Povídání se odvíjí od nejnovější inscenace Ondřeje Sokola v Činoherním klubu Radostný výlet podle Thorntona Wildera. „Nedokážu si představit dvě umělé inteligence, jak sedí naproti sobě a jedna něco v náznacích popisuje a druhá si to představuje,“ říká Sokol, když vysvětluje, proč ho právě dnes přitahuje Wilderovo antiiluzivní divadlo, které stojí na jednoduchosti a aktivní spoluúčasti diváka. Právě schopnost společně sdílet imaginaci považuje za jednu z největších předností živého divadla.

Řeč přijde také na legendární inscenace Martina McDonagha, překladatelskou práci, proměny publika během posledních dvaceti let i na specifickou hereckou tradici Činoherního klubu. Sokol otevřeně mluví o svých režijních začátcích, o setkání s McDonaghovými texty i o tom, proč je pro něj nejdůležitější porozumět autorovi dříve, než začne hledat vlastní interpretační klíč.

Nechybí ani osobní vzpomínky, humor a zamyšlení nad tím, jak uchovat jedinečné dědictví Činoherního klubu, aniž by se z něj stalo muzeum. Jak sám říká: „Cítím se teď jako strážce tohoto pokladu.“