Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Právní důvody odvolání ředitelů obou muzeí

    Ministerstvo kultury se seznámilo s peticí umělců, již vyjadřují nesouhlas s odvoláním ředitelů Národní galerie Praha (NGP) a Muzea umění Olomouc (MUO), kteří jsou důvodně podezřelí z vícera protiprávních jednání při správě svěřených prostředků, a to na základě několika veřejnosprávních kontrol. Na webu www.mkcr.cz zveřejnilo shrnutí faktů a právních důvodů, které vedly dne 18. 4. 2019 k odvolání GŘ Národní galerie Praha a Muzea umění Olomouc, určené především pro přehled a hlubší pochopení problematiky celého případu odbornou veřejností a médii.

    Ministr kultury doc. Antonín Staněk
    Foto Ministerstvo kultury ČR

    Lidsky rozumím vzbuzeným emocím umělců, ale mrzí mě, že namísto věcného a kritického pochopení důvodů odvolání obou ředitelů převládá iracionální atmosféra a záměrné strašení v podobě ohrožení české kultury. Nic takového se nekoná, sdělil z Číny prostřednictvím emailu ministr kultury Antonín Staněk. Rád bych požádal všechny signatáře této petice, aby se napřed seznámili s důvody, které ministerstvo, a mě osobně, vedly k uvedeným krokům. Budou-li mít signatáři petice i po jejich přečtení a pochopení dojem, že stále nerozumí důvodům odvolání, velmi rád je se svými kolegy z Ministerstva přijmu a osobně vysvětlím, dodává ministr Staněk.

    Na oba posty ředitelů NGP i MUO bude v krátké době vyhlášeno transparentní výběrové řízení, s jehož obsahem a se jmény navržených členů výběrových komisí bude veřejnost dopředu seznámena.

    Následuje citace právních důvodů obou odvolání zveřejněných ve dvou dokumentech na webu www.mkcr.cz.

    V posledních dnech zazněla v některých mediích kritika ministerstva ohledně 1) způsobu odvolání obou ředitelů a řada dezinformací a nepravd ohledně 2) důvodů vlastního odvolání. Tento dokument má za úkol pro odbornou veřejnost a média přehledně shrnout fakta, které k tomuto kroku ministerstvo vedly.

    1. Administrativní rámec odvolávání ředitelů příspěvkových organizací

    Právem a kompetencí ministra je jmenovat a odvolávat jednotlivé vedoucí pracovníky a ředitele příspěvkových organizací řízených MK ČR, a v některých případech je to i bezodkladnou povinností, zjistí-li, že nevykonávají kvalifikovaně svou práci, neplní-li své pracovní povinnosti či dokonce dopustí-li se porušení zákona či jiných předpisů. Děje-li se tak opakovaně a soustavně, a je-li zde důvodná obava, že obdobná jednání budou pokračovat i v budoucnu (viz. výrok pana Fajta o brzkém záměru uzavřít stejnou smlouvu pro rok 2019) je zákonnou povinností ministra konat aktivně a neprodleně, aby ochránil majetek a dobré jméno dané instituce i celé České republiky a zabránil dalším škodám.

    1. Odvolání GŘ Národní galerie Praha, pana Jiřího Fajta

    Média byla na TK dne 18. 4. 2019 informována mimo jiné o licenční smlouvě, kterou si bývalý GŘ Jiří Fajt zajistil sám sobě 31. prosince 2018 odměnu ve výši 1.120.000 Kč ke svému platu a dalším odměnám za dramaturgický plán výstav pro rok 2018.Tato smlouva byla pouze nejvážnějším porušením povinnosti řady jeho manažerských pochybení, která dokládají veřejnosprávní kontroly, které v NGP probíhaly poslední 4 měsíce (nikoli tedy za 4 dny, jak tvrdí pan Fajt).

    V čem spatřuje MK ČR protiprávnost jednání pana Fajta? Dle výsledků zmíněné několikaměsíční veřejnosprávní kontroly a následného právního rozboru se měl GŘ dopustit následujících jednání:

    1. Odměnu ve výši 1.120.000 Kč čerpal z prostředků výhradně určených na součást oslav připomínajících významná výročí roku 2018 spojená s českou státností. Dle vládního usnesení č.353 z 10. května 2017 se tato odměna mohla stahovat pouze a výhradně na 2 projekty a to První republika a výstava 1968: S LIDSKOU TVÁŘÍPan Fajt však v předmětu licenční smlouvy uvádí dalších 6 projektů, které se projektů výročí vůbec netýkaly (jako např. Bonjour Monsier Gaugain, Fr. Kupka a další), tedy výstav, které byly součástí normálního výstavního programu NGP pro rok 2018, nikoliv však výše zmíněného a vládou financovaného projektu Oslav výročí). To znamená, že nemohl a nesměl do předmětu licenční smlouvy zahrnout projekty, kterých se oslavy bezprostředně netýkaly a navýšit si tím neoprávněně objem předmětu vlastního plnění licenční smlouvy.
    2. Smlouva je uzavřena na jedné straně panem Jiřím Fajtem, v té době generálním ředitelem NGP a na straně druhé paní Giese, jeho kancléřkou. Ta má však podle Směrnice NGP č.5/ 2017 viz a podpisového řádu ze dne 1. 7. 2018 pravomoc podepisovat smluvní závazky maximálně do výše 500.000 Kč bez DPH. Pan Fajt ze dne 17. 4. 2019 tvrdí, že v případě zastupování GŘ má stejné kompetence jako on (myšleno Jiří Fajt). Protože ale na smlouvě je vlastnoručně podepsán GŘ Fajt a jeho kancléřka Giese, o žádném zastupování nemůže být řeč. V tomto bodě je možná smlouva relativně neplatná.
    3. Další zvláštností smlouvy je přisvojení si oprávnění sám sobě si udělovat odměnu a stanovovat její výši. Taková záležitost by musela být jednoznačně projednána s Ministerstvem kultury, resp. příslušným odborem a zaznamenána, k čemuž nedošlo. I kdyby opravdu došlo k ústním jednáním mezi panem Fajtem a exministrem kultury panem Hermanem, jak se uvádí v médiích, o dorovnávání platu pana Fajta na tzv. německou úroveň různými smlouvami o dílo za vedení rezortu panem Hermanem, toto ujednání rozhodně nezavazuje další ministry. Proto v případě výměny ve vedení ministerstva kultury (nastoupení pana Šmída 13. 12. 2017 a pana Staňka 27. 6. 2018 po panu Hermanovi) měl GŘ v případě požadovaných úprav svého platu vstoupit v jednání s novým ministrem, potažmo jeho náměstkem, a vést dialog o možných mimořádných způsobech odměňování a popř. argumentovat způsobem, jakým mu podle jeho vlastního vyjádření vyšel vstříc ministr Hermanem např. v případě výstavy Karla IV. K dialogu na toto téma mezi GŘ a MKČR však nikdy nedošlo. Ponecháme-li nyní stranou nemorální, netransparentní a pro ostatní kurátory zcela nekolegiální formu tohoto způsobu odměňování, je zřejmé, že si jak o výši, tak o právním titulu této odměny rozhodl svévolně, bez předjednání a bez schválení ze strany ministerstva, sám pan Fajt. 
    4. Vážnou nestandardností je retroaktivní ustanovení v čl. 8.1, neboť smlouva byla uzavřena 20. prosince 2018, ale nabyla obligačně právní účinnosti zpětně od 1. 9. 2017. Toto krajně nestandardní ustanovení působí v kontextu celé smlouvy podezřele a účelově. Zákon předpokládá, že smlouvy na služby se vyjednávají dopředu, nikoli se zpětným plněním, protože službu není možné skladovat a využít např. ze zásoby. Jestliže je proto smlouva na službu uzavřena na celý rok 2018, očekává se, že bude rozhodně projednána a podepsána před tím, než se projekt spustí, tedy nejpozději před začátkem výročí oslav v prosinci roku 2017. A nikoli v posledním týdnu v roce následujícím (prosinec 2018), s tím, že ihned po podepsání si odměnou autor nechá poslat od Národní galerie na Silvestra 31. 12. 2018 celé plnění, tedy částku přesahující 1 milion Kč.
    5. Neméně sporným bodem je v čl. 2.1 specifikace autorského díla. Jen stěží lze považovat za ucelené autorské dílo dramaturgickou koncepci NGP pro rok 2018, zvláště podílelo-li se na ní vícero dalších kurátorů a autorů, což je doložitelné z veřejných zdrojů. Jedná se pak spíše o spoluautorskou činnost vícero autorů, ne tedy o svébytné a jedinečné dílo jediného autora, tedy pana Fajta. U pozice generální ředitele se dále předpokládá, že bude ze své pozice kontrolovat a dozorovat schválený dramaturgický plán výstav a jednotlivých projektů, včetně osobní komunikace s jednotlivými umělci, a to jako součást výkonu své běžné manažerské koncepční a řídící agendy, ne jako specificky a extra honorovanou činnost.

    Stranou ponecháváme nekolegialitu celé vysoké odměny, kde se už nejedná o trestněprávní záležitost, ale jen o postup proti dobrým mravům, a která je u osoby v předním manažerském postavení zvlášť profesně nepřijatelná.

    V kontextu výše uvedených bodů je nutné dodat, že jedním z důvodů okamžitého odvolání byla i skutečnost, že pan bývalý GŘ Fajt přiznal kontrolorům 17. 4. 2019 (stejně jako to pak znovu potvrdil v TV Událostech Komentářích dne 18. 4. 2019), že obdobnou smlouvu, se stejnou výší odměny, se chystal uzavřít i pro rok 2019. Jinými slovy chtěl nadále pokračovat ve svém neoprávněném jednání spočívajícím zejména v přisvojení si pravomoci sám sobě rozhodovat o výši autorských odměn k základnímu platu ředitele a to bez jakéhokoliv projednání se svým zřizovatelem, ministerstvem kultury ČR.

    Na závěr třeba ještě zmínit, že bývalý GŘ pan Fajt se ve své obraně manipulativně opírá o vládní usnesení, v kterém se v žádném místě nehovoří o možnosti sjednat si extra odměnu ani její výši, a to navíc na úkor svých zaměstnanců a vlastní instituce, jejíž zájmy, včetně ekonomických, měl hájit. Vyplacením si extra odměny ve výši 1.120.000 Kč tak mohl naplnit všechny znaky protiprávního jednání.

    Při shrnutí všech výše uvedených faktů je zřejmé, proč bylo zákonnou a bezodkladnou povinností ministra konat a bývalého ředitele NGP odvolat, neboť podklady, které dostal, svědčily o skutečnostech, nasvědčujících tomu, že mohl být s vysokou mírou pravděpodobnosti spáchán trestný čin nebo jiný protiprávní skutek. Oněch skutečností byla cela řada a jejich detailní výčet je obsahem podaného trestního oznámení a bude předmětem vyšetřování orgánů činných v trestním řízení.

    V případě pana ředitele Fajta se jednalo o závažné podezření ze spáchání několika trestných činů na úseků hospodaření a střetu zájmu, zejména pak závěrů z předběžného šetření vnitřní kontroly MK. Veškeré skutečnosti a okolnosti musí nyní prošetřit orgány činné v trestním řízení.

    1. Odvolání ředitele Muzea umění Olomouc, pana Michala Soukupa

    V případě pana ředitele Soukupa se jednalo zejména o fatální selhání při přípravě a řízení projektu SEFO v období od září 2018 do dubna 2019 a v té souvislosti možného protiprávního jednání, jehož se měl dopustit tím, že ignoroval výtky a zjištění kontrolních orgánů MKČR a aktivně nezjednal jakoukoliv nápravu ve věci ukončení smlouvy s architektonickým studiem DI5, kde hrozí českému státu značná škoda v případě soudní pře.

    Jaké konkrétní důvody zakládají podezření na možné protiprávní jednání vedení MUO? Podle právního rozkladu výsledku jednotlivých auditů mělo v MUO dojít k následujícím pochybením:

    1. Kontroloři objevili v dokumentaci návrh smlouvy architekta Michala Sborwitze na studii SEFO z roku 2009, který byl datován týden před vyhlášením zakázky. Veřejná zakázka, která pak byla vyhlášena, beze zbytku kopíruje tento návrh včetně finančních limitů. To znamená, že předmět i rozsah veřejné zakázky tak mohl být záměrně dopředu upraven tak, aby vyhovoval předem vybranému zájemci (dodavateli arch. Sborwitzovi), čímž byl jednoznačně porušen Zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. Následující týden pak muzeum podepsalo s architektem Sborwitzem smlouvu na studii SEFO.
    2. Podobného porušení zákona se vedení muzea dopustilo znovu v roce 2017, když uveřejnilo výzvu na aktualizaci této zakázky. Stejný architekt jako v prvém případě dodal muzeu aktualizační dokumentaci jen den po zveřejnění výzvy, což je procesně nemožné, pokud by se o výzvě nedozvěděl s velkým předstihem od zadavatelů (vedení muzea). Čtyři dny po zveřejnění byla smlouva podepsána. I zde je zjevné, že mohlo dojít k porušení Zákona o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb., a to tak, aby byl upřednostněn jeden jediný, dopředu vybraný dodavatel.
    1. A konečně, v následném výběrovém řízení z téhož roku 2017, které auditoři ministerstva posoudili rovněž jako zmanipulovanébyl opět dopředu vítěz znám a žádný jiný uchazeč ani nebyl k předložení nabídky vyzván. Výběrové řízení podle dokumentace vyhrál opět arch. Sborwitz, který předložil vedením muzea prosazovaný Šépkův návrh.
    2. Ředitel Soukup dále ignoroval všechny výtky, vycházející ze zjištění kontrolních orgánů MKČR a přes doporučení ministerstva aktivně nezjednal jakoukoliv nápravu ve věci ukončení smlouvy s architektonickým studiem DI5, kde hrozí českému státu značná škoda v případě soudní pře. Přitom vlastní smlouva obsahuje ustanovení, kdy objednatel je oprávněn od smlouvy odstoupit v případě, že nedojde k poskytnutí státní finanční podpory na financování předmětné akce. Kontrolou bylo ověřeno, že MUO nikdy nevyzvalo dodavatele k plnění a to přestože nebyl dodržen smluvní termín stavebního povolení na rekonstrukční práce (únor 2011). MUO po celou dobu účinnosti smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci SEFO, tj. posledních 9 let, nikdy nevyužilo žádnou ze zákonných a smluvních možností odstoupit od smlouvy, jejíž plnění nebylo schopno zajistit, a porušilo tím povinnost plnit určené úkoly nejhospodárnějším způsobem.
    3. Ředitel Soukup dále nikdy nevysvětlil legitimní důvody, které by ho vedly stejně jako jeho předchůdce prof. Zatloukala k předraženému nákupu parcel pro budoucí SEFO. Ve svém jednání chtěl navíc pokračovat i nadále (viz. výzva ministrovi kultury z března 2019 se žádostí o výkup poslední parcely za částku o tři miliony Kč vyšší než stanovil znalecký posudek). Tvrzení vedení MUO, že lukrativní parcely uprostřed historické Olomouce prostě tolik stojí nemůže obstát, jedná-li se o nákup z veřejných prostředků. Pro pochopení: Průměrná nákupní cena za m2 parcely č.458/254 v roce 2013, kterou muzeum pro budoucí stavbu zakoupilo, činila 24.000 Kč za metr čtvereční. Podle tehdejší cenové mapy ale průměrná cena obdobných pozemků v historické zástavbě Olomouce činila maximálně 5.000 Kč za m2, tedy pětkrát méně. Svým neuváženým jednáním a vydáním této informace veřejnosti zapříčinili, že stát musel vykupovat jednotlivé pozemky několinásobně dráže na úkor zisku jednotlivých spekulantů v oblasti realit. Ono podezřele nevýhodné a nelogické jednání obou bývalých ředitelů je nyní předmětem šetření ze strany orgánů činných v trestním řízení.
    4. Právní vady mohla obsahovat samotná žádost o evropskou dotaci na projekt SEFO, neboť v době, kdy muzeum žádalo o evropské prostředky, nevlastnilo celý pozemek pro projekt (pouze dílčí parcely). Tímto jednáním tak mohlo dotčené orgány uvést v omyl, což vykazuje znaky podvodného jednání podle Trestního zákoníku.
    5. Namísto konkrétních kroků v další přípravě projektu SEFO se aktivita vedení MUO v posledních měsících soustředila takřka výhradně na snahu bojkotovat legitimní požadavek MKČR na vypsání řádné veřejné architektonické soutěže, a to jeho bagatelizací, argumentací o nepotřebnosti, výhrůžkami růstu nákladů a soudním řízením s těmi, které vedení muzea dlouhodobě prosazuje jako jediné možné dodavatele projektu (viz body č. 1-4 výše).

    Není pravdou, že rozhodnutí ministra odvolat oba ředitele nepředcházela dlouhodobá analýza celkové situace: průběžně probíhalo vyhodnocovaní situace po stránce ekonomické, právní i personální a to od roku 2017. Odvolání pana Soukupa nebylo projevem žádné zvůle ministra kultury, ale bylo učiněno po zralé úvaze na základě právního rozboru výsledků veřejnosprávních kontrol a jeho nečinností zjednat nápravu. V případě MUO byl řízením instituce navíc pověřen statutární zástupce muzea pan Mgr. Ondřej Zatloukal, syn emeritního ředitele instituce pana prof. Pavla Zatloukala, tudíž nařčení o ohrožení muzea, jeho programu či diskontinuitě, je zcela liché.

    Převzato z webu MKČR, konkrétně zde, zde a zde. Třetí článek obsahuje navíc výběr 7 mediálních nepřesností i vědomých nepravd, šířených do médií zástupci Muzea umění Olomouc.

    ///

    Více na i-DN:

    Petice za odvolání Antonína Staňka

    I nezávislá divadla žádají odchod Staňka

    • Autor:
    • Publikováno: 30. dubna 2019

    Komentáře k článku: Právní důvody odvolání ředitelů obou muzeí

    1. Jan Dehner

      Profilový obrázek

      V uměleckých institucích
      se při cílené kontrole vždy najde nějaký přešlap proti striktním předpisům o financování činnosti. Důvody k razantnímu zásahu se pak sdělují obvyklou „neprůstřelnou“ dikcí. Významným argumentem je v případě dr. Fajta výše částky, jež v českém prostředí vzbuzuje silně negativní reakci. Naopak z tzv. informovaných kruhů jsem slyšel o zahraničních komentářích „tak málo peněz?“
      Myslím, že ministerstvu kultury by slušela určitá benevolence a klidné hledání řešení podobných problémů!

      30.04.2019 (19.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,