Co Malá sestra říká o homofobii v muslimském prostředí?

Homofobie tu byla od počátku věků. Faktem je, že tady mluvíme o islámu, protože hrdinka je praktikující muslimka, ale stejně tak by mohla být křesťankou nebo židovkou, protože na homosexualitu se dívají svrchu všechna monoteistická náboženství. Příznačná je scéna, kdy imám říká, že homosexualita se netoleruje, protože je proti přírodě. Chtěla jsem obsadit skutečného imáma, neherce. A když jsem se s ním poprvé potkala, tak mi prozradil, že lidi s těmihle problémy potkává každodenně. A když už jsme u toho, nám třeba někdo zničil místo, kde jsme natáčeli, protože se mu nelíbilo, že točíme lesbický film.

Může Malá sestra dodat odvahu holkám ve skutečném životě?

Doufám, že ano. Anebo snad alespoň otevře diskusi, i když ty problémy nevyřeší. Po projekcích sbírám spoustu ohlasů. Lidé mi tvrdí, že jim film dodal kuráž na coming out, že se už necítí tak sami. A nejde jenom o mládež, ale o lidi různého věku i sociálního postavení.

Jak jste pracovala s Nadiou Melliti, která je coby Fatima skutečným objevem filmu?

Je to její první role a tahle postava přitom vůbec není jednoduchá. Při psaní scénáře jsem zkoumala všechny detaily podobně, jako když se sama připravuju na roli. A potom jsme o textu hrozně moc diskutovaly. A zkoušely. Při zkoušení jdu do detailu, ale vyhýbám se emocím. Mám dojem, že emoce nejde nazkoušet. Ale herci chápou, kam mířím, a když zapnu kameru, vyjádří emoce, které potřebuju. Ve střihu pak zdůrazníme, co je zrovna potřeba.

Co specifického jste jí poradila?

Aby nic nedělala, aby jenom poslouchala a vnímala. Na plátně je hned poznat, že herec přestane poslouchat. Tohle musím uhlídat. Vidět to a říct jí: „Hele, tady už jsi neposlouchala.“ A vzhledem k tomu, že ráda natáčím v detailech, upozornila jsem ji, jak je důležité ty detaily respektovat, koncentrovat se. Je to trochu jako ve škole s dětmi, když přestanou dávat pozor. Musím jim říct, aby zase poslouchaly. Pak je to otázka důvěry. Musí mi věřit, když jí říkám: „Nedělej nic, jenom poslouchej.“

Ve filmu je několik intimních scén, ale nepoužívala jste koordinátora intimity. Jak jste postupovala?

Není povinnost někoho takového mít. Já jsem ho herečkám navrhla, ale samy řekly, že ho nepotřebují. Byly ve svých rolích a cítily se líp, když tam byly se mnou, než aby tam byl ještě někdo další. Tak se aspoň nasmály, protože já jsem jim pořád ukazovala, co mají dělat; byla jsem jako jejich dublérka. Pro mě je na tom nejdůležitější, aby se všichni cítili přirozeně. Stejně tak pomáhá, když to nemusíme točit padesátkrát. Jenže tím, jak jsme měly všechno předem nazkoušené a vymyšlené, týkaly se moje pokyny jenom technických detailů: „Nedávej tu ruku tak vysoko nebo nízko…“

Filmová Fatima hraje fotbal, což v knížce nebylo. Inspirovala vás k tomu herečka Nadia Melliti, která dřív hrála fotbal závodně?

Moji herci mě ovlivňují. Překvapilo mě, když mi Nadia začala vyprávět o fotbale. „Trochu hraju,“ řekla nejdřív. Pak mi ukázala nějaká videa, pověděla, že se dostala do reprezentace, hrála druhou francouzskou ligu… byla jsem z toho paf. Chtěla jsem ji mít ve filmu, jak hraje! Takže jsem jí to do scénáře hned připsala.

Bylo snazší pracovat s románovou předlohou, než když točíte podle vlastního scénáře?

Kladla jsem si stejnou otázku. A to ještě dřív, než jsem se do Malé sestry pustila. Nakonec to bylo o něco lehčí, protože postavy už byly hotové. Řekla bych, že díky tomu jsem první verzi napsala rychleji než obvykle. Ale potom… padlo na mě, že nesmím zklamat autorku románu. Když jde o můj vlastní příběh, tak takový tlak neznám.

Byl ten tlak silnější i proto, že šlo o autobiografický příběh?

Jasně, šlo o tohle, stejně jako šlo o tu látku. Ta byla důležitá. Vnímám zodpovědnost přivést postavu poprvé na plátno a vnímala jsem, že pro autorku to téma bylo osobní. Já sama mám k té postavě Fatimy dost daleko, ale ten příběh jsem chtěla vyprávět. Jde tam o touhu dívky po jiných ženách, ale i o její vnitřní boj za to, čím chce sama být. Jak chce sama žít. Jde si pro radu k imámovi, kde mu říká, že bude mluvit o kamarádce. Imám jí pak odpoví: „Kamarádka by se měla seznámit s nějakými kluky, chovat se víc žensky.“ Ale Fatima chce, aby ji přijali takovou, jaká je.