Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Loutky v hlubinách moře i vesmíru

    Tradiční podzimní ochutnávka z tvorby tuzemských loutkářů Přelet nad loutkářským hnízdem má za sebou 26. ročník. Amatéři na něm byli zastoupeni jen skromně dvěma soubory, zato studenti či nedávní absolventi katedry alternativního a loutkového divadla DAMU se představili čtyřmi projekty.

    Plata od vajíček se stávají v inscenaci Tisíc tuctů horami, pláněmi i řekou  FOTO FORTUNA HERNÁNDEZ

    Plata od vajíček se stávají v inscenaci Tisíc tuctů horami, pláněmi i řekou FOTO FORTUNA HERNÁNDEZ

    Mládí vpřed

    Jako by pořadatelé chtěli zařazením kvarteta jejich inscenací upozornit, že na loutky na této katedře stále ještě nezapomněli. Pro DISK nastudoval režisér Braňo Mazúch s absolventským ročníkem Objevení nebe, adaptaci románu nizozemského spisovatele Harryho Mulische, v které mladí (loutko)herci musí zvládnout komplikovanou strukturu filosofického textu a zároveň jemnou animaci drobných dřevěných manekýnů. Londonovská story z časů zlaté horečky Tisíc tuctů vznikla v režii Jakuba Maksymova jako klauzurní inscenace a zaujala především originální a vtipnou scénografií – pod hbitýma rukama herců se kartonová plata od vajíček stávají zasněženými pláněmi, horami, lodí, městem, zamrzlou řekou i sněhovou bouří. Autorský projekt scénografky Zuzany Vítkové Sólo Matches (Studio DAMÚZA), volně inspirovaný Andersenovou pohádkou Děvčátko se sirkami, zase přináší jevištní obrazy, které využívají motivu zápalek, a zároveň jako by se v nich zrcadlilo beckettovsky sugestivní plynutí času.

    A jeden z největších zážitků přehlídky byl i zážitkem nejmenším – inscenaci μSputnik totiž tříčlenné seskupení MIR.theatre (Dominik Migač, Tereza Černá, Martin Cikán) hraje vždy jen pro jednoho diváka. V průzoru se střídají „mikrovýjevy“ z dějin dobývání kosmu (a jejich parafráze) – družice, kosmonauti, a dokonce i pes Lajka ve skafandříku, zkrátka vesmírný program předvedený v deseti minutách. Ve sluchátkách vše provází perfektní zvukový plán s mixem dobové hudby a úryvků autentické kosmické komunikace. V anketě o Cenu Erik, určené nejinspirativnější loutkářské inscenaci předchozí sezony, se nenápadný sputnik vyšvihl až na třetí místo.

    Bezbřehá imaginace

    Zatímco mladí loutkáři objevují hlubiny vesmíru, Naivní divadlo s režisérkou Michaelou Homolovou se v inscenaci Čechy leží u moře (oceněné letošním Erikem) vydalo do hlubin mořských. Stačí přitom vlastně docela málo, megaefektů netřeba – voda, trocha modré barvy, sůl, písek, pár veršů, nadýchaná látková těla mořských potvor, perkuse evokující svým zvukem exotické kraje… A diváci, kteří se bez ohledu na věk dokážou zasnít i ve dne. Ale aby kouzlo imaginace fungovalo, vyžaduje to od účinkujících i hodně přesnosti a jemnosti – v práci s rytmem, světlem, hudbou, animací. A už se vedle vás a mezi vámi vznášejí medúzy, anebo se na dotek blíží majestátní velryba…

    Během prvního listopadového víkendu mělo publikum na výběr i z mnoha dalších variací současného loutkového divadla. Od produkcí DAMÚZY, jakými byly interaktivní procházka historií Turnaj krále Karla nebo pohádkově-komediální smršť Medvědí princ (s dvojicí skvělých herců a improvizátorů Tomsou Legierským a Annou Schmidtmajerovou), až po Buchty a loutky s jejich divadelně filmovou poetikou. Tentokrát prezentovanou v drsně groteskní soudničce Arnošta Goldflama Hrůza v Brně, jejíž půvab umocňuje brněnský hantec v pražském provedení.

    A pod hlavičkou Divadla b, které založil Radek Beran (jinak též kmenový člen Buchet a loutek), se zrodila divadelní verze loutkového filmu Malý pán – filmový příběh o hledání přátelství se vypráví jen ve stručnější verzi a stejné jsou i filmové marionety.

    Na „Přeletu“ se potkaly i tři projekty, v nichž mají zásadní roli hudba a písničky. Z nich je nejpůsobivější pohádka O bílé lani, kterou vypráví Divadlo Drak v režii Jakuba Vašíčka jako divadelní koncert. (Inscenace se umístila v anketě Erik na druhém místě.) Účinkující tvoří orchestr soustředěný kolem muzikanta a herce Jiřího Vyšohlída, aby z něj během představení střídavě vystupovali a sehráli vybrané výstupy; ať již přímo na pódiu, nebo v oválném zrcadle – okně, které se stává scénou pro stylizované stínové vstupy.

    Divadlo Minor v Lipanech v režii Jana Jirků vsadilo na rockovou muziku, která umožňuje – v kombinaci s působivými výtvarnými obrazy a skrze malý příběh obyčejného člověka lapeného uprostřed velkých dějin – dětskému publiku přiblížit kapitoly z české historie. A s Divadlem rozmanitostí nastudoval Jiří Jelínek pohádku Kocour v botách, která kromě genderového posunu – kocour je v této verzi sexy kočka – zaujala především vtipnými a chytlavými písničkami se záplavou typicky jelínkovských slovních hříček. Loutky jsou tu pohříchu často jen do počtu a k ilustraci, ale z představení čišela radost ze hry a nadupanost energií, což je pro tenhle tak trochu zapomenutý soubor slušný příslib do budoucna.

    Velké maličkosti

    Vedle celoansámblových pláten na „Přeletu“ nezapadly ani dvě ryzí loutkářské „one-woman show“. Jednak pohádka Ošklivé kačátko, v které se pod hlavičkou Divadla U staré herečky vrátila na divadelní scénu Jana Vyšohlídová. V inscenaci střídá různé typy loutek – od těch prstových až po loutky animované na hladině rybníka-zrcadla, kdy je po otočení hrací plochy vidět svět pod hladinou, včetně mrskajících se kachno-labutích pařátků. Název divadla je v jejím případě velmi nepřesný, ale za to je přesný její loutkářský výkon, a to včetně komediální lehkosti, s kterou na minimální ploše zvládne celý ten pohádkový zvěřinec od kachniček, kohouta a prasátka až po labutě.

    A o další komorní loutkářský hit se postarala Dora Bouzková (Loutky bez hranic) v Příbězích malé Lupitiny Gonzáles, které zprostředkovaly pro Středoevropany nezvykle veselou atmosféru oslav Dušiček v Mexiku. Představení přitom nescházela ani patřičná míra obřadnosti a vážnosti, přece jen se tady hraje o smrti (a se smrtí). A herečka se svými marionetkami sympatické rodinky umrlců jako by vystoupila z nějakého filmu Tima Burtona – celý tenhle kus balancuje na hraně přízračnosti a černé komedie; vítejte na oslavě Día de los Muertos, dušičkový pes právě zaštěkal a popřál všem: Šťastný a veselý Den mrtvých!


    Komentáře k článku: Loutky v hlubinách moře i vesmíru

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,