Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Poznamenaní

    Nejnovější inscenace MeetFactory scenáristy Matěje Samce a režiséra Filipa Nuckollse má na první pohled především politický kontext, protože vypovídá o válce, válečných veteránech a jejich nesnadném návratu do světa míru. Více než o politiku zde ale jde o to, jakým způsobem se účast na těchto misích podepisuje na lidské psychice, nejen v absolutním narušení vztahů a neochotě či nemožnosti válečné zážitky sdělit, ale celkově na fatální neschopnosti se po návratu začlenit do společnosti.

    Z hereckého ansámblu je nejvýraznější Jakub Gottwald jako Jon, kterého střídavě sledujeme před znetvořením a po něm. Foto Andrea Černá

    Příběh samotný je skládán z útržků zamlžených okamžiků a pocitů z prostředí válečných konfliktů, čerpá emoce a atmosféru z knih zabývajících se válkou a s ní spojeným užíváním drog, které se společně s psychickým tlakem a fyzickou bolestí spolupodílejí na naprosté proměně osobnosti. Název Shooting Up, což znamená intravenózní užívání drog různého typu, potažmo rychlou změnu chování, jakýsi okamžitý přestup do jiné reality, vychází ze stejnojmenné knihy Lukasze Kamiňského (i když jeho kniha v inspiračních zdrojích v programu jmenována není). Jedná se tedy o jakýsi modelový příběh vyprávěný pozpátku, poukazující na nejrůznější traumata spojená s válkou. Jako by se nad příběhem vznášelo jakési temné tajemství.

    K sugestivitě představení přispívá kromě hereckých výkonů znepokojivá hudba a zvuky a především to, že jsou diváci zataženi do velmi úzkého kontaktu s protagonisty. Celek je vlastně taková puzzle, z níž se postupně snažíme složit celkový obraz do konkrétního tvaru, abychom na konci zjistili, že některé kousky stále chybějí. Scénografie je rozložena v půlkruhu kolem diváků – někteří sedí na polštářcích na koberci a zbytek vzdálenějších pozorovatelů na židlích. Protagonisté – tři veteráni z Afghánistánu a jedna mladá žena – mají k dispozici houpací židli, gauč, úřední stůl zavalený listinami a molo, které propojuje obě boční scény (nikoli náhodou je prostor koncipován jako půdorys chrámu se dvěma bočními křídly).

    Na začátku volá do tmy úpěnlivý ženský hlas na linku bezpečí a zkušený afghánský veterán – kaplan, okamžitě pozná, že je žena pod vlivem silné halucinogenní drogy. Až následně poznáváme protagonisty, jejichž příběh se začíná odvíjet pozpátku: znetvořeného Jona, jehož zasáhl granát při nešťastné manipulaci, při které zahynul jeho kamarád, Martina, introverta, poraněného více psychicky nežli fyzicky, a vojenského kaplana, který ztratil víru. A na druhé straně Isabelu, Martinovu bývalou přítelkyni, jejíž osud ukazuje, jak dokáže válka postihnout i ty, kdo stojí zdánlivě mimo ni. Vzájemná interakce postav v „reálném čase“ je atakována retropohledy z událostí z Afghánistánu. Ty ovšem nepůsobí ani v nejmenším akčně, hrdinské skutky se totiž nekonaly. Naopak. Nuda a frustrace těch, kdo šli do války dobrovolně s očekáváním naplnění smyslu života, se prolne s pocity absurdity, zbytečnosti obětí a traumaty, která nelze překonat. Návrat do mírového západního světa a nesdělitelnost zážitků a pocitů je trvale infikují virem zmaru.

    Zbyšek Humpolec v roli Martina zůstává na první pohled stále dobře vypadajícím mladým mužem, který jako by se hodil na plakát lákající do armády. Foto Andrea Černá

    Z hereckého ansámblu je nejvýraznější Jakub Gottwald jako Jon, kterého střídavě sledujeme před znetvořením a po něm. Kombinace rychlých proměn vnějšího vzhledu jeho obličeje a hercova schopnost až chameleonsky vytvářet kontrast mezi suverénním hezounem a agresivní, podivně skřetovskou zrůdou, poutá k jeho postavě nejvíce pozornosti. Zbyšek Humpolec v roli Martina zůstává oproti němu na první pohled stále dobře vypadajícím mladým mužem, který jako by se hodil na plakát lákající do armády. Do jeho traumat nahlédneme jen stěží, stejně jako do vnitřního světa válečného kaplana Ctirada Götze, jemuž scénář přiřkl nejvíce filozofických pasáží. I když je inscenace především mužskou záležitostí, ženský živel v podobě sexy Isabely Anity Krausové do ní vnáší křehkost, dilema mezi láskou a kariérou, koketní lehkovážnost i existenciální tíseň. Jestliže Izabela kdysi zvolila dobrovolnou ztrátu nenarozeného dítěte, jehož otcem mohl být hrdina z Afghánistánu, jako by si symbolicky podepsala ortel nad vlastím životem. Syrové prostředí MeetFactory v kombinaci s tísnivou atmosférou příběhu přináší celkově neobvyklý zážitek, na jehož konci si vlastně vůbec nejste jisti, co jste právě viděli.

    MeetFactory, Praha – Matěj Samec: Shooting Up. Režie a scéna: Filip Nuckolls, scénář a dramaturgie: Matěj Samec, kostýmy: Lucie Šperlová, hudba: Ondřej Švandrlík. Hrají: Jakub Gottwald, Zbyšek Humpolec, Ctirad Götz a Anita Krausová. Psáno z premiéry 14. 5. 2019.


    Komentáře k článku: Poznamenaní

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,