že každý fotograf by stejnou inscenaci nafotil jinak, z úhlu svého vidění světa. Dneska mě asi nejvíc baví dělat portréty mně známých herců, bez stylizace, v nestřeženém okamžiku, zpravidla během povídání, kdy už na můj foťák pozapomněli. Pochopitelně se mi trochu stýská po době, kdy se s politiky dalo mluvit, když třeba po představení za námi přišli do zákulisí, ale že bych trpěl nostalgií, to ne. Akorát když jdu Celetnou ulicí, rád se zastavím u Kašpara, kde visí v kavárně tahle fotografie, abych si připomněl, jací jsme byli hezcí a mladí.

    zaznamenal Richard Erml

    • Autor:
    • Publikováno: 1. listopadu 2013

    Komentáře k článku: Příběh fotografie – Jiří Štrébl: Václav Havel a jeho herci

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,