Je asi zbytečné dodávat, že je přínosné a sympatické, když se v přehršli současných a módních audio titulů objeví vlaštovka v podobě nadčasového a v podstatě svým způsobem i klasického díla některého z významných českých autorů. A právě do takové kategorie povídky tenorsaxofonisty nesporně patří. Deset hořkosladkých povídek prodchnutých jazzem, touhou po svobodě a holkách, ve kterých opět ožívá Škvoreckého alter ego Dany Smiřický, se odehrává v polovině padesátých let.  Některé z nich se objevily ve sbírce Hořkej svět z roku 1969, jako celek pak Povídky tenorsaxofonisty spatřily světlo světa až v roce 1993.

Je pochopitelné, že díky politické situaci neměly v době svého vzniku šanci na vydání a musely si proto hodně dlouho počkat. Nakonec, Josef Škvorecký sám prohlásil:

„Na jedné věci si zakládám: v dobách, kdy tolik mých vrstevníků psalo nekritický nebo i kritický, ale socialistický realismus, já dělal v letech 1954–1955 Povídky tenorsaxofonisty. Snažil jsem se v nich zachytit svou tehdejší zkušenost, a to jazykem v české literatuře, pokud jsem věděl, předtím nepoužitým. Zněla mi z něho americká „cynická“ nebo „drsná“ škola: možná jen mně, možná že to tam skutečně bylo. Nebyl jsem tak naivní, abych artefakt nabízel k vydání.“ 

Teď v roce 2026 jsou Povídky tenorsaxofonisty opatřené navíc doslovem Josefa Škvoreckého, stále svěží, přitažlivé a je skutečná radost se do nich zaposlouchat. Zvláště pak v takto kvalitním provedení.